závěry o ostatních. Vždyť i když lidé chtějí totéž, často to realizují jinak – k cíli vede mnoho cest. Toto vědět, tolerovat a cenit si toho je velké umění v soužití introvertů a extrovertů. Co měla Iva udělat, máme-li se na situaci podívat z hlediska tří podmínek pro dobré soužití introvertů a extrovertů, které jste právě poznali?
Dva úhly pohledu – jedno přátelství Podmínka 1: Znát rozdíly Iva by byla méně zklamaná, kdyby znala Eliščiny potřeby, které se od těch jejích velmi liší. Eliška si jako extrovert užívá shledání s mnoha přáteli a díky této dlouhodobé sociální stimulaci je šťastná – hlubokomyslné rozhovory či delší soustředění na jednoho člověka při hovoru by jí v tom spíše bránily. Stejně důležité je i to, aby Iva vnímala své vlastní potřeby a pokládala je za významné. Když si považuje klidných rozhovorů se starými známými, může se již předem postarat, aby k tomu byla vhodná příležitost. Může například začít komunikovat přes Facebook nebo se s jednotlivými známými domluvit předem. Především však měla dát Elišce najevo, co si přeje. Introverti snadno zapomínají, že jim druhý nemůže číst myšlenky z čela pomocí teleprompteru. Obzvlášť pokud je extrovert! Podmínka 2: Vyvažovat překážky Eliška cítí, že ustavičné přebíhání sem a tam je hektické, ale přesto si to užívá. Její netrpělivost, rozptylování a impulzivnost jakožto překážky mohou mít za následek, že jí nakonec zůstanou odepřeny důležité zkušenosti. Zde by mohla Iva uplatnit své introvertní přednosti. Díky empatii a naslouchání by mohla už předem zjistit, co vlastně Eliška chce. Setkat se znovu jen s někdejším ctitelem? Zatančit si na staré hity? Něco takového by vytrvalá analytička naplánovala docela snadno… A Eliška by jistě projevila vděk. Vždyť je přece extrovert. Eliška by zase mohla svým nadšením, činorodostí a upovídaností pomoci Ivě – třeba aby se dala do řeči i se vzdálenějšími známými. Anebo aby si na chvíli zatančila společně s ostatními. Podmínka 3: Dát dohromady přednosti Eliška a Iva by mohly (a to Iva dovede předem naplánovat) oživit své přátelství tím, že by společnými silami připravily něco zajímavého, aby měl večírek úspěch. Co třeba zorganizovat focení pro všechny? Nebo navrhnout, aby každý z bývalých spolužáků krátce vyprávěl, jak žije? Anebo připravit k jídlu speciality z míst, odkud účastníci pocházejí? Ivino analytické plánování a její schopnost písemně komunikovat by mohly zaručit přípravu. Eliščina představivost, odvaha a náklonnost by se mohly postarat o chytlavé nápady. A v neposlední řadě by mohlo spojenectví, které by díky tomuto společnému projektu vzniklo, přinést Ivě možná tu pravou radost.
98
Introverti a extroverti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206554
Eliščin příběh ukazuje rozdíl, jaký lze mezi introverty a extroverty často pozorovat. Je to způsob, jemuž dávají přednost při formování sociálních vztahů. Extroverti si většinou užívají, když jsou ve společnosti dalších lidí. Dělá jim dobře stimulace, kterou kontakt sám o sobě přináší. Využívají své otevřenosti směrem ven, jež je základem extroverze a jež vytváření vztahů prospívá. Drobná konverzace tu a nový kontakt tady, takoví jsou extroverti jako Eliška ve spojení se světem – a svět je také patřičně vnímá. Sociální kontakt jim dodává energii. Hlubokomyslné hovory a dlouhé diskuse k tomu nejsou zapotřebí.
Extroverti si užívají společnost
Extroverti a introverti potřebují společnost druhých, každý však jiným způsobem. Extroverti v zásadě vítají každé rozšíření svých sociálních kontaktů. Může se jednat o pozvání na oslavu, akci za účelem networkingu či náhodné setkání. Naopak samota u nich snadno vede k nedostatečné stimulaci, a může tedy vyvolat nudu nebo neklid. Bez lidské přítomnosti a komunikace, přinejmenším prostřednictvím sociálních médií, vzniká u extrovertů snadno pocit, že něco propásli, nebo si připadají osamělí. Chybějící stimulace zvenčí způsobuje pokles hladiny dopaminu a vyvolává frustraci. Simulace kontaktu Můj extrovertní muž si ráno zapne rádio a nechá ho hrát, i když pracuje na rozvíjení konceptů a komunikuje se zákazníky. Je pro něj dobrou dodatečnou stimulací. Pro mě jako introverta představují naopak všechny zvuky v pozadí při klidné práci děs. Až příliš snadno vedou k nadměrné stimulaci a brání mi v přemýšlení.
Introverti se zpravidla soustřeďují na malý okruh rodinných příslušníků, důvěrných známých a kolegů. Kladou zvláštní důraz na kvalitu rozhovorů. Umějí ocenit, když kolem sebe mají lidi, jimž se mohou svěřovat a s nimiž mohou vést dlouhé dialogy. Čas a energii investují do vybraných vztahů, které pro ně hodně znamenají. Zato small talk připadá introvertům často náročný nebo přinejmenším fádní. To ale nic neznamená, pokud jde o spokojenost – právě naopak. Psycholog Matthias Mehl z arizonské univerzity spolu se svými kolegy prokázal, že rozhovory nás činí šťastnějšími a spokojenějšími. A je zajímavé, že to jsou „pravé“ rozhovory, které jdou do hloubky, a ne útržky small talku.12 Otázkou zůstává, kolik introvertů bylo v testovací skupině… Ovšem i tyto hovory mohou
Od „já“ k „my“: Jak nás formuje společnost
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206554
být náročné, vyžaduje-li sociální kontakt po introvertech příliš mnoho otevřenosti a vykročení z vlastního nitra. Komunikace, která trvá velmi dlouho anebo má začínat stále znovu od začátku, příliš mnoho lidí v příliš krátkých časových intervalech – to u introvertů snadno vede k nadměrné stimulaci, brání klidné reflexi a obírá je o energii. Introverti si bez společnosti nepřipadají tak osamělí. Užívají si samoty, a dokonce potřebují klidné prostředí s minimem podnětů, aby si odpočali a obnovili energii. Pravidelné časy, kdy jsou introverti o samotě, jim zpravidla dopřávají spokojenost a představují pravé chvíle na zotavenou. Introverti totiž vědí, že být sám neznamená být osamělý – ostatně osamělý si člověk může připadat i v davu lidí, chybí-li mu emocionální nebo obsahové spojenectví v určité věci.
Společnost pro myslitele Dobrý příklad společenského života „přijímaného po dávkách“ přináší Immanuel Kant, velký osvícenský filozof a vyhraněný introvert. Kant sice chodil denně sám na procházky a pracoval mnoho hodin o samotě, ale po přednáškách docházel do kavárny. Kromě toho míval při obědě pravidelně a rád společnost, aby mohl s přáteli, kolegy a žáky diskutovat o svých myšlenkách. Jeho zásada zněla: „Jíst o samotě je pro filozofujícího učence nezdravé.“
Také introverti jsou rádi mezi lidmi. Potřebují však menší množství sociálních kontaktů a jinak je dávkují. A často mají také jiné představy o jejich kvalitě.
Mocný tým jako možnost „It’s not that introverts aren’t good team players. We just don’t need to be in the same room as the rest of the team at all times.“ Sophia Demblingová13 V tomto oddíle získáte přehled o různých možnostech dobré součinnosti mezi introverty a extroverty v profesním světě. Nebudou chybět příklady. Nyní jde o perspektivu člena týmu. Jste-li vedoucí pracovník, najdete zvláštní pasáž věnovanou dobré komunikaci s introverty a extroverty v týmu v kapitole 5. Základem jsou opět tři výše zmíněné podmínky produktivní spolupráce introvertů a extrovertů.
100
Introverti a extroverti
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206554