pfiíbuzn˘ se zaváÏe k Ïivotu v odfiíkání a pronásleduje vraha, dokud není krev vykoupena krví, naãeÏ je zvykem sloÏit oslavnou báseÀ, jenÏe umûním ver‰otepectví je nadáno jen pár mstitelÛ. Mnoho básníkÛ se proto Ïiví tím, Ïe skládají písnû o vraÏdách, a v‰eobecnû se má za to, Ïe nejvytfiíbenûj‰ím z tûch, ktefií opûvují krvavé zloãiny, je právû pfiedãasnû vyzrál˘ polemik Baal. V tom, aby se nechal Abú Simbelov˘m drobn˘m úsmû‰kem zahanbit, mu teì brání profesionální ãest. „To je otázka kultury,“ opáãí. Abú Simbel se zahalí je‰tû víc do sametova. „MoÏná,“ ‰pitá u brány Domu ãerného kamene, „ale, Baale, uznej: copak si nemohu nárokovat jen takovou drobnost? Oba pfiece slouÏíme stejné paní, aspoÀ jsem si to myslel.“ Baalovi vyprchá z tváfií v‰echna barva; jeho sebejistota se drolí a odpadává od nûj jako skofiápka. Abú Simbel, jenÏ promûnu zdánlivû nepostfiehl, ho postrãí do domu. V DÏáhilíji se fiíká, Ïe zdej‰í údolí je pupkem svûta; Ïe planeta Zemû se v dobû svého stvofiení otáãela právû kolem tohoto bodu. KdyÏ sem Adam pfii‰el, spatfiil zázrak: ãtvefiici smaragdov˘ch pilífiÛ nesoucích obfií planoucí rubín a pod tímto baldach˘nem obrovsk˘ bíl˘ kámen, vydávající vlastní záfii jako obraz Adamovy du‰e. Vystavûl kolem ní masivní zdi, aby ji navÏdy pfiipoutal k zemi. Tento první dÛm byl mnohokrát pfiestavûn – jednou se o to postaral Ibráhím poté, co Hagar a Ismáíl díky zásahu shÛry pfieÏili – a nesãetn˘mi doteky poutníkÛ, ktefií ho za ta staletí nav‰tívili, postupnû úplnû zãernal. Pak pfii‰el ãas model; v dobû Mahounova pfiíchodu se kolem boÏího kamene nashromáÏdilo na tfii sta ‰edesát kamenn˘ch bohÛ. Co by si pomyslel star˘ Adam? Dnes jsou tu i jeho vlastní synové: ÁbelÛv kolos, jejÏ poslali Amalekit‰tí z Hitu, se tyãí nad studnicí pokladÛ, pastevec Ábel, dorÛstající srpek mûsíce; stejnû tak i nasupen˘, nebezpeãn˘ Kain. Ten pfiedstavuje ub˘vající srpek mûsíce, kováfie a hudebníka; i on má své oddané vyznavaãe. Ábel s Kainem shlíÏejí na Abú Simbela s básníkem, ktefií se pod nimi procházejí. A také nabatejsk˘ pra-Dion˘sos, Ten ze ·áry; jitfienka I‰tar a ìábelsk˘ Nakrúh. Nechybí ani bÛh slunce Manaf! Pohleì, tam mává kfiídly obr Nasr, bÛh s orlí podobou! A také Kuza, tfiímající duhu… opravdová hojnost bohÛ, záplava kamení, jeÏ má ukojit nenasytn˘ 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206741
hlad poutníkÛ, uhasit jejich nesvatou ÏízeÀ. BoÏstva, aby navnadila poutníky, pfiicházejí – stejnû jako oni – z daleka ‰iroka. I modly jsou delegáty ãehosi jako mezinárodního veletrhu. Je tu i bÛh jménem Alláh (coÏ znamená prostû bÛh). Zeptejte se DÏáhilíjanÛ, a ti vám dosvûdãí, Ïe tenhle chlapík se sice tû‰í v‰eobecné váÏnosti, ale moc oblíben˘ není: takov˘ v‰estrann˘ hráã ve vûku specializovan˘ch soch. Abú Simbel a Baal, jemuÏ na tváfii vyrazil pot, do‰li ke svatyním tfií nejmilovanûj‰ích bohyní v DÏáhilíji, stojícím vedle sebe. Pokloní se v‰em tfiem: Uzzá, záfiného vzhledu, bohyni krásy a lásky; tajemné, zahalené Manát s odvrácenou tváfií a nejasn˘mi zámûry, prosévající mezi prsty písek – má na starosti osud – je Sudiãkou; a koneãnû nejvy‰‰í z tûch tfií, bohyni-matce, které ¤ekové fiíkají Látó. Tady ji naz˘vají spí‰ Ilát ãi je‰tû ãastûji al-Lát. Bohynû s velk˘m B. Dokonce i kvÛli svému jménu je Alláhov˘m protûj‰kem i jemu rovna. Lát v‰emohoucí. Baal, jemuÏ se v tváfii náhle rozlije úleva, padne k zemi a zÛstane pfied ní leÏet. Abú Simbel dál stojí. Jeho rodina – nebo abychom byli pfiesnûj‰í, rodina jeho manÏelky Hind – spravuje slavn˘ Látin chrám u jiÏní brány mûsta. (Plynou jim pfiíjmy i z chrámu Manát u v˘chodní brány a chrámu Uzzá na severu.) Tyto v˘sady pfiedstavují základ Abú Simbelova bohatství, takÏe je samozfiejmû sluÏebníkem Lát, dovtípí se Baal. A satirik je oddaností této bohyni znám po celé DÏáhilíji. Tak to tedy myslel! Baal, rozechvûl˘ úlevou, zÛstává leÏet tváfií k zemi, vzdává díky své patronce. Ta na nûj vlídnû shlíÏí, ale na v˘raz bohynû není spolehnutí. Baal se krutû zm˘lil. Abú Simbel ho bez varování nakopne do ledvin. Básník, napaden˘ krátce poté, co usoudil, Ïe je v bezpeãí, zafive bolestí a pfiekulí se, a Abú Simbel kráãí za ním a dál do nûj kope. Ozve se zvuk lámajícího se Ïebra. „Ty skrãku,“ utrousí, stále tich˘m a dobrosrdeãn˘m hlasem. „Ty upi‰tûnej pasáku s mrÀavejma koulema. Myslel sis, Ïe pán Látina chrámu by s tebou uzavfiel pfiátelství jen kvÛli tomu, Ïe ses do ní zakoukal?“ A dal‰í kopance, pravidelné, systematické. Baal skuãí Abú Simbelovi u nohou. DÛm ãerného kamene ani zdaleka není prázdn˘, ale kdo by se stavûl mezi velmoÏe a jeho hnûv? BaalÛv muãitel náhle 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206741
pfiidfiepne, drapne básníka za paãesy, ‰kubne mu hlavou, po‰eptá mu do ucha: „Baale, tuhle jsem nemûl na mysli,“ a kdyÏ Baal zavyje ohavnou sebelítostí, protoÏe ví, Ïe má namále, Ïe jeho Ïivot se ch˘lí ke konci, pfiestoÏe by toho mohl je‰tû tolik dokázat, chudák, o ucho se mu otfiou Abú Simbelovy rty. „Ty sraãko spla‰en˘ho velblouda,“ vydechne velmoÏ, „vím, Ïe mi ‰oustበmanÏelku.“ Se zájmem pozoruje Baalovu nepfiehlédnutelnou erekci, vztyãenou jako ironick˘ pomník jeho strachu. Abú Simbel, boháã s nasazen˘mi parohy, se postaví a pfiikáÏe: „VstaÀ,“ a ohromen˘ Baal ho následuje ven. Hroby Ismáíla a jeho matky, EgypÈanky Hagar, leÏí podél severozápadní stûny Domu ãerného kamene za nízkou zídkou. Abú Simbel k tomu místu zamífií, ale pak se zarazí. Za zídkou se motá skupinka muÏÛ. Je mezi nimi nosiã vody Chálid, nûjak˘ pfiivandrovalec z Persie s v˘stfiedním jménem Salmán a nuzáckou trojici doplÀuje otrok Bilál, ten, jemuÏ dal Mahoun svobodu, obfií ãern˘ kolos s hlasem odpovídajícím jeho figufie. Trojice flákaãÛ sedí na zídce. „PakáÏ jedna,“ ucedí Abú Simbel. „Tohle je tvÛj úkol. Napi‰ o nich a o jejich vÛdci.“ Baal navzdory v‰í své hrÛze nedokáÏe skr˘t skepsi. „Pane, o tûchhle pitomcích – o tûch zkurven˘ch ‰a‰cích? S tûmi si nemusíte dûlat starosti. Co si myslíte? Îe MahounÛv jedin˘ BÛh pfiivede va‰e chrámy na mizinu? Tfii sta ‰edesát proti jednomu, a ten jeden vyhraje? To se nestane.“ Hystericky se uchichtne. Abú Simbel zachová klid. „UráÏky si nech do sv˘ch ver‰Û.“ JenÏe hihÀající se Baal není k zastavení. „Revoluce nosiãÛ vody, pfiistûhovalcÛ a otrokÛ… páni. UÏ se váÏnû bojím.“ Abú Simbel starostlivû pohlédne na pochechtávajícího se básníka. „Ano,“ pfiitaká, „správnû, mûl by ses bát. PusÈ se do psaní, ãekám, Ïe ty ver‰e budou tv˘m mistrovsk˘m dílem.“ Baal se sesype. „Ale vÏdyÈ to bude jen mrhání m˘m, m˘m skromn˘m talentem…“ zakÀuãí, ale pozná, Ïe fiekl pfiíli‰. „Dûlej, co má‰,“ znûjí poslední Abú Simbelova slova. „Nemበna vybranou.“ –––
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206741