98
ostatně byly vlastnosti, kterými se vyznačovala řada jiných důstojníků přišlých z Anglie.“204 Na nástup „Angličanů“ do pole se však vzpomíná také s pochopením, neboť nastupovali k jednotkám přímo do bojů bez jakékoliv aklimatizace, v mnohých případech doslova po vysednutí z transportních prostředků, které je na frontu přivezly: „Tito naši důstojníci a poddůstojníci měli těžké postavení. Určili je jako velitele čet a rot, přitom ani neuměli rusky, ani azbuku. Ale oni nereptali, plnili rozkazy za daných podmínek a nastupovali do výchozích pozic. Měl jsem dojem, že se jich zcela záměrně chtěli zbavit. Zdálo se, že jim nevěří, že nevyhovují jejich ideologii, poněvadž přišli ze Západu, a proto bylo nemožné, aby se vrátili do vlasti jako osvoboditelé, hrdinové a vítězové.“205 V problematickém postavení, viděno očima jisté části pamětníků, se nacházely nové přírůstky československé armády, které do ní přišly z řad armád cizích, leckdy dokonce nepřátelských. Proto někteří s velkou nedůvěrou a studem pohlížejí na bývalé příslušníky vládního vojska, jako například dva důstojníci exilové armády v Itálii na jaře 1945: Podplukovník naléhá, že nám představí svůj důstojnický sbor. V jídelně nás důstojníci vítají potleskem. Z tváří jim čiší stud, servilně kolem nás pobíhají, vzhlížejí s obavami, jako bychom byli nějací bozi pomsty. Zřejmě mají strach z výslechu. Nemají tušení, že něco podobného nemáme ani v příkazech, ani v úmyslu. Je nám z nich nanic, kdyby aspoň mlčeli a stále se neomlouvali… O jejich osudu bude stejně rozhodnuto až doma a rozhodně ne námi dvěma! […] Žalostný pohled. Stydím se zvlášť za důstojníky z povolání, kteří přísahali bránit vlast do poslední kapky krve.206
Další však o vládních vojácích píší naopak velmi pozitivně, s respektem a také s úctou, které si u nich získali svých chováním v poli. 204 Viz A. Ressel: Mé cesty válkou, s. 325. 205 Viz S. Rejthar: Dobří vojáci padli, s. 157. I přes veškeré obtíže, které přinášel dlouhý přesun ze Středního východu nebo z Velké Británie a také přes velmi přísné posuzování žádostí a vyřizování cestovních dokladů ze strany sovětských úřadů, nehledě na následné těžké ztráty po nasazení do bojů bez patřičné aklimatizace, nakonec ze Západu na východní frontu přišlo okolo 300 čs. důstojníků. Viz F. Hanzlík – J. Pospíšil: Soumrak demokracie, s. 22. 206 Viz L. Pospíšil: Ve znamení Halleovy komety, s. 140–141. Nejnověji souhrnně o tzv. vládním vojsku viz M. Kalousek: Vládní vojsko 1939–1945: vlastenci, či zrádci? O nasazení vládních vojáků v Itálii viz např. J. Marek: Háchovi Melody Boys.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205721