Na cestě od lilie k růži
ke schopnosti přežít, hospodárně zacházet se svými silami a získanou potravou, umět si poradit a bez problémů existovat v rámci svého „rodového“ určení. Co však matky lidské? Mnohé z nich ve svém mateřství zažívají plno nejistot. Dnešní doba v oblasti výchovy občas připomíná starověký Babylon. Poskytuje nám mnoho rad a ponaučení, často však si tyto rady vzájemně odporují. Matky se setkávají s různými druhy výchovných přístupů a většinou samy postupují cestami pokusů a omylů, protože se již nemohou opřít o navyklá tradiční pojetí výchovy tak, jak je samy zažívaly jako děti. Přitom je vliv matky na malé dítě velmi zásadní. Jedná se o těžko postřehnutelný, zato neobyčejně silný tajemný proces, při němž nezůstávají matky pouze pečovatelkami o potřeby dítěte. Jsou také podněcovatelkami a velkými inspirátorkami budoucích životních cest svých dětí a to je nemalý úkol. Je toho mnoho, co mohou svým působením ovlivnit, a ony samy jsou také setkáním s dítětem samy zásadně ovlivňovány. I ony podobně jako Matka Země se učí přijímat vše, co s dítětem do jejich života vstupuje a zároveň odevzdat, darovat a nechat být vše, co už má žít svou vlastní budoucností. Kromě toho, s čím se můžeme setkávat v průběhu roku a vnímat jako symbol určité nálady nebo kvality jednotlivých období, máme obraz čistého mateřství zabudován přímo v základech naší kultury. Jsou jím tolikrát vytvářená zobrazení Marie, matky Krista, a oslovují nás občas dnes opomíjeným poselstvím: matka ve svém mateřství přijímá v podobě malého dítěte dar. Tento dar není určen pouze jejímu potěšení, ona jej má ochraňovat a rozvíjet, aby jej 120
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206415
Ještě jedno zastavení na závěr
poté opět mohla odevzdat. Poznáváme, že společná cesta s dítětem je společné školení, nikdo se neučí víc a nikdo se neučí méně. Z tohoto důvodu bývala Marie často zobrazována jako lilie nebo jako sedmilistá růže. Cesta od bílé a královsky čisté lilie k barvou syté a trny bolesti obdarované růži může být obrazem cesty matky. Od lilie zrcadlící vznešenost a dokonalost stvoření k růži, „dárkyni medu“, podobenství milosti, jejíž krása je vykoupena bolestí. Je to cesta, na které jsme se zastavili na sedmi místech a zamysleli se nad tím, k čemu nás vyzývají. Tato místa roku spojená s tradičními svátky mohou pro nás být zdrojem poznání, zamyšlení a učení. Cesta rokem se nám může stát cestou k hlubšímu pochopení, vnitřním vychovatelským školením. Podobně jako je to formulováno v Buddhově stezce: od pravého pochopení, přes pravé myšlení, pravou řeč, pravé jednání a pravé živobytí až k pravému úsilí a pravé bdělosti. Pak není výchova našeho dítěte záležitostí stále se opakující zkušenosti, ale skutečnou cestou světla ve smyslu Komenského: „Bůh věci, které chce obdařit věčností, vede z propasti nicoty v stálost podstaty. Světlo má moc zahnat tmu, ne naopak. Následkem toho, jestliže se kdy tma ve světě nebo v mysli vzmáhá, neděje se to jinou silou, než ustupováním světla… Dělá dílo milé bohu ten, kdo si v božím domě bere za povinnost rozsvěcovat a očišťovat světla…“ Péče o dítě v jeho raném věku je činnost, která je skutečně obdařena věčností a do naší přítomnosti přináší světlo budoucích možností. 121
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206415
Na cestě od lilie k růži
Způsob našeho zacházení s ním podmiňuje témata, ke kterým bude jednou lidské společenství směřovat nebo která budou na budoucího člověka doléhat jako problém k neodkladnému řešení. U toho, jaké bude mít dítě návyky, jakou odolnost vůči nepřízni, nepohodě nebo nepravdě, jak bude „živé“ nebo jak dokáže využít své lidské možnosti, u toho stojíme již od počátku našeho vzájemného setkávání. I pro nás je toto setkání šancí na vlastní proměnu, kterou dítě svým očekáváním iniciuje. Můžeme pro něj i pro sebe sama zkusit začít vytvářet novou kulturu: kulturu opravdovosti a otevřenosti s možností vyslovit se, kulturu důvěry s možností spolehnout se, kulturu setkávání, ve které se s každým jednotlivým novým člověkem otevírají nové šance a mění se cíle daného společenství, a kulturu služby. V ní se zabývejme vnímáním potřeb světa a probouzejme v sobě snahu přispět k jejich řešení až ke kultuře míru vyřešením konfliktů v sobě samých. V minulých epochách lidstva bývala v různých nevědomých kolektivních procesech ohrožována duše člověka a jeho cítění. Proto i cesty nápravy byly směřovány k jejímu očištění, ať už se jednalo o rituální tance, meditaci, zpověď a pokání apod. V dnešní době a v obrovské dynamice rozvoje technologií a vědy však dochází k tomu, že začíná být ohroženo samotné Já člověka. Člověk není schopen mít celistvý obraz svého života a přehlédnout jej ve více souvislostech. Tak jako nemůže sám nahlédnout do tajemství vesmíru a vypočítat stáří jednotlivých planet, tak stejně bezradně stojí například před problémem, zda zvolit ten či onen způsob léčby choroby své nebo svých blízkých. Nemá zkrátka dostatek informací, aby mohl mít jasný a kompetentní vhled 122
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206415