II. Zajatecká každodennost
97
lišící od té táborové.237 Josef Neugebauer byl na statku, kam ho přidělili, posazen ke stolu a obdržel porci, kterou nemohl ani sníst.238 Václav Menger ochutnal vynikající boršč.239 Nejobvyklejším pokrmem zůstávaly kašovité pokrmy, popřípadě rýže, výjimkou nebyla houbová jídla a někteří zajatci si pochutnávali na švestkových nebo meruňkových knedlících, popřípadě si upekli závin. K jídlu dostávali většinou hovězí, méně často vepřové, na jihu skopové maso nebo si přilepšovali lovem zajíců, jejichž maso Rusové konzumovali jen s velkým odporem, jiní ochutnali želví maso. Někdy trvalo dlouho, než se zajatci (a jejich organismy) vyrovnali s předchozím hladověním.240 V zajetí i později v legiích se muži setkávali s kvasem, jenž se připravoval z chlebových kůrek, které namočené ve vodě kvasily po dobu jednoho měsíce. Vychlazený kvas se pil jako osvěžující nápoj, jinak se používal k dochucování jídla místo octa. Karel
237
„Dali nám klobásu, bílý chléb, rajská jablíčka, tabák a stále se nás na něco vyptávali… Měl jsem s sebou ‚brótsak‘, který za chvíli byl plný bílého chleba, okurek, rajských jablíček apod. Bral jsem všechno a v duchu jsem se již těšil, jak se budou kamarádi radovati. Vždyť jsme zakusili hladu v lágru až hrůza.“ J. ŠAFRÁNEK, Jak jsme stavěli telegrafní tyče v Kyjevě, in: A. ZEMAN a kol. (edd.), Cestami II, s. 176177. 238 „Usadili nás totiž s Polákem k jednomu stolu a postavili naň obrovskou mísu, asi jako náš škopek na nádobí, s jakýmisi knedlíky, menší mísu s polévkou, pak asi tak dvě kila slaniny, dva bochníky chleba, několik melounů a pořádný džbán kávy.“ Josef NEUGEBAUER, Z Krymu do Rumunska, in: A. ZEMAN a kol. (edd.), Cestami II, s. 293. 239 V. MENGER, Franta Ulejvka. Z vypravování legionářského vysloužilce, nižního čina československé armády v Rusku, účastníka sibiřské anabase, Sibiřská pětka I, 1925, č. 3, s. 9. Josef Dvorecký vzpomíná na ruskou kuchařku, která „vyčistila svůj jemný dívčí nosánek do dlaně“ a pranic jí nevadilo, že zrovna drtí rajská jablíčka při přípravě boršče; Josef DVORECKÝ, Na ruské ekonomii, in: A. ZEMAN a kol. (edd.), Cestami II, s. 255. 240 „Co se týče stravy, musím se přiznat, že to trvalo měsíc, než jsme se trochu zajedli. Třeba bylo kousek masa denně, když ne denně, tedy přes den, polívky bylo dost, nějaký brambory nebo guláš, ale většinou všechnu tu stravu převládala kaše ať již z jáhel nebo z rýže, přece byla nejlacinější.“ O. BRŮNA – O. JURMAN (edd.), Legionářská odyssea, s. 18.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206711