Butcher 9 - zlom
21.3.1957 7:22
Stránka 98
Kapitola desátá Znovu jsem prohlédl Brouka, jestli neobjevím nûjakou bombu. UÏ mi to zaÏínalo lézt krkem. Byl ãist˘, mohli jsme vyrazit. Zaparkoval jsem na zákazu asi blok od bytu Anny Ashové a zbytek jsem do‰el pû‰ky. Maãkal jsem náhodnû zvonky, dokud mi nûkdo neotevfiel, a vydal jsem se k bytu Anny Ashové. Tentokrát jsem byl ozbrojen˘ jako na medvûda. Ve v˘tahu jsem vyndal lahviãku hnûdé mastiãky. Namoãil jsem do ní prst a lehce jsem si jí potfiel víãka a pod oãima. Tahle mastiãka mûla pÛvodnû slouÏit jako obrana proti mámení nadpfiirozen˘ch bytostí. Kdo ji pouÏil, dokázal prohlédnout iluzi a vidût realitu. Proti závoji upfiedenému magií smrtelníka nebyla ideální, ale byla dost úãinná, aby mi ukázala, co závoj skr˘vá. Mûl bych vidût kaÏd˘ pohyb, a to by mi mohlo poskytnout vodítko, co dûlat, kdyby ‰lo do tuhého. Mouse jsem také nebral pro legraci. Kromû toho, Ïe to byla loajální hora svalÛ vybavená ostr˘mi zuby, dokázal Mouse vycítit lumpy a ãernou magii. Je‰tû se nestalo, Ïe by nûjak˘ netvor unikl Mousovû pozornosti, ale kdyby to mûlo b˘t právû dnes, mûl jsem mast jako záloÏní plán. Vystoupil jsem z v˘tahu a chloupky na zátylku se mi okamÏitû zjeÏily. Mouse prudce zvedl hlavu a rozhlíÏel se po chodbû. Cítil totéÏ co já. Na celém patfie se vzná‰el jemn˘ opar magie.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206458
Butcher 9 - zlom
21.3.1957 7:22
Stránka 99
Harry Dresden / kniha devátá
99
Letmo jsem se ho dotkl a na‰el jsem spánkovou sugesci. Opravdu klasika. Tahle nebyla hluboká, jak b˘vá zvykem. ZaÏil jsem spící kouzlo, které poloÏilo celé osazenstvo nemocnice Cook County. Podobné jsem pouÏil na Murphyovou, abych jí zachránil zdrav˘ rozum. Byla mimo skoro dva dny. Tohle bylo nûco jiného. Bylo to jemné, témûfi nepostfiehnutelné a rozhodnû ne nebezpeãné. Natolik jemné, aby se dostalo do bytÛ i pfies prahy, které byly vût‰inou hodnû slabé. Byty nemívají tak silnou ochranu jako rodinné domy. JestliÏe je bûÏné spací kouzlo prá‰kem na spaní, pak tohle bylo sklenicí teplého mléka. Nûkdo chtûl, aby obyvatelé patra byli otupûlí natolik, aby si nûãeho nev‰imli, ale ne do té míry, aby byli v ohroÏení, kdyby dÛm zaãal hofiet nebo do‰lo k nûjaké jiné nehodû. Nekoukejte tak na mû. Je to mnohem pravdûpodobnûj‰í, neÏ si myslíte. KaÏdopádnû byla tahle sugesce dal‰ím delikátnû proveden˘m kouzlem. Bylo jemné, dokonalé a elegantní stejnû jako závoj, kter˘ odhalila Lasciel. Taková díla musel mít na svûdomí profesionál. Ujistil jsem se, Ïe je ‰títov˘ náramek v pohotovosti, a zamífiil jsem ke dvefiím Annina bytu. JelikoÏ jsem stále cítil aktivní ochranu, zabu‰il jsem pfied dvefimi berlou do podlahy. „Paní Ashová?“ zvolal jsem, jako bych chtûl nûkoho probudit. „Tady je Harry Dresden. Musíme si promluvit.“ Ticho. Znovu jsem zavolal. Zaslechl jsem nûjak˘ zvuk, jako kdyby se nûkdo ti‰e plíÏil, za‰oupání nohou nebo prasknutí podlahy tak tiché, Ïe jsem si nebyl jist˘, jestli jsem vÛbec nûco sly‰el. Podíval jsem se na Mouse. Byl napjat˘ a ‰picoval u‰i. Také to sly‰el.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206458
Butcher 9 - zlom
100
21.3.1957 7:22
Stránka 100
Jim Butcher / Bílá noc
V patfie nad námi nûkdo spláchl. Zaslechl jsem otevfiení a zavfiení dvefií, také z jiného patra. Z bytu Anny Ashové se uÏ Ïádn˘ zvuk neozval. VÛbec se mi to nelíbilo. „DrÏ se zpátky,“ fiekl jsem Mousovi. Odcouval tím nemotorn˘m psím krokem. Obrátil jsem pozornost k ochranû. Byla pevná asi jako domeãek ze slámy z pohádky o tfiech mal˘ch prasátkách. „Houknu a fouknu,“ zabruãel jsem. Soustfiedil jsem vÛli, sevfiel jsem berlu do obou rukou, jeden konec jsem opfiel o dvefie a zamumlal jsem: „Solvos. Solvos. Solvos.“ V okamÏiku, kdy se berla dotkla dvefií, vyslal jsem do ní jemn˘ nápor vÛle. Její proud na okamÏik podsvítil vyfiezávané runy bledû modr˘m svûtlem. Má vÛle narazila do dvefií jako obláãek bílého, jiskfiivého svûtla a síla roztfií‰tila pfiedivo ochrany v chaotickou zmûÈ. „Anno? Paní Ashová?“ Îádná odpovûì. Vzal jsem za knoflík dvefií. Bylo odemãeno. „Tohle nevypadá dobfie,“ fiekl jsem Mousovi. „Jdeme.“ Strãil jsem do dvefií, takÏe se naplno otevfiely, a já vidûl do potemnûlého bytu. V ten okamÏik past spustila. Aby past fungovala, musí pfiekvapit. KdyÏ proti mnû ze tmy bytu vytrysklo zelenavé svûtlo, mûl jsem svÛj nov˘ a vylep‰en˘ ‰títov˘ náramek pfiipraven˘. Zdvihl jsem levou ruku. ¤etízek na zápûstí obsahoval nûkolik rÛzn˘ch kovÛ, pfiedev‰ím ale stfiíbro. Drobné ‰títy, které byly zavû‰ené na pfiedchozím provedení, byly také za stfiíbra. Teì jsem je nahradil stfiíbrn˘mi, Ïelezn˘mi, mûdûn˘mi, niklov˘mi a mosazn˘mi. Nov˘ ‰tít nebyl jako ten star˘. Ten pÛvodní tvofiil nehmatatelnou pfiekáÏku, která odráÏela hmotné pfiedmûty a kinetickou energii. Nedokázal napfiíklad zastavit Ïár. Pro-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206458