/ 98 / Z nich nejvýraznější je koncentrování nemrtvých osob do vymezeného fikčního prostoru, do „komory zmrtvýchvstání“ v pátém patře vinohradského činžáku a na Olšanské hřbitovy. Tyto dvě sousedící lokality můžeme společně označit jako Olšanský areál nemrtvých. Segregace nemrtvých do vymezeného fikčního prostoru imituje operaci vytvářející dvojdomý svět mytologický. Na rozdíl od světa mytologického není však hranice mezi areálem nemrtvých a prostorem živých zcela neprostupná: nemrtvý dědeček může vyklouznout z komory, aby navštívil živou paní Soškovou, Nanynka Šmídová je schopna vyjít z Olšanského hřbitova, aby se podívala na akrobatické představení svého živého otce a bratra. Tyto úniky jsou však výjimečné a krátkodobé. Jedině Alice Davidovičová uniká z komory opakovaně a vyhledává svého živého milého. To je důkazem zvláštního postavení Alice ve světě nemrtvých, kterému ve světě živých odpovídá postavení Diviše Paskala. Vztah této zvláštní dvojice je důležitým rysem struktury fikčního světa Podobojí a musíme se jím zabývat podrobněji. Paskal je obdobou některých mytologických hrdinů, zvláště Orfea nebo Odyssea, jimž se dostalo privilegia proniknout ze světa živých do světa záhrobního. K maskování logicky nemožného světa světem mytologickým tedy v tomto případě přispívá implicitní intertextualita. Diviš, původně student etnografie, je světem nemrtvých podivně přitahován. Otvírá okno světlíku, „přehazuje a pak napíná lano a pak ve výši pátého patra přelézá z jednoho břehu na druhý“ (51). Zůstane však viset rozpjatý ve světlíku a musí být vytažen zpátky. Jeho výprava do komory nemrtvých nemůže být úspěšná, protože dosud neprošel událostí smrti. Nicméně má už ten svět v sobě, „vdechl ho se světlíkovým vzduchem“ (51). Když v té chvíli uvidí z okna živým neviditelnou Alici Davidovičovou dole na ulici, je zřejmé, že se stal společníkem nemrtvých, že bude od této chvíle žít „podobojí“. Sbližuje se s Alicí, navštěvuje ji v komoře a vede s ní dlouhé rozhovory (54). Chce ji dokonce vyvést z komory a oženit se s ní, nejen proto, že vždycky „toužil po nemožných věcech“, ale zřejmě hlavně proto, že ji miluje (72). Divišovo privilegované „podobojí“ mu umožňuje pochopit modalitu fikčního světa, v němž se nachází: „Diviš Paskal začíná chápat – mrtví žijí mezi námi dál svým obyčejným životem… Mrtví žijí dál, ale my je nevidíme“ (72).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205725