MAĎARSKO
Dudák – pasák vepřů SVĚTEM LIDOVÉ HUDBY A WORLD MUSIC
>> 99
HUDBA STŘEDOVÝCHODNÍ EVROPY
ďarského původu. Prolínala se tu stará maďarská kultura s prvky novými. Rozhojnily se kontakty se západoevropskou vzdělaností. Vlivem romských kapel a jejich stylu se v 17. a 18. století rozvinul takzvaný „verbuňkový“ instrumentální styl (maď. verbunk = odvedenecký tanec, od německého „werben“ – nabírat, odvádět na vojnu), který později oslnil romantické skladatele natolik, že jej považovali za pravou a reprezentativní maďarskou lidovou hudbu. V 18. a 19. století v návaznosti na verbuňkový styl vznikala nová lidová písňová vrstva, která se označuje názvem „novouherská“, jež byla v melodice proti starobylé vrstvě bohatší, živější a rozvíjela i harmonické myšlení. Velice rychle se šířila a její výrazný vliv můžeme pozorovat v melodice mnoha slovenských, ale i moravských písní. Slovensko se svým způsobem podílelo na tvorbě nového stylu nezanedbatelným dílem – vždyť tyto územní útvary spolu tvořily jeden stát. Rozmach nového stylu až na Moravu byl možný díky tomu, že obyvatelstvo z Moravy chodilo „do Uher“ za sezonní prací a sloužit k vojsku. Velkou měrou se na jeho šíření v celých Uhrách podílely též romské kapely. Jedním z důsledků tohoto stylového rozmachu je, kromě již zmíněné změny v melodice, i rozšíření tanců, jako jsou verbuňk nebo čardáš, až na území Moravy. Podobnost písní ovlivněných „novouherským“ stylem můžeme snadno pozorovat u těchto tří melodií, jedné z Maďarska (A), druhé ze Slovenska (B), třetí z Moravy (C) (A. Elscheková-O. Elschek, Úvod do štúdia slovenskej ľudovej hudby, 1996): A
B
C
Od 18. století se rozvíjela i umělá tvorba v „lidovém“ stylu, která se především v 19. století stala populární ve městech. Jejími interprety a skladateli byli především romští hudebníci, kteří provozovali hudbu jako své řemeslo, byli najímáni na svatby, slavnosti a nejrůznější příležitosti a postupně zatlačili původní venkovské muzikanty na okraj 100 <<
SVĚTEM LIDOVÉ HUDBY A WORLD MUSIC
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206483
Cimbalista Kalmán Balogh (třetí zprava) a Gipsy Cimbalom Band SVĚTEM LIDOVÉ HUDBY A WORLD MUSIC
>> 101
MAĎARSKO
zájmu nebo i mimo něj. Vytvořili hudební vrstvu, která spojuje maďarskou lidovou tradici s romským hudebním cítěním, přizpůsobivostí (i komerční) a virtuosním projevem. Někteří z nich se už v době rozvoje verbuňkového stylu stali slavnými po celé zemi – např. primáška Panna Czinka (1711–1772) či János Bihári (1765–1828), který byl i plodným autorem. Dnešními uznávanými představiteli této tradice jsou muzikanti z rodiny Lakatosů, například Sándor Déki Lakatos a jeho budapešťský orchestr nebo Roby Lakatos. Béla Bartók se k tomuto rozšířenému fenoménu vyjádřil ve své době s příslovečnou břitkostí: „Hudba, kterou cikánské orchestry hrají dnes ve městech za peníze, je právě nepříliš stará umělá maďarská hudba složená v lidovém stylu. Účelem tohoto typu hudby v Maďarsku je ukojit hudební potřeby nižšího řádu…“ Bartókův posudek romských muzik na jedné straně vyjadřuje sice pravdivou skutečnost, na straně druhé je příliš tvrdý a poněkud zanedbává nepopiratelně kladné stránky romské muzikálnosti a jejich vlastní hudební prostor. Ten se snaží v nejlepším slova smyslu rehabilitovat mnozí současní romští muzikanti, mezi nimiž k nejznámějším patří virtuosní cimbalista Kalmán Balogh, velmi všestranný a žádaný hudebník (spolupracoval s maďarskými soubory Jánosi, Ökrös, Téka, Méta, Muzsikás, Zsarátnok, se švédskými Orientexpressen, britským Transglobal Underground, s americkými orchestry – Brooklynskou a Miamskou filharmonií atd.). Jeho vlastní kapely Romano Kokalo a The Gipsy Cimbalom Band můžeme směle řadit ke špičce evropské world music. Dalšími známými kapelami jsou například Romanyi Rota, Ando Drom nebo Szilvási Gipsy Folk Band. Vokálně zaměřená je kapela Romano Drom (drom = romsky „cesta“).