za Hradčany, kde padl do německé pasti. Ty fotografie měl předtím raději někde ukrýt. Byl Morávek lehkomyslný, nebo spíš unavený? Místo mrtvého nastoupil do přípravné skupiny Hajský a ten atentát doporučoval. Kdyby byl Vaněk se svým protestem skutečně tak naléhal, mohl okamžitě přes Bartoše telegrafovat do Londýna. Napadlo ho to však až o měsíc později, teprve v době, kdy se atentát rychle blížil a jevil se jako reálný. Svůj text předal Bartošovi 26. dubna, avšak nyní se ukázalo, že Vaňka v Londýně vůbec neznají. Než byl tajnou cestou prověřen a akceptován, uplynuly opět týdny. Vaňkovy námitky proti atentátu začínají obrovskou lží, která se v literatuře dodnes přejímá a jíž se věří. „Z příprav, které konají Ota a Zdeněk [Kubiš a Gabčík], a dle místa, kde to zařizují, usuzujeme přes jejich trvalé mlčení, že chystají atentát na H.“138 To Vaněk věděl, jak sám přiznal, již dávno předtím, určitě se to dozvěděl od jiných. Toto mezi jiným napsal v roce 1962 na začátku jednoho článku, kterému nebyla věnována velká pozornost: „Že je plánován atentát na Heydricha, jsem věděl od počátku ledna 1942.“139 Samo gestapo později zjistilo, že do příprav atentátu bylo zasvěceno 14 osob. Ve skutečnosti však o něm vědělo více lidí. Vaňkovy další argumenty jsou vesměs přijatelné, hovoří však proti atentátu zásadně, vždy a všude, tím spíše pak v Evropě terorizované nacisty. Konejší se klamnou nadějí, že se nacisté umírní, nebudou-li Češi nic podnikat. Že však každý týden odjížděly tisíce Židů na smrt, to Vaňkovi zřejmě tolik nevadilo. Jeho telegrafický text zněl: „Tento atentát by v ničem nepřinesl užitek Spojencům a pro náš národ by měl nedozírné následky. Ohrozil by nejen rukojmí a politické vězně, ale vyžádal by si také tisíce jiných životů, vystavil 138/ D. Brandes, Češi pod německým protektorátem, str. 301. 139/ L. Vaněk, „Atentát na Heydricha“, v: Dějiny a současnost, roč. 4, č. 5, Praha 1962, str. 10. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205955