98
∣ Koučování týmu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206143
∣ 99
TAM BYCH CHTĚLA PRACOVAT! Naše Kamča se vrátila ze školy s očima navrch hlavy. U osmnáctiletého „dítěte“ můžete počítat s ledasčím, že jí tak nadchlo. Nové kousky ve slevě? Konečně se Klára rozešla s Michalem? Ne, nic takového. Byli se školou na exkurzi ve Svobodné Evropě. „Mami, to byla ale nádhera! Tam všichni dělali ne proto, že museli, ale proto, že chtěli. Úplně jsi cítila, jak jejich práce má smysl. Bylo to znát všude. Nepostávali jen tak v kancelářích, ale pořád na něčem pracovali, byli šťastní, že nám mohli říct, co se děje v Pákistánu, jak tam vysílají, co to pro ty místní lidi znamená. Já chci taky pracovat někde, kde to bude mít smysl.“ Byla jsem překvapená, že to byl nejsilnější pocit z té exkurze. To jim nikdo nemohl říci, to museli vycítit. Vzpomněla jsem si na svoje klienty a uvědomila si, že otázka smyslu práce je opravdu klíčová. Pro ty klienty, u kterých vidím přidanou hodnotu – pro ně, pro sebe, pro firmu –, udělám mnohem víc a práce mi jde úplně přirozeně a lehce. Loni jsem vedla projekt, kde tenhle pocit byl cítit z každého našeho setkání. Nádhera.
Pohled manažera Smysluplnosti práce jsem se lehce dotkla v příběhu „Přece pro takového člověka dělat nebudu“. Je to velké téma, zejména v dnešní době, kdy je nejvyšší neza městnanost za poslední roky a lidé často hledají práci, protože potřebují peníze na živobytí. Peníze jsou důležitou součástí našeho života, ale měly by být prostředkem, který nám umožní plnit si radosti, ne smyslem a cílem našeho konání. Dost často, když přicházejí noví kolegové do týmu, pokládám jim otázku: „Co byste dělal(a), kdybyste měla neomezené finanční zdroje?“ Opravdu velmi, velmi zřídka padne: „To, co dělám teď.“ Většinou se potkávám s odpověďmi typu: „pěstoval(a) bych květiny, pomáhal(a) starým lidem, věnoval(a) se dětem, cestoval(a) bych, otevřel(a) bych si kavárnu, zachraňoval(a) zchátralé památky“ atd. Proč to tak je? Proč místo něčeho, co nám dává smysl, jdeme do práce, od 8 do 16, od pondělí do pátku děláme něco, co nás možná ani nebaví, a těšíme se na víkend, až se budeme hrabat v zemi na zahrádce? Když dělám něco, co mě extra nebaví, tak se toho chci rychle zbavit, případně se tomu vyhnout, udělám to tak nějak, aby se neřeklo. Jak pak musí vypadat výsledek práce člověka, který to má v zaměstnání podobně?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206143
100
∣ Koučování týmu
Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím málo lidí (a opět je to záležitost zejména velkých korporací), kteří by svou práci dělali s nadšením. Často se potkávám s odevzdaným přístupem a někdy i naštváním z toho, že práce, kterou dělají, jim nedává žádný smysl. Tak mě napadá otázka: S jakým nadšením a přesvědčením by asi vyprávěli studentům na exkurzi? Chtěla by Kamča v takové firmě pracovat? Někde jsem slyšela, že manažerské teorie jsou plné pravd, které již dávno neplatí, i přesto zde jednu uvedu – použiji trochu upravená slova mojí kolegyně: „Není umění dělat práci, která nás baví a dává smysl, umění je najít zalíbení a smysl v práci, kterou děláme.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206143