ve svátosti oltářní. Cožpak v Janově Evangeliu Kristus sám sebe nenazval jedenáctkrát „chlebem andělským“, jenž dává život světu a sestoupil z nebe? Jejich Otcovství zajisté musí uznat, že je nutno dát za pravdu spíše svatému evangelistovi než pražskému arcibiskupovi. Jako tolikrát již, Hus se měl znovu přesvědčit, že jeho vývody zůstávají bez odezvy. Kardinál d’Ailly, jenž mezitím objevil pohřešovaný lístek, využil chvilkové odmlky a položil Husovi otázku, zda je pravda, že ztotožňuje názvy věcí s věcmi samými. Těšil se, jak ukáže různým nedoukům, že tu jde o nejjemnější filosofickou látku, kterou stěží dovedou pochopit. Zabral se tak do vlastních úvah, že málem přeslechl Husovo věcné přitakání a odůvodnění, že stejného názoru byl i svatý Anselm a mnoho jiných po něm. „Anselm, stále ten Anselm,“ zasykl d’Ailly, nakonec se Hus ještě odvolá na Anselmův výrok, že všichni, kteří smýšlejí opačně, jsou ďábelskými kacíři. Jako by slavné paměti Vilém Ockham, Jan Gerson nebo d’Ailly sám neprokázali, že zjeveným pravdám je možno jen věřit a že smysl má hloubat pouze o věcech mimo Boha, jeho svět a svaté Písmo. Kdy to konečně pochopí Hus a všichni jemu podobní? Asi nikdy, jak právě dokazuje. Stejně jako Wyclif chce boží pravdy vyložit rozumovými důvody. Mírně škodolibé pohledy kardinála upozornily, že dluží Husovi odpověď. „Z toho tedy následuje,“ zaútočil d’Ailly, „že po vykonaném posvěcení zůstává podstata chleba nezměněná? Je tedy stále chlebem?“ Trpělivost, jen trpělivost, myslí si Hus. Bože, jak nepodstatné jsou všechny tyto řeči, které ještě tak patří do universitních poslucháren, ale na koncil ne. Znova jim opakuje, že rozdíly v nauce o všeobecninách nemají žádnou spojitost s jeho pojetím svátosti oltářní, které na rozdíl od Wyclifa vždy bylo a je 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206278