Miroslav Îamboch
Ráno jsem si do nábojového pásu nastrkal pût rezervních velkoráÏn˘ch patron, zkontroloval, zda maskování meãÛ stále funguje, a zamífiil na o‰etfiovnu. Cítil jsem se mnohem hÛfi neÏ pfiede‰lého veãera. Pfií‰ernû mû bolela hlava a pfii kaÏdém nadechnutí se mi do plic zabodávaly tisíce jehliãek. Potfieboval jsem pfievázat nos, a kdyby se na‰lo pár tabletek proti bolesti, nezfiíkal bych se jich. Vzal bych si i rulík zlomocn˘, kdyby se mi po nûm ulevilo. Na o‰etfiovnû samozfiejmû nikdo z lékafiÛ nebyl, protoÏe vyspávali vãerej‰í opici. Dva stále je‰tû notnû podrou‰ené lapiduchy jsem se o pfievaz poÏádat neodváÏil. To uÏ jsem si nos mohl rovnou nechat ufiezat. Pfii ãekání v opu‰tûném sále mû napadlo, Ïe bych se mohl porozhlédnout kolem. O‰etfiovna s dal‰ími nemocniãními prostorami, pokoji lékafiÛ a ubikacemi pomocného personálu zabírala dvoupatrovou budovu nacházející se v nejvzdálenûj‰í ãásti ‰kolních pozemkÛ. ·kola byla, jako vût‰ina vefiejn˘ch institucí v zapadl˘ch mûsteãkách království, zãásti závislá na vlastní hospodáfiské ãinnosti. Pfied na‰ím pfiíchodem v budovû zfiejmû bydleli zamûstnanci starající se o pozemky, zb˘vající prostory se pouÏívaly jako skladi‰tû zemûdûlského náãiní a vypûstovan˘ch produktÛ. Pouze nejvût‰í místnost, spí‰e sál, skuteãnû slouÏila vzdûlávání poddan˘ch království. Podle cviãebního náãiní rozstrkaného podél stûn to kdysi musela b˘t docela dobfie vybavená tûlocviãna. Opatrnû jsem vrávoral chodbou smûfiující do nitra budovy a dával pozor, abych se pfiitom lev˘m ramenem stále opíral o zeì. S mou rovnováhou to po ránu opravdu nebylo nejlep‰í. SnaÏil jsem se odhadnout, kam by Fill ‰el, kdyby se opravdu probral z komatu a v záchvatu nûjakého podivného ‰ílenství se vydal pryã. Minul jsem úzké schodi‰tû do prvního patra utopené ve stínu v˘klenku. Urãitû se tehdy necítil o nic lépe neÏ já dnes a nahoru by se mu nechtûlo. PlouÏil jsem se dál. Chodba byla dlouhá, svûtla ub˘valo a vzduch mi pfiipadal stále zatuchlej‰í. Uvûdomil jsem si, Ïe ãást budovy je zbudována pfiímo ve svahu nízkého kopce. Pach hnijící zeleniny mi napovûdûl proã. Podzemní místnosti se pouÏívaly jako skladi‰tû. AÏ se zpoÏdûním jsem si uvûdomil, Ïe jsem nev‰ímavû pro‰el kolem dvoukfiídl˘ch dvefií vedoucích bÛhví kam. Okny z nekvalitního skla prosvítalo svûtlo lampy, to znamenalo, Ïe tam 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205899