nad svou dosavadní dráhou, vybavilo se mi pár pilulek extáze, které jsem si lupnul minulý týden a jež nějak způsobily to, že jsem po schodišti vedoucím ke Gretchenině bytu padal vzhůru. Že by to nějak předznamenávalo i zbytek mého života? Chtěl jsem tátovi říct „Pomoz mi“, ale vylezlo ze mě jen: „Myslíš, že bys mi mohl půjčit dvacet ďolíků?“ „Tak na to pěkně rychle zapomeň,“ opáčil. „A co takhle bůra?“ Zanedlouho Gretchen napsali, že byla přijata. Ta zpráva její přepadení zcela vytěsnila, a třebaže se další tři měsíce nikam nehnula, svým způsobem mi připadalo, jako by už byla pryč. Útok, který nás stmelil dohromady, mi teď přišel jako konec jedné životní kapitoly, jež by se v jejím případě mohla jmenovat „Život předtím, než začal opravdový život“. Když odešla, chyběla mi ta pizza, ale ještě víc mi chyběla ona – chyběl mi zkrátka někdo tak naivní, že ve mě věřil. Až se vrátí, bude jako ostatní kamarádi, kteří se pohnuli z místa, ti, kteří létají domů na Vánoce a vy jste ve srovnání s nimi lúzr. Ne že by to byl jejich cíl. Jasně, zmiňovali se o celebritách, které zahlédli, a o výstavách a jiných příležitostech v nových, vzrušujících městech, nicméně pak vždycky nastal moment, kdy se jejich hovor stočil zpátky k Raleigh a k tomu, jak moc jim prý chybí. „Bože, ty lidi tady,“ povzdychli si. „A člověk si tady může pronajmout skvělý prostory – byt za… na kolik že tě přijde, Davide, sto padesát vočí měsíčně?“ Pokud se chcete pohnout z místa, potřebujete peníze, ale ještě víc potřebujete kuráž. Ten norek, kterého jsem kdysi ve Washingtonu vrátil, by mě ze Severní Karolíny nedostal. Kdybych ho prodal, nepochybně bych za ty prachy zůstal
98
Sandaris_Dabel_SAZBA.indd 98
14.5.2015 17:51:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206495