vkročí do salonu nebo do kuchyně, aby se podívala na tu spoušť, vyndá všechno oblečení ze šatny a začne ho cpát do velkých plastových pytlů. S velkou námahou sejde ze schodů, je to spousta šatstva. Dá je do auta. Vyrazí na místo, kde se shromažďuje pomoc pro uprchlíky. A všechno tam odevzdá. Poté se vrátí do vily. Prochází kuchyní, kde panuje naprostý chaos, jde do salonu, rozhlíží se a zjišťuje, co všechno si odnesli. Vrátí se do ložnice, vezme velkou koženou tašku, kterou kdysi dávno nosila, když jezdila na víkendy k rodičům, a hodí tam pár věcí. Jenom to nejnutnější. Pak si oblékne kabát a s naprostým klidem sejde po stejných schodech, kudy před chvílí opustili dům lupiči a její oblečení. Pomyslí na svou kamarádku Taniu, která žije v samém srdci historického centra, v labyrintu celém z kamene. Pomyslí si, že chce vidět to, co neexistuje. Pomyslí si, že do té vily už nikdy nevkročí. A tak to i udělá. Milka mi podá náušnice. Už jsem zaplatila a vypila výbornou kávu, kterou mi připravila. Jak se ty náušnice zachránily? zeptala jsem se jí. Měla jsem je ten den na uších, odpoví. Jestli je ztratíš, netrap se, už přežily víc, než je zdrávo.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206650