JA N ROY T – K R AJI NA MI U M ĚNÍ
došlo. Jako sakrální prostor se na východě neujala římská bazilika, ale kopulový centrální chrám. Kostel už jakoby není shromaždištěm s Bohem v čele, jakkoli hierarchicky odstupňovaným, ale místem, kde je Bůh prezentován v nedostižné výši kopule nad hlavami. Východní chrám tak odráží určité rysy byzantské teologie, silně platonizující. Bůh již není uprostřed svého lidu, ale nad ním jako těžko nedostupná, nadzemská idea. Takže jistě neplatí, že by Řím byl ve své době jediné centrum. Je naopak třeba připomenout, že největší raně křesťanské komplexy nacházíme na území dnešní Sýrie. Monumentální kostel Kalat Siman, poutní chrám svatého Simeona Sloupovníka, patří k tomu největšímu, co bylo v té době postaveno. Ani vliv tohoto umění není možné podcenit, což věděli již historici umění na začátku 20. století. Tehdy se například rozhořel spor, kterého se účastnil i český historik Vojtěch Birnbaum, totiž spor o to, je-li ravennská architektura inspirována římskou tradicí, nebo spíše východní. Nemá smysl zde zabíhat do detailů, podstatné je uvědomit si, že na evropské umění v této době působila i jiná centra, například právě ta na Blízkém východě. Křesťanské obce v Sýrii stavěly chrámy z kamene, nikoli z pálených cihel, stavby byly – na rozdíl od římské architektury – zaklenuty, při západním průčelí měly věže, fasáda byla v kameni zdobena detaily. Jisté prvky, které známe například z evropské románské architektury, jako jsou trpasličí galerie a podobně, nacházíme už zde, v syrské poušti. A nejen to. V iroskotském umění se objevuje typ oblečeného ukřižovaného Krista, který neodpovídá římskému typu, který bychom možná očekávali. Tento způsob ztvárnění má své kořeny opět v Sýrii a do Británie se dostal spolu s mnišstvím přes Lérinské ostrovy, na kterých založil klášter svatý Honoratus a kde podle tradice studoval svatý Patrik, p atron Irska.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205977