naléhavější. Mám pocit, jako bych už přímo na jazyku cítil chuť máminy campy a v dlaních mě téměř hřeje miska s čha. Když se dostatečně vzdálíme od domků a jsme z dohledu, lama Cchering se zastaví a rozhlíží se. „Musíme najít nějaké příhodné místo, kde se uložíme,“ říká a pohledem pátrá po pustém a kamenitém úbočí kopce. „Dáme si něco k jídlu. Zítra ráno, pokud to bude bezpečné, zajdeme do vesnice, a než vyrazíme dál, požádáme je o něco k snědku.“ Lama si všimne, jak jsem sklíčený, a dodává: „Takhle to bude nejlepší. Když Rudá armáda obklíčila jiné vesnice, udělala to obvykle brzy ráno nebo v noci. Zajdeme-li tam za denního světla, uvidíme, zda se po cestách někdo nepřibližuje. Bude to daleko bezpečnější.“ Souhlasně přikývnu. „Dělají dobrou campu,“ říkám. Myslel jsem to tak, že se těším na zítřek, až ji ochutnám. Ale má slova jasně prozradila, na co celou dobu myslím. A soudě podle toho, co říká Paldän Wangmo i jeho pronásledují podobné představy. „Kdybychom je požádali o nějaké jídlo ještě teď v noci a nechali si potom něco i na ráno,“ navrhuje, „nemuseli bychom sáhnout na zásoby, které neseme.“ To je dobrý argument. Když nám v klášteře Šäphel dával lama ruksaky, zdůrazňoval, jak je důležité, abychom s jídlem šetřili, jak to jen půjde. Nikdo nemůže vědět, jak dlouho budeme na cestách. V pološeru obrací lama svůj pohled z jednoho na druhého. V té chvíli zazní nejlepší obhajoba toho, co Paldän Wangmo navrhuje, zakručí mu totiž hlasitě v žaludku. „Znám jednu z vesničanek. Je velice laskavá,“ řekne nakonec lama Cchering a já vím, že ledy byly prolomeny. „Mohli bychom za ní zajít a poprosit o jídlo. Ale nesmíme zůstat přes noc.“ Přísně se na mě podívá, jako by věděl o mé představě teplé přikrývky a měkké slaměné matrace. „To je jasné, lamo,“ pokyvujeme oba horlivě hlavou. „Nezapomínejte, co je skutečným cílem naší cesty. Přijdeme-li o život, nepůjde jen o naši osobní ztrátu. Slíbili jsme, že naše mise přinese prospěch všem bytostem.“ Chvíli nato už míříme k jednomu z domků. Lama Cchering tu několikrát přespal na svých dřívějších cestách do tajné
| 96 |
1400128-Synergie-Kouzelnik ze Lhasy-blok-BC.indd 96
30.4.15 17:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206367
jeskyně. Ještě než dojdeme ke dveřím, vyjde nám vstříc jakási žena a srdečně se usmívá. Je úplně bezzubá a má plochý obličej. Jakmile otevře dveře, ucítím, jak se z kuchyně line vůně báječné campy. Lama nám ji představí jako paní Gjacchal. Z nedalekého ohrazeného výběhu mávají lamovi další sousedé. Lama je ve vesnici očividně dobře známý a oblíbený. Žena vykládá, že manžel a synové jsou v horách, kde pasou jaky. Máme prý ale jít klidně dál a pochutnat si na campě. Lama Cchering vysvětluje, že nemůžeme zůstat přes noc − nebylo by to pro nás bezpečné. Také nechce vystavovat nebezpečí ani ji, ani vesnici. Žena tvrdí, že v této oblasti není po Rudé armádě zatím ani stopy. To nás uklidní a vcházíme do domu. Uvnitř je teplo a útulno a po prudkém větru v horách je tu také překvapivé ticho a klid, slyšet je jen praskot polen v zapáleném kuchyňském krbu. Žena začne připravovat další porce campy a mezitím nám nalije misku čha − máslového čaje, který se dělá z jačího mléka. Po té dnešní štrapáci mi připadá, že je to nejlepší máslový čaj, jaký jsem za poslední léta ochutnal. Vzájemně si vyměňujeme novinky o situaci v Tibetu. Je už víceméně jisté, že Jeho Svatosti se podařilo vycestovat do Indie, což nám dodává kuráž pokračovat i v naší vlastní pouti. Žena nás také upozorňuje, že po horských stezkách v poslední době chodí daleko víc lidí a většina z nich se do hor vydává po stejné cestě, po které půjdeme i my. V podobném hovoru trávíme příštích pár minut, když tu Paldän Wangmo jako první zaslechne nějaký podezřelý hluk. Drnčivý zvuk. „Slyšeli jste to?“ zeptá se. „Co?“ Lama Cchering a paní Gjacchal si stále ještě povídají. „Tohle!“ vykřikne a oni zmlknou. V nastalém tichu to slyšíme všichni. Nějaký mechanický hluk, ale jiný než jaký vydává letadlo. Je ostřejší a jeho výška stoupá a klesá − a stále se přibližuje. Lama Cchering vyběhne ven a my jsme mu v patách. Ihned spatříme zdroj toho hluku. Na cestě vedoucí kolem úpatí hor jasně rozpoznáváme přední světla motorek. Jsou už docela blízko,
| 97 |
1400128-Synergie-Kouzelnik ze Lhasy-blok-BC.indd 97
30.4.15 17:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206367
od vesnice je dělí jen několik stovek metrů. Málokdo z místních by si mohl dovolit takový dopravní prostředek, hned je nám tedy jasné, kdo na nich jede. „Do kůlny!“ nařídí nám paní Gjacchal a ukáže na malý kamenný přístavek u domu. Rozeběhneme se tam. Už se chystám vkročit dovnitř, když tu mě lama Cchering popadne za rameno. „Schováme se za kůlnou,“ říká rozhodně. „nesmíme se nechat zahnat do kouta.“ Jen taktak jsme stihli doběhnout za kůlnu. Do vesnice vjíždějí první motocykly. Reflektory šlehnou přes zeď kůlny, přes dvorek a potom ostře ozáří samotný domek. Přijeli tři vojáci na dvou motorkách. První vojáci Rudé armády, které jsem kdy viděl. Překvapuje mě, jak jsou malí − nejsou o nic vyšší než já. Ale jak seskočí z motorek, kompenzují svůj nevelký vzrůst chvástavou a agresivní chůzí. Oblečení jsou do temných uniforem a jejich oči jsou ostražité a útočné jako oči psí. Jeden z nich drží pušku, elegantně štíhlou a smrtící. Bez pozvání vtrhnou dovnitř a hned je slyšet jejich křik: „Pro koho vaříš?“ Následuje zadunění, jak na podlahu dopadl hrnec. Všichni tři si vyměníme pohledy. Srdce mi buší jako zběsilé. Nikdy jsem v životě nezažil nic horšího. Všimnu si, že sousedi přihlížejí za plotem. Paní Gjacchal zaprotestuje: „Čekám návštěvu!“ „A to už jsi rozlila čha do misek? I když tu ještě nejsou?“ Skrze otevřené dveře vidíme, jak miskami někdo mrštil na podlahu, až se rozletěly na malé střepy. Paní Gjacchal pláče. „Pro koho je tahle campa?“ pokračuje výslech. „Přátelé mají přijít na večeři.“ „Krmíš mnichy, přiznej se.“ „Ne!“ Slyšíme hluk otevíraných dveří a přemisťování nábytku. Vojáci se nás snaží najít. Přemýšlím, jestli bychom neměli utéct, ale to je nemožné. Horská pláň je holá a prázdná. Při útěku bychom se na ní neměli za co schovat.
| 98 |
1400128-Synergie-Kouzelnik ze Lhasy-blok-BC.indd 98
30.4.15 17:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206367