vědecky řečeno, zvláštního zacházení. Povědomí o studii se rychle šířilo a Hepple s Taivassalo doufali, že se jim do ní nakonec podaří zahrnout další Olžiny vrstevníky, ať jsou kdekoli na světě.) Byl to vyčerpávající týden. Vědci u sportovců seniorů prověřovali, kolik krve dokáže přečerpat jejich srdce, a výkonnost jejich plic. Ve vzorcích krve pátrali po známkách zánětlivých procesů, jejichž přítomnost naznačuje, do jaké míry je funkční imunitní systém, a kontrolovali rovnováhu hormonů, o nichž se věda domnívá, že souvisí se stárnutím. Hlavní pozornost se však jako vždy zaměřila na zjištění příčiny, proč svaly věkem degenerují. Jde o problém uvnitř buněk jako takových, nebo se děje něco s tělem, v němž se pohybují? Význam téhle otázky vzrostl poté, co výzkumník kmenových buněk na Stanfordově univerzitě Saul Vileda objevil cosi jako „upíří efekt“: Starým myším, které dostaly transfuzi krve od mladých myší, se okamžitě zlepšila paměť. A naopak, mladým myším, které dostaly krev starých myší, se výsledky testů zhoršily. Rozdíl zřejmě bude v „půdě“ — v krevním „séru“. Krevní sérum obsahuje řadu příměsí — obíhající proteiny, růstové faktory a látky povzbuzující imunitní systém — a těch s věkem ubývá. Má-li krev trénovaných sportovců seniorů některé vlastnosti mladé krve, pak by to mohlo vysvětlovat, proč Olžiny svaly vykazují takovou výdrž. Aby se teorie potvrdila, budou kontrolní skupině méně se pohybujících lidí v Olžině věku odebrány kmenové buňky. Ty pak přijdou do Petriho misky plné Olžina krevního séra. Jak podotýká Sally Spendiffová, britská postgraduální studentka z Taivassalina týmu, pokud se tyto „staré buňky“ začnou měnit na „mladé buňky“, bude to dobrá zpráva. „Naznačovalo by to, že s těmito buňkami není nic zásadně špatného a že je teoreticky možné je obnovit.“ Podstatné pak bude zjistit, co tak zvlášť dobrého v této superprémiové krvi je. Na konci by měla být syntetizovaná látka plná zdravých proteinů. Postarší lidé se sedavým způsobem života, kteří by ji dostali třeba v injekci, by se teoreticky měli začít víc podobat Olze. V tomto kole testů zaměřili Hepple s Taivassalo na Olžin sval veškeré smysly: pozorovali ho, sledovali ho při práci, dokonce ho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205835
poslouchali. Ano, zesílíte-li zvuk elektrických impulzů ve svalové buňce, sval slyšíte. V laboratoři u Taivassalo na Olgu čekali Matti Allen a Geoff Power, dva mladí výzkumníci z Univerzity západního Ontaria. Obecně se má za to, že sportovní výkonnost s věkem klesá, protože srdce pozbývá sílu, takže svaly nedostávají potřebné množství kyslíku. Je to domněnka, kvůli níž se nedávno skupina vědců z kliniky Mayo vydala do řídkého vzduchu základního tábora na Mount Everestu, aby tam studovala, jak může s věkem se snižující obsah kyslíku vést ke ztrátě svalstva. Jenže skupina z Univerzity západního Ontaria vedená Charlesem Ricem a Timem Dohertym měla jinou teorii, která se tak trochu vysmívá všemu, o čem je přesvědčený Hepple. Domnívají se, že jsou ve hře motorické jednotky, součásti nervů, které stimulují jednotlivé svalové buňky ke kontrakci. Jak stárneme, tyto motorické jednotky odumírají. Svalové buňky pak jen sedí a čekají, od nervů jim však nepřicházejí žádné signály, takže nakonec také odumřou. (Znamenalo by to, že ztráta svalové hmoty je stejně jako spousta dalších problémů na světě způsobena nedostatečnou komunikací.) Dobrá zpráva je, že když svaly procvičujete, chráníte motorické jednotky, které jsou k nim připojené. Rice a Dohertyho zajímalo, do jak vysokého věku tento efekt díky cvičení funguje. Věděli, že zabírá přinejmenším do doby, než se z nás stanou šedesátníci, protože v předcházejících testech měli běžci v tomto věku stále ještě ve svalech na nohách dostatek motorických jednotek. Ale nikdo zatím netestoval žádné starší sportovce. Do jaké míry pro ně platí „co nepoužíváš, o to přijdeš“? Olga se usazuje do přístroje natahujícího svaly nohou, jaké můžete vídat třeba v tělocvičně. Zvedá nohu a natáhne svaly kolem holeně. Z reproduktoru se ozývá praskání, hlas nervů vysílajících signály. Jako byste zachytili konverzaci odněkud z říše duchů. Ze světa, ve který musíte věřit, abyste ho ocenili. Ačkoli to v téhle chvíli ještě nikdo neví a bude trvat měsíce, než budou její svaly analyzovány, Olžiny svaly vydávají zvuky dvakrát složitější než svaly většiny žen jejího věku, protože v nich funguje přibližně dvakrát více motorických
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205835
jednotek. V předním holenním svalu většiny devadesátnic hraje malý městský orchestr, v tom Olžiném Newyorská filharmonie. Dál přichází na řadu pozorování pohledem. Olga míří do suterénu Montrealské všeobecné nemocnice na snímkování ct. Jak stárneme a naše svaly se začínají zmenšovat, nahrazuje je tuk. Pokud bychom byli dobytek, stali bychom se chutnějšími, protože bychom měli pěkně mramorované maso. V řezu na monitoru steaky vypadají úplně stejně jako Olžiny stehenní svaly. Obklopuje je silná vrstva podkožního tuku. Ale uvnitř tohoto tuku? Počkat! „Maso“ je stále překvapivě červené a libové. Vypadá to jako skutečný mladý sval. Od posledních testů Olga ubrala na posilování se závažími, takže by její nohy takhle vypadat neměly. Ať její svaly chránilo cokoli, pravděpodobně to dál funguje. Poslední zkouška bude také důležitá: Jak silná Olga ještě je? Taivassalo shání své atlety do posilovny a obsazuje vzpěračskou lavici. Kolem se pohybují studenti ve velkých basketbalových šortkách a přinášejí závaží. Na lavici si lehá osmdesátiletý britský sprinter Colin Field a dlouho vzpírá činku s naloženými 80 kilogramy. Pak, protože ještě nemá dost, poodejde do prázdného koutu posilovny a do příštího testu trénuje bicepsy. Teď je řada na Olze. Lehne si na lavici, zhluboka se nadechne a patnáctkrát zvedne činku o váze 25 kilogramů. Taivassalo se dívá do poznámek. Olga navzpírala o něco málo víc než před dvěma roky. Jak je to možné? Při první zahajovací studii Olga na vzpěračské lavici vzbuzovala pozornost lidí kolem. Dnes jsou studenti skoro neteční. Dvojice mladých chlapců souhlasí, že ji bude hlídat, ale vzápětí jejich zájem upoutají nějaká děvčata. Vypadá to, že si nikdo ani neuvědomuje, že té staré dámě, která na lavici vzpírá poměrně těžkou činku, bude zanedlouho 95 let. Nic podobného přitom nebudou mít možnost jen tak vidět. Poslední večer po testování vzali Taivassalo a Hepple své testovací subjekty za odměnu na večeři do restaurace v centru. Hepple se rozhlíží kolem stolu. Sportovci se pustili do mečouna a koňských steaků (koneckonců jsme přece ve francouzské Kanadě). Sedí tu pár osmdesátiletých silničních cyklistů, dva osmdesátníci z Británie, jinak vynikající běžci, a Christa s Olgou.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205835