BR AND ON SANDERSON
meč hlasitě třeskl o podlahu. Šaizan ho obešla, vytáhla mu z opasku nůž, rozmáchla se jím a usekla mu vázanku z pláště. Zu se zhroutil na zem a Šaizan zůstal v ruce jeho plášT. Šai by mu bývala možná něco řekla. Šaizan neměla na vtipy a bonmoty trpělivost. Válečník se řítí vpřed jako buvol, řítí se dopředu jako řeka. Ohnala se pláštěm a vešla do chodby. Zu lapal po dechu. Přežije to, ale meč pár měsíců v rukou neudrží. Na konci chodby se cosi pohnulo – bílí tvorové, příliš vychrtlí na to, aby to byly živé bytosti. Šaizan zaujala bojový postoj, rozkročila se a pootočila tělo ke straně a s koleny mírně pokrčenými čekala a dívala se do chodby. Nezáleželo jí na tom, kolik těch monster krvemor má. A nezáleželo jí na tom, jestli je přemůže nebo prohraje. Jediné, na čem jí záleželo, byla ta výzva. Ostatní nebylo důležité. Bylo jich pět a měli podobu mužů s meči. Řítili se chodbou, kosti jim chrastily a lebky s prázdnými očními důlky ji sledovaly bez výrazu, jenom se šklebem a vyceněnými zuby. Kosti měli pospravované kousky dřeva. To byly následky škod z předchozích bitev. Každý měl na čele zářící rudou pečeT. Potřebovali na ni krev, aby ožili. S podobnými monstry nikdy dřív nebojovala. Dokonce ani Šaizan. Bodat je mečem nemělo smysl. Ale ty vyspravené kosti… některé náhrady byly vytvořené z kousků žeber nebo jiných kostí, které kostlivci přímo nepotřebovali k boji. Takže kdyby se jim polámaly nebo odebraly kosti, mohli by v boji pokračovat? To pro ni byla výzva. Dál už nepřemýšlela. Šaizan jednala vždycky instinktivně. A stejně instinktivně si roztočila Zuův plášT nad hlavou a hodila jej po prvním kostlivci. Kostlivec sebou pod pláštěm začal házet a snažil se vyprostit. Šaizan se zatím věnovala dalšímu. Odrazila jeho útok ostřím Zuovy dýky a potom k němu došla blíž, takže cítila pach jeho kostí. Sáhla mu do hrudního 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207088
CÍSAŘOVA DUŠE
koše a chytila ho za páteř a začala jím škubat. Přitom vyklepala několik obratlů a pořezala se o hrudní kost. Vypadalo to, že kostlivci mají všechny kosti sbroušené do ostrých hran a hrotů jako zbraně. Kostlivec se s hlasitým rachotem zhroutil na zem. Měla pravdu. Když mu odstraní hlavní kosti, ztratí schopnost pohybu. Odhodila hrst obratlů stranou. Zbývají tedy ještě čtyři. Pokud ví, kostlivci jsou neúnavní a vytrvalí. Musí jednat rychle, jinak ji udolají. Tři kostlivci na ni začali útočit. Šaizan couvla, přikrčila se a popadla toho prvního, který si už začal svlékat plášT. Popadla ho za oční jamky v lebce, ale vysloužila si za to hlubokou ránu mečem, který kostlivec držel v ruce. Vytrhla lebku z kostry a postříkala svou krví celou zeO. Zbytek kostlivcova těla se zhroutil k zemi. Zůstala na ní po něm hromada rozsypaných kostí. Pořád se pohybuj. Nezastavuj se. Kdyby se zastavila, zemře. Otočila se na místě a lebkou se bránila útokům dalších kostlivců a odrážela jejich výpady mečem. Obešla třetího, ale ten ji přitom zasáhl do boku. Necítila bolest. Byla vycvičená, aby ji v boji nevnímala. To bylo dobře, protože kdyby ji cítila, byla by bolest příliš silná. Vrazila lebkou do hlavy dalšího kostlivce a obě lebky přitom polámala. Kostlivec upadl a Šaizan se postavila mezi poslední dva. Ti se vzájemně střetli, když se oba zároveň snažili ji zasáhnout. Šaizan jednoho z nich kopla, až ztratil rovnováhu, a do druhého vrazila tělem a přitiskla ho ke zdi. Přimáčkla mu kosti k sobě a dostala se k páteři a uvolnila z ní několik obratlů. Netvorovy kosti se sesypaly k zemi. Šaizan sama zavrávorala, než nabrala rovnováhu. Začínala být pomalá, ztratila příliš mnoho krve. Jak to, že upustila tu dýku? A kdy? Musela jí vypadnout z prstů, když tiskla kostlivce ke zdi. SoustřeO se. Vlevo. Kostlivec ji napadl s meči v obou rukách. Vrhla se dopředu a dostala se k němu dřív, než se stačil meči rozmáchnout. Ze 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207088
BR AND ON SANDERSON
svého místa mu je nemohla vyrazit. Nevrle zabručela a držela se mimo jejich dosah. Stálo ji to však velké úsilí. Docházely jí síly. Kostlivec se na ni přitiskl. Zasténala a z ruky a z boku se jí řinula krev. Vrazila do kostlivce hlavou. Nefungovalo to tak dobře, jak se traduje. Zatmělo se jí před očima, klesla na kolena a lapala po dechu. Kostlivec spadl před ni a jeho rozbitá lebka se odkutálela pryč. Šaizan stékala krev po tváři. Rozbila si čelo, možná bude mít i ona rozbitou lebku. Zhroutila se na bok a ze všech sil se snažila udržet při vědomí. Pomalu se jí vyjasňovalo vidění. Ocitla se uprostřed hromady kostí v jinak prázdné kamenné chodbě. Jediná barva, kterou vnímala, byla barva její krve. Takže vyhrála. Zvládla další výzvu. Vykřikla vítězný pokřik kmene, který ji přijal mezi sebe, a roztrhala si blůzu, aby si mohla ovázat rány. Ztratila příliš mnoho krve. Ani člověk jejího výcviku by už neměl přijímat další výzvy, pokud by to znamenalo další námahu. S úsilím vstala a sebrala Zuův plášT. Zu, ještě omámený bolestí, ji nevěřícně sledoval. Posbírala všech pět lebek krvemorových mazlíků a svázala je do pláště. Potom pokračovala dál po chodbě a snažila se působit svěže a silně a nedat na sobě znát vyčerpání a bolest, které ve skutečnosti cítila. Někde tu bude… Prudce otevřela dveře komory na konci chodby. Uvnitř ležel na podlaze krvemor, oči dokořán v šoku, jak rychle přišel o své mazlíky. Šaizan ho popadla za košili a postavila ho na nohy. Málem ovšem sama opět ztratila vědomí. Opatrně! Krvemor zakňoural. „Táhni, odkud jsi přišel,“ zavrčela Šaizan tlumeně. „Tý, co tam na tebe čeká, je jedno, že jsi tady, že tu vyděláváš velký prachy a že to děláš pro ni. Ona tě chce doma. Proto ti píše ty dopisy.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207088