Sepp umístil pět kulometů v postaveních s dobře zvoleným palebným pásmem zaměřeným na lesík. Dbal na dostatečné vlastní krytí a za tím účelem postavil po straně po jednom z vojáků s jednou z umělých hlav. Trochu dále od těchto postavení si vyhledal pokaždé dobře maskovanou pozici. Dal pak opatrně zdvihnout nad úkryt umělé hlavy, které byly v jednotlivých postaveních. Mezitím pozoroval ruskou linii. Jestliže se hlava stala cílem palby, mohl zjistit pozici střelce. Kulomet pak začal střílet na koruny stromů, a za hluku této palby střílel Sepp přesně na cíl. Mohl tak co nejdéle maskovat svou vlastní palbu a utajit před Rusy, že na bojišti je německý odstřelovač. Nejen skutečnost, že jeho protivníci byli na stromech, ale také okolnost, že již pětkrát stříleli na atrapy hlav, Seppovi prozrazovaly, že proti němu sice stojí dobří střelci, ale z taktického hlediska zcela nezkušení odstřelovači. To jej trochu zbavilo strachu před nadcházejícím soubojem s přesilou protivníků. Jeho plán vyšel tak dokonale, že to vzbuzovalo úzkost. Když se objevila hlava, stříleli jako na objednávku jeden, dva, někdy také tři Rusové najednou. Sepp zahlédl, jak se pohybují větve, zamířil, počkal na palbu kulometů, střelil a zasáhl. Zasažení Rusové padali ze stromů jako pytle. Rychlá změna postavení a hra začala znovu. Během jedné hodiny tak Sepp tímto způsobem zneškodnil osmnáct protivníků. Palba na atrapy ale náhle ustala. Bylo již pět hodin odpoledne a již skoro hodinu nepadla z lesíka ani jedna rána. Šikovatel se rozhodl k útoku na lesík. Sepp a dva kulomety při tom kryli myslivce palbou. Aniž by museli čelit nepřátelské palbě, dorazili myslivci k lesu, který Sověti zjevně vyklidili. Udiveně si prohlíželi své mrtvé protivníky a s divokou gestikulací přivolávali Seppa a ostatní pěšáky. Sepp, který zdánlivému klidu nedůvěřoval, se opatrně přiblížil k lesíku a uviděl před sebou mladé ženy ležící v trávě. Toto masivní nasazování odstřelovačů představovalo speciální ruskou taktiku, která byla kupodivu vyvinuta v důsledku německého vlivu. Ve dvacátých letech vytvořili oba někdejší protivníci z první světové války, kteří v ní oba utrpěli porážku, zájmové společenství. Rusko bylo v důsledku revolučních zmatků z hospodářského i technického hlediska zcela na dně a Německé říši nařizovala Versailleská mírová smlouva, že nesmí jakkoli nadále rozvíjet svoji
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206675
vojenskou techniku, a zakazovala mu výstavbu letectva a loďstva. I když se oba kontrahenti z politického hlediska nacházeli v nesmiřitelném protikladu, udělali z nouze ctnost. Německá říše dodávala technické znalosti a průmyslové vybavení a směla za to pod ruským pláštíkem rozvíjet a zkoušet velké druhy zbraní, které nesměla vyrábět. Těsná spolupráce nastala zejména v oblasti tanků a letecké techniky. Němci, kteří to pokládali spíše za bezvýznamnou okrajovou záležitost, dodali technické údaje o konstrukci výkonného zaměřovacího dalekohledu a předali své taktické zkušenosti z první světové války s tímto dalekohledem, takže stáli u zrodu sovětského odstřelovačství. Až do té doby totiž nebyly v ruských ozbrojených silách pušky se zaměřovacím dalekohledem používány. Zatímco se německá armáda přednostně soustřeďovala na vysoce mobilní pohyblivou válku za podpory tanků a přitom zanedbávala přiměřený další vývoj pěchotní výzbroje a taktiky, učinila tak, i když ji k tomu vlastně nutily její omezené prostředky, mladá sovětská armáda. Jako příklad jejích inovací lze uvést samonabíjecí pušku, protitankovou pušku a salvové raketomety. Německá armáda do roku 1940 využívala pouze zásobu pušek se zaměřovacími dalekohledy z časů Reichswehru a dále ji nedoplňovala. Sovětská armáda věnovala naopak značnou pozornost budování velkého sboru odstřelovačů, které vybavovala novými zbraněmi. Sovětší odstřelovači operovali jednotlivě, v týmech sestávajících ze střelce a pozorovatele nebo dvou střelců a v celých odstřelovačských skupinách sestávajících někdy i ze šedesáti osob. Od samého počátku ruského tažení působila sovětská armáda díky svým odstřelovačům postupujícímu wehrmachtu těžké ztráty zejména mezi veliteli. Sovětským odstřelovačům se nezřídka podařilo na některých frontových úsecích bez těžkých zbraní zastavit postup německé pěchoty a zdržovat jej po několik dní. Za euforie z vítězství v prvních měsících války pokládali Němci protivníkovy odstřelovače mylně a lehkomyslně za zákeřné střelce ze zálohy. Toto přezírání způsobilo, že podcenili latentní ohrožení, které představovali. Teprve v roce 1942, pod dojmem začínající zákopové (nepohyblivé) války a defenzivy, se zjevně ukázala závažnost tohoto problému a značná naléhavost jeho vyřešení. Nedostatek odstřelovačských pušek v německém vojsku nyní nabyl dramatických rozměrů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206675
V letech 1941/1942 byla zavedena zaměřovací pomůcka s jedenapůlnásobným zvětšením, která se montovala na hledí. Ukázalo se ale, že naprosto nevyhovuje při přesné palbě na větší vzdálenosti. Než se rozběhla pravidelná výroba odstřelovačských pušek s výkonnou optikou a než mohly být zařazeny do transportů na velké vzdálenosti, bylo nutno improvizovat. Proto se používaly ukořistěné zbraně a ve vlasti se sbíraly lovecké pušky vzoru 98 se zaměřovacím dalekohledem, které byly zasílány na frontu. Shromáždil se malý počet odstřelovačských pušek, které se již nacházely v domácích kasárnách a u policie, a posloužil jako první vybavení. Teprve na konci roku 1942 se objevily první instruktážní brožury o puškách vybavených zaměřovacími dalekohledy a o nasazení odstřelovačů. První seriózní předpis byl k dispozici teprve v květnu roku 1943. Také hrdina tohoto vyprávění, Sepp, byl, jak jsme již řekli, vyzbrojen ruskou odstřelovačskou puškou ze zásob ukořistěných zbraní. Zatímco jeho kamarádi sbírali zbraně a munici žen sestřelených ze stromů, zapráskaly náhle výstřely. Mladá, ani ne dvacetiletá žena ležela břichem na své zbrani. Jeden z myslivců obrátil její neživé tělo na stranu, aby se dostal k její pušce. Její pravá ruka vězela v kabátu uniformy, který byl celý nasáklý krví. Uprostřed kabátu jí zela na prsou díra po zásahu. Na rtech měla krvavou pěnu. Když se myslivec sklonil, aby sebral její zbraň, žena najednou vytáhla z kabátu pistoli Tokarev, ústy plnými krve, z nichž kloktavě vystupovala pěna, zasténala „směrť fašistam“ (smrt fašistům) a s vypětím posledních sil stiskla spoušť. Myslivec uskočil duchapřítomně na stranu, takže jej střela jen škrábla na zadnici a zanechala mu krvavou trhlinu v kalhotách. Při odskoku zvedl voják prudce do výše svůj samopal MP 40 a stiskl spoušť. Střely se zaryly s tupým plácnutím do horní poloviny těla umírající Rusky. Naposledy se vzepjala, jako kdyby dostala ránu elektrickým proudem, a pak její oči strnuly v objetí smrti. Bylo to poprvé, kdy přítomní myslivci vědomě bojovali s ženami. Teprve nyní, když stáli nad jejich mrtvými těly a dívali do ztrhaných obličejů, z nichž se ještě zcela nevytratilo mládí, je zachvátil zvláštní pocit odporu a studu, ačkoli věděli, že nakonec neměli žádnou možnost uniknout zákonu války, který zní zabíjet
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206675