Dračí lejno ◆ 99
A kdo ví, jestli se s takovou vůbec vrátíme do Darety. Celá tahle výprava jako by byla prokletá, už od začátku nám osud nepřál. Však se také pan bratr zpěčoval, když naznal, o co na téhle štrece půjde. Obec nikdy neplatila, dobře věděla, že ji nemůžeme odmítnout. Elsterský varpet se doslechl o našincích proudících do Jutmarky a poslal do Darety, abychom poskytli bratřím na jihu podporu. Toť se ví, našim kněžím se takovou dálku nechtělo, a tak se radili, až se uradili. Do divokých hraničních krajů obec vyslala největšího učitele ze všech – stoletého Eškandara, před jehož moudrostí se klaněli i na císařském dvoře. Doprovázet takového učitele bylo největší ctí. A také obrovským břemenem. Doufal jsem, že na nás Milosrdný shlédne okem milostivým a zahrne nás na cestě přízní. Místo toho se stalo něco strašného. Rtuťovitý stařík, který si celou cestu na něco stěžoval a bez ustání nás peskoval, den cesty od Valderku zmlkl. Děsil jsem se, co zas slovutnému varpetovi přelétlo přes nos, ale ukázalo se, že se roznemohl. Práskli jsme do koní a doufali, že v pohraničním městě najdeme pomoc. Že by ji kudúkům poskytlo tamní špitální bratrstvo, v to jsem nedoufal. Ale jistě by se našel někdo jiný, kdo se v kurýrování vyznal a koho by cinkot zlata přemluvil. Jenže varpet nám scházel doslova před očima a za soumraku, když jsme napájeli koně na dohled hradu, si ho k sobě povolal milosrdný Pán… Inu, tenkrát jsme si poradili. Ale teď stíhala jedna rána druhou tak rychle, že jsem se nestíhal modlit za odpuštění. Ó Milosrdný, zač nás trestáš?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205755