AT L A N T S K ¯
GEN
„To je v pofiádku, doktorko Warnerová. Jen pojìte k nám. Odvedeme vás za Martinem. Posílá nás.“ „CoÏe? Chci s ním mluvit. Nikam nejdu, dokud si s ním nepromluvím.“ „To je v pofiádku –“ „Ne, okamÏitû odsud vypadnûte.“ MuÏ, kter˘ stál vzadu, se protlaãil kolem zbyl˘ch dvou se slovy: „Já ti to fiíkal, Larsi. Mám u tebe padesát babek.“ Kate ten hlas poznala – nevlídn˘, chraplav˘ hlas muÏe, kter˘ unesl obû dûti. Byl to on. Ztuhla, jak ji ochromil strach. KdyÏ k ní do‰el, ne‰etrnû ji popadl za paÏi a zkroutil jí ruku za záda, aby jí dosáhl na zápûstí. Pak jednou rukou sevfiel obû její zápûstí a druhou kolem nich utáhl zdrhovací pouta. Pokusila se odtáhnout, ale tenk˘ plast se jí zafiízl do pokoÏky, aÏ jí rukama projela ostrá bolest. MuÏ si ji pfiitáhl za dlouhé blond vlasy a pfiehodil jí pfies hlavu ãern˘ pytel, takÏe Kate pohltila naprostá temnota.
– 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206022
Kapitola 25 Místnost pro bezpečnou komunikaci ústředí stanice Orloje Jakarta, Indonésie Josh sledoval, jak ostatní ãervené teãky na monitoru hasnou. MuÏi v hlídan˘ch budovách; pfiemístili se ke dvefiím a pak zmizeli – mrtví. Pár minut nato spatfiil, jak DavidÛv konvoj zastavuje na ulici – a pak zmizeli i oni, aÏ na Davida. Díval se, jak se Davidova teãka rychle pohybuje. Poslední sprint. Pak pohasla i ona. Josh vydechl a zhroutil se do kfiesla. Zadíval se prosklenou stûnou boxu k v˘chodu z místnosti. Autogen uÏ se propaloval druhou pÛlkou dvefií, do nichÏ vykresloval obrácené J. Brzy z nûj bude U, pak O, pak vtrhnou dovnitfi a jeho ãas se naplní. Zb˘valy mu dvû, moÏná tfii minuty. Ten dopis. Obrátil se, rozhrábl ‰tos sloÏek a na‰el ho – dopis od Davida, kter˘ mûl otevfiít, aÏ bude David po smrti. Pfied nûkolika hodinami si Josh myslel, Ïe k tomu nikdy nedojde. Dneska vzalo zasvé tolik iluzí – Orloj je nezkompromitovateln˘, Orloj nemÛÏe padnout, David nemÛÏe umfiít, klaìasové vÏdycky zvítûzí. Roztrhl obálku. Mil˘ Joshi, nic si nevyãítej. Dostali jsme se k tomu s hodnû velk˘m zpoÏdûním. MÛÏu jedinû pfiedpokládat, Ïe jakartská stanice padla nebo uÏ se k tomu schyluje. Mûj na pamûti nበcíl, musíme zabránit Immari, aby to dotáhla do konce. V‰echno, cos zjistil, pfiepo‰li fiediteli Orloje. Jmenuje se Howard Keegan. MÛÏe‰ mu dÛvûfiovat. Na serveru Orloj1 je jedna aplikace – OrlojUstredna.exe. Zprovozní ti soukromou linku na centrálu, pfies kterou mÛÏe‰ odeslat data zabezpeãenû. Je‰tû jedna vûc. Za ty roky jsem na‰etfiil trochu penûz, hlavnû od záporákÛ, které jsme vyfiadili z akce. Na Orloj1 je je‰tû jedna aplikace, distribuce.bat, která ty peníze rozdûlí. – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206022
AT L A N T S K ¯
GEN
Doufám, Ïe zabezpeãenou místnost neobjevili a tenhle dopis ãte‰ v bezpeãí. Bylo mi ctí s tebou slouÏit. David Josh odloÏil dopis. Rychle vyÈukal povely na klávesnici – nejdfiív odeslání dat do centrály Orloje a pak provedení bankovních transakcí. „Trocha penûz“ nebyl ani zdaleka v˘stiÏn˘ v˘raz. Josh sledoval, jak pût penûÏních pfievodÛ, kaÏd˘ v ãástce pûti milionÛ dolarÛ, putuje nejdfiív k âervenému kfiíÏi, pak do UNICEFu a pak do tfií dal‰ích organizací pomáhajících obûtem katastrof. âtyfii úãty dávaly smysl. Ten poslední uÏ ne. Pfievod pûti milionÛ dolarÛ na úãet veden˘ u americké banky J. P. Morgan, newyorská poboãka. Josh si zkopíroval jména vlastníkÛ úãtu a vyhledal si je. Dvaa‰edesátilet˘ muÏ a jeho devûtapadesátiletá manÏelka. Davidovi rodiãe? Je‰tû tu byl zpravodajsk˘ ãlánek – reportáÏ z longislandsk˘ch novin. ManÏelé ztratili pfii útocích z 11. záfií svou jedinou dceru, která v té dobû pracovala jako investiãní analytiãka ve firmû Cantor Fitzgerald, nedávno vystudovala Yaleovu univerzitu a byla zasnoubená s Andrewem Reedem, absolventem Kolumbijské univerzity. Pak to Josh usly‰el – nebo spí‰ neusly‰el. Autogen utichl. Kruh byl dokonãen˘, brzy zaãnou dvefie vyráÏet, aby kov povolil. Shrnul papíry na hromadu, rozbûhl se ke ko‰i na odpadky a zapálil je. Poté se vrátil ke stolu a spustil program, kter˘m se poãítaã vymazával. Bude to trvat nûco pfies pût minut. Tfieba ho nenajdou. Nebo by je moÏná mohl zdrÏet; podíval se na pouzdro s pistolí. Nûco dal‰ího na obrazovce, v poziãní mapû. Josh mûl pocit, Ïe to vidûl – záblesk, ãervená teãka. Teì v‰ak uÏ byla zase pryã. Zadíval se znovu. Bum bum bum ode dvefií ho málem shodilo z kfiesla. MuÏi bu‰ili do dvefií jako do váleãného bubnu, aby pevn˘ kov vylomili. Jejich údery se nesly ve stejném rytmu jako tepot v Joshovû hrudi, kde se mu neovladatelnû rozbu‰ilo srdce. Na obrazovce poãítaãe byl vidût prÛbûh vymazávání – z dvanácti procent hotovo. Teãka znovu blikla a uÏ zÛstala rozsvícená: D. Vale. Proud fieky ji pomalu uná‰el. Îivotní funkce slabé, ale byl naÏivu. Senzory mûl vestavûné v pancífii, kter˘ se nejspí‰ po‰kodil. – 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206022