pfiíbuzn˘ se zaváÏe k Ïivotu v odfiíkání a pronásleduje vraha, dokud není krev vykoupena krví, naãeÏ je zvykem sloÏit oslavnou báseÀ, jenÏe umûním ver‰otepectví je nadáno jen pár mstitelÛ. Mnoho básníkÛ se proto Ïiví tím, Ïe skládají písnû o vraÏdách, a v‰eobecnû se má za to, Ïe nejvytfiíbenûj‰ím z tûch, ktefií opûvují krvavé zloãiny, je právû pfiedãasnû vyzrál˘ polemik Baal. V tom, aby se nechal Abú Simbelov˘m drobn˘m úsmû‰kem zahanbit, mu teì brání profesionální ãest. „To je otázka kultury,“ opáãí. Abú Simbel se zahalí je‰tû víc do sametova. „MoÏná,“ ‰pitá u brány Domu ãerného kamene, „ale, Baale, uznej: copak si nemohu nárokovat jen takovou drobnost? Oba pfiece slouÏíme stejné paní, aspoÀ jsem si to myslel.“ Baalovi vyprchá z tváfií v‰echna barva; jeho sebejistota se drolí a odpadává od nûj jako skofiápka. Abú Simbel, jenÏ promûnu zdánlivû nepostfiehl, ho postrãí do domu. V DÏáhilíji se fiíká, Ïe zdej‰í údolí je pupkem svûta; Ïe planeta Zemû se v dobû svého stvofiení otáãela právû kolem tohoto bodu. KdyÏ sem Adam pfii‰el, spatfiil zázrak: ãtvefiici smaragdov˘ch pilífiÛ nesoucích obfií planoucí rubín a pod tímto baldach˘nem obrovsk˘ bíl˘ kámen, vydávající vlastní záfii jako obraz Adamovy du‰e. Vystavûl kolem ní masivní zdi, aby ji navÏdy pfiipoutal k zemi. Tento první dÛm byl mnohokrát pfiestavûn – jednou se o to postaral Ibráhím poté, co Hagar a Ismáíl díky zásahu shÛry pfieÏili – a nesãetn˘mi doteky poutníkÛ, ktefií ho za ta staletí nav‰tívili, postupnû úplnû zãernal. Pak pfii‰el ãas model; v dobû Mahounova pfiíchodu se kolem boÏího kamene nashromáÏdilo na tfii sta ‰edesát kamenn˘ch bohÛ. Co by si pomyslel star˘ Adam? Dnes jsou tu i jeho vlastní synové: ÁbelÛv kolos, jejÏ poslali Amalekit‰tí z Hitu, se tyãí nad studnicí pokladÛ, pastevec Ábel, dorÛstající srpek mûsíce; stejnû tak i nasupen˘, nebezpeãn˘ Kain. Ten pfiedstavuje ub˘vající srpek mûsíce, kováfie a hudebníka; i on má své oddané vyznavaãe. Ábel s Kainem shlíÏejí na Abú Simbela s básníkem, ktefií se pod nimi procházejí. A také nabatejsk˘ pra-Dion˘sos, Ten ze ·áry; jitfienka I‰tar a ìábelsk˘ Nakrúh. Nechybí ani bÛh slunce Manaf! Pohleì, tam mává kfiídly obr Nasr, bÛh s orlí podobou! A také Kuza, tfiímající duhu… opravdová hojnost bohÛ, záplava kamení, jeÏ má ukojit nenasytn˘ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206741