194
It was just falling first dark as I took off my jacket, shoes and socks, rolled up my trouser-legs and lowered my foot down the side of the wharf and into the thick water. I would have taken off my trousers but for all those women in the shed. Not, mark you, that in my case Corporal Hink’s remark was in any way applicable. I am not, thank God and a Methodist upbringing, that sort of chap. I had the line tied to my belt to leave my hands free… I stretched my leg deeper and deeper, feeling for the bottom, and rolled my body as far as I could towards the edge… For lack of eye-witness evidence to that effect, I will not formally say that someone pushed me – after all I was surrounded by my own trusted N.C.O.’s and Sergeant Transom himself was holding the line. Whether I felt a toe prise my buttock or whether I rolled over a stone on the wharf I do not know, but I suddenly found myself falling over the edge and floundering in the water… I sank deep into the oily depths but never touched bottom… treading water against the drag of my clothing… dog-paddling with an overhead action, I fought my way gasping to the surface and turned on my back. ‘Hold on sir,’ shouted Sergeant Transom, ‘I’ll soon lug you in.’ In retrospect, I take pride that even at this sudden turn of events I kept my head. Military training stood by me and I made a quick adjustment to my original wading plan. ‘Pay out the rope,’ I cried, ‘I will swim across now and establish a line for the non-swimmers.’ I struck out with my powerful side-trudgeon and bore steadily across the gap. When I had made ten yards from the island the doors of the shed slid open and Madame Rosabella and her troop of harpies came screeching out. ‘Stop!’ they cried in various tongues. ‘Come back! Do not steal the English boys… Traitor! Saboteur! Vile enemy of hard-working girls!’ They hurled at me bottles, driftwood and old shoes, and as I turned on my back to reason with them, the barrel-chested blueshirt who had taken Drogue’ fancy heaved up a bag of grain and hurled it over the water… ‘Ladies!’ I said. ‘Ladies! Desist!’ The sky was blacked out by the bottom of a grain-bag… it landed squarely on my face and I went down into dark-green oblivion with canal-juice gurgling acrid in my lungs…
Právě se začalo stmívat, když jsem si svlékl blůzu, zul si boty a ponožky, vyhrnul si nohavice a spustil nohu přes okraj mola do husté vody. Byl bych si svlékl kalhoty, nebýt všech těch ženštin ve skladišti. Ne že by v mém případě nějak platila poznámka desátníka Hinka, to prosím ne! Díky bohu a svému metodistickému vychování nepatřím k takové sortě. Přivázal jsem si lano k opasku, abych měl volné ruce… Hroužil jsem nohu hloub a hloub, abych dosáhl dna, a nakláněl jsem se čím dál víc přes okraj… Pro nedostatek očitých svědků nemohu s určitostí tvrdit, že do mne někdo strčil – koneckonců jsem byl obklopen svými věrnými poddůstojníky a seržant Transom osobně držel lano. Nevím, jestli jsem ucítil špičku boty, která mě nakopla do zadku, nebo jestli jsem na molu uklouzl po nějakém kameni, ale najednou jsem si uvědomil, že padám přes kraj a plácám sebou do vody… Pohroužil jsem se do olejnatých hlubin, ale nikdy jsem nedosáhl dna… začal jsem šlapat vodu, abych překonal tah mokrých šatů… hrabal jsem rukama nad hlavou jako pudl, až jsem se, lapaje po dechu, probojoval na hladinu a obrátil se naznak. „Vydržte, pane!“ křičel seržant Transom, „hned vás vytáhnu!“ Při pohledu nazpět jsem hrdý na to, že jsem si i při tomhle náhlém zvratu událostí zachoval jasnou hlavu. Můj vojenský výcvik mě nezradil, takže jsem svůj původní plán na přebrodění rychle přizpůsobil novým okolnostem. „Popusťte lano!“ křikl jsem. „Přeplavu na druhou stranu a upevním ho tam pro neplavce!“ Vyrazil jsem mocnou čubičkou a vytrvale jsem zdolával vody průlivu. Když jsem byl asi deset kroků od ostrova, posuvná vrata skladiště se rozletěla a z nich s jekotem vyběhla madam Rosabella a její tlupa harpyjí. „Stop!“ křičely v rozličných jazycích. „Zpátky! Nesmíte krást anglické chlapce… Zrádce! Sabotére! Podlý nepříteli těžce pracujících dívek!“ Házely po mně lahvemi, naplaveným dřívím a starými škrpály, a když jsem se obrátil naznak, abych s nimi diskutoval, ta prsatice v modrém svetru, ve které našel zalíbení vojín Drogue, zvedla pytel s obilím a mrštila jím přes vodu… „Dámy!“ varoval jsem je. „Dámy! Ustaňte!“ Obloha se zatměla letícím pytlem… pytel mi přistál rovnou na obličej a já se ponořil do tmavozeleného zapomenutí hustého moku, který mi čpavě klokotal v plících…
195
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205889
196
I recovered consciousness three hours later, warm and drowsy, with hot air blowing across my flattened face. A petrol cooker was roaring, candles flickering and my clothes were hanging on a line. I was lying under blankets on a bed of sacks and Madame Rosabella was smoothing my brow. ‘He’s all right,’ said Sergeant Transom. ‘Here you are, sir. Drink this.’ Dazed and half-awake, I drank from the glass and some electric liquid coursed vividly down my throat. ‘What is it?’ I asked. ‘Brandy. Medicinal brandy, of course. It’s what the doc would give you if he was here. Have some more.’ It certainly made me feel better, so I drained the rest of the glassful and found myself sinking comfortably back to sleep. That grain-bag must have hit me pretty hard because my memories of that night have always been very disjointed. I remember waking up a couple of times to hear soft music playing, bottles clinking and rosy figures dancing a Greek bacchanal. Once I thought I saw Private Drogue losing his way in the lot of his female shot-putter. I couldn’t be sure it was Drogue, however, because his face was buried in the vast white billows of her bosom which, with the massage of a master-baker, he was kneading up over his ears. When I woke in daylight, my head was beating bass-drums and my mouth was like the bottom of a bird-cage. The girls and all their trappings were gone. ‘Henri found us a boat and I got rid of them at first light,’ said Sergeant Transom. ‘After what they done to you, sir, the boys didn’t want them hanging round here no more. There’s been a hell of a barney down in the Town and I reckon the Jerries have packed in. Henri’s gone down to check up and see if he can hear anything about the Musketeers.’ ‘Good,’ I said. ‘Then we must get moving on to the mainland right away.’ ‘Afraid we can’t, sir. You remember one of them tarts slung the bridge-handle in the drink? We’ve tried all ways to work the wheel but it won’t move without it.’ ‘Then we must find the handle.’ ‘What, down there?’ He pointed into the sludge-water. ‘We don’t even know where to start looking.’
Přišel jsem k sobě po třech hodinách, bylo mi teplo a ospale, jak mi do rozplácnutého obličeje foukal horký vzduch. Hučel benzinový vařič, míhaly se plameny svíček a moje šatstvo viselo na šňůře. Ležel jsem pod dekami na kavalci z pytlů a madam Rosabella mi hladila čelo. „Je v pořádku,“ řekl seržant Transom. „Tu máte, pane. Vypijte todle!“ Omráčený a napůl ve spánku jsem se napil z podávané sklenice a hrdlem mi křísivě sklouzla nějaká elektrická tekutina. „Co je to?“ zeptal jsem se. „Brandy. Medicinální brandy, samozřejmě. Co by vám předepsal doktor, kdyby tady byl. Lokněte si ještě!“ Rozhodně mi to udělalo dobře, takže jsem dopil zbytek sklenky a zjistil jsem, že se spokojeně propadám zase do spánku. Ten pytel s obilím mě musel praštit pořádně, poněvadž moje vzpomínky na tu noc zůstaly dodnes velice úryvkovité. Pamatuji se, že jsem se asi dvakrát probudil a slyšel jsem tichou hudbu, cinkání lahví a viděl jsem růžové postavy tančit nějaké řecké bakchanále. Jednou se mi zdálo, že vidím vojína Droguea, jak zabloudil v překypujících vnadách té své vrhačky břemen. Nebyl jsem si však jist, že je to opravdu Drogue, poněvadž měl obličej zabořený do vzdutých bílých vln jejích prsů, které hnětl se zručností pekařského mistra, až mu vykynuly přes uši. Když jsem se probudil do denního světla, v hlavě mi duněly basové bubny a vnitřek úst jsem měl jako vnitřek ptačí klece. Holky i jejich rekvizity zmizely. „Henri nám našel člun a za svítání jsem je vyexpedoval,“ řekl seržant Transom. „Po tom, co vám provedly, je už kluci nechtěli ani vidět. Ve městě je strašnej binec, počítám, že se Němčouři pakujou. Henri se šel podívat a zjistit něco o mušketýrech.“ „Dobrá,“ řekl jsem. „Tak tedy musíme okamžitě na pevninu.“ „To bohužel nepůjde, pane. Vzpomínáte si, že některá z těch dorot hodila kliku od mostu do vody? Snažili jsme se všema způsobama pohnout tím kolem, ale bez kliky se nehne.“ „Tak musíme najít tu kliku.“ „Co, tady někde na dně?“ Ukázal na špinavou vodu. „Vždyť ani nevíme, kde začít hledat.“
197
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205889
198
‘A little logical thought will narrow down the area of search. We know approximately where Private Spool saw the woman when she threw the handle. We can estimate the distance that an average woman could throw an object of that weight. If we then methodically search in that radius we should locate the handle.’ ‘But supposing it was that biddy who copped you with the sack. If she tossed it, that handle could be anywhere between here and Tunis Town Hall.’ In spite of the anvils clanging behind my eyes I made the necessary calculations, paraded the eighteen swimmers in the party, stripped to their underpants, and led them into the water. Unfortunately all my N.C.O.s turned out to be non-swimmers and I had to paddle around the critical semi-circle myself and ensure that each man was stationed correctly. ‘Now,’ I cried, when I had all eighteen treading water in the proper area. ‘On the command “Dive”, each man will descend to the bottom, search in a six-foot circle and return to the surface. We will then close in the arc to one yard nearer the island and repeat the drill until the handle is found… Ready, men? Prepare to dive!’ A motor horn blasted from the mainland. ‘What in God’s name are you doing in there, Goodbody?’ yelled Major Arkdust. ‘Holding a blasted swimming gala?’ ‘We’re the Luton Ladies’ Formation Team,’ said my batman, Private Gripweed. ‘Imitating bloody water-lilies.’ ‘No, sir,’ I cried. ‘We are taking steps to open this swingbridge so that we may leave the island. I have pleasure to report, sir, that the Musketeers were first into Tunis. Primus in Tunis, sir, as one might say. We got here at 16.29 hours yesterday.’ By treading water at double-time – an aquatic trick I had learnt in the Kettering Municipal Swimming Baths and Washhouse – I kept myself waist-high out of the water and held my right hand, from the words “Primus in Tunis”, rigidly at the salute. ‘If you got this far at four o’clock, why the hell are you still on that island?’ ‘We were besieged, sir, all night.’ ‘Who by?’ ‘Women, sir.’ ‘By women?’
„Malá logická úvaha nám okruh pátrání zúží. Víme přibližně, kde vojín Spool ženštinu viděl, když tam tu kliku házela. Můžeme odhadnout vzdálenost, na kterou průměrná ženská dohodí předmět té váhy. A když pak metodicky prohledáme vymezený poloměr, najdeme kliku.“ „Ale co když to byla ta štětka, co vás vzala tím pytlem? Jestli s ní mrskla vona, bude ta klika někde mezi náma a tuniskou radnicí.“ Přestože mi v hlavě bušily kovadliny, provedl jsem nezbytné výpočty, dal nastoupit osmnácti chlapcům naší čety, rozkázal jsem jim svléknout se do trenýrek a vedl jsem je do vody. Ze všech se bohužel vyklubali neplavci a já musel pudlovat po kritické půlkružnici sám a přesvědčit se, jestli jsou všichni muži správně rozmístěni. „A teď,“ řekl jsem, když všech osmnáct řádně šlapalo vodu v patřičném prostoru, „na povel ‚Potopit!‘ se každý ponoří na dno, prohledá kruh o průměru dvou metrů a vrátí se nad hladinu. Postoupíme pak v půlkruhu o metr blíž k ostrovu a budeme to opakovat tak dlouho, dokud kliku nenajdeme… Připraveni? Pozor! Poto–“ Z pevniny zahoukal automobilový klakson. „Proboha, co to tam děláte, Goodbody?“ zařval major Arkdust. „Hrajete si sakra na plaveckou gala přehlídku?“ „Jsme dívčí plaveckej soubor,“ řekl můj příkazník vojín Gripweed. „Předvádíme tady vodní lekníny.“ „Ne, pane!“ vykřikl jsem. „Konáme nutné kroky k otočení tohohle mostu, abychom mohli z ostrova. Mám to potěšení hlásit vám, pane, že mušketýři byli v Tunisu jako první. Primus in Tunis, pane, jak by se dalo říct. Dorazili jsme sem včera v 16.29.“ Šlapáním vody v poklusu – tenhle vodní trik jsem si osvojil ve veřejných plaveckých lázních města Ketteringu – jsem se udržoval až po pás z vody a od slov „Primus in Tunis“ jsem pravičkou nepohnutě salutoval. „Když jste se sem dostali už ve čtyři, co krucinál děláte pořád na tom ostrově?“ „Byli jsme obleženi, pane, celou noc.“ „A kým?“ „Ženštinami, pane.“ „Ženštinami?“
199
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205889