Táboru Bytíz po mém příjezdu velel Břetislav Jeníček, obávané táborové kápo, bývalý konfident gestapa. Bylo o něm známo, že předtím jako kápo řádil v táborech na Jáchymovsku a že ho tam bachaři dvakrát na poslední chvíli odřízli, když ho „někdo“ pověsil. Poprvé jsem ho spatřil při svém příjezdu, když jsme stáli naproti velitelskému baráku. Tam Jeníček sídlil a měl tam i jakousi kancelář. Jeho táborová správa se skládala z vyvrhelů, vrahů a zločinců. Tvrdě terorizovali celý tábor, za tichého souhlasu vedení tábora, jež si je ovšem pro službu zvláště vybralo. Při našem příjezdu stál Jeníček oblečený v černé vyžehlené uniformě a kolem něho postávalo několik jeho poskoků z táborové správy, která se tu nikdy nevolila, nýbrž ji určovalo velitelství tábora a samotný kápo Jeníček. Vzpomínám, jak Jeníček zaujal „napoleonský“ postoj a s jednou rukou v kapse, rozkročen, nás začal poučovat o tom, kde se nyní nacházíme a jaké budou naše povinnosti, ale zejména zdůrazňoval, že jsme úplné nuly (ač byl sám vězeň) a že budeme skákat tak, jak on a pan náčelník budou pískat.8 Následovalo ostříhání dohola a rozdělení do baráků. Postupně, jak nám přidělovali nová čísla (leopoldovská už neplatila), jsme odcházeli k určenému baráku, jejž nám ukázali zpovzdálí vězňové, kteří se rozhlíželi, jestli mezi námi nejsou někteří jejich známí z předešlých věznic. I já jsem tu našel staré známé z Ostravy i z trestnic Mírov a Leopoldov. Přidělili mi pryčnu-lůžko. Světnice obývaná patnácti vězni měla palandy, ale i samostatná lůžka. Na stěnách mezi lůžky byly zavěšené poličky pro osobní věci. Uprostřed místnosti stála malá kamínka na uhlí, velký stůl a lavice. Seznámil jsem se s ostatními spoluobyvateli, ovšem někteří byli dosud na směně. Známí mě okamžitě informovali o životě tábora, o zvycích, režimu, ale zvlášť o existenci bonzáků. Mezi námi byli i kněží a ti mě hned poučili o tom, že kdybych se náhodou modlil, ať prý to dělám v duchu, protože za otevřené modlení se zde postihuje korekcí, to jest zostřeným vězněním o hladu a zimě. Hned druhý den po našem příchodu jsme byli dopoledne shromážděni v sále kulturního domu. Roztřídili nás podle toho, na jakém patře, případně 8
Břetislav Jeníček (1902–1970). Od 9. 1. 1940 člen fašistické organizace Vlajka, za okupace člen Werkschutz ve Škodově továrně v Hradci Králové a důvěrník gestapa. V roce 1946 byl odsouzen za udavačství jako aktivní spolupracovník gestapa na 20 let nepodmíněně. Ve vězení tajný spolupracovník odboru StB Jáchymov. Starší tábora Nikolaj, kde v roce 1952 vedl s vědomím vedení tábora pogromy kriminálních a retribučních vězňů na politické vězně. Poté byl převezen na Bytíz. Dne 9. 7. 1953 žádal o amnestii. Tehdy měl odpykáno z trestu osm let. Dne 5. 3. 1954 mu byla amnestie skutečně udělena.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206875