dat jako mrňous v první třídě, co zapírá, že se uprdnul. Navíc pak, když odešla, tak se Huhla David pro sebe veselil a chichotal a Johnseymu řek No teda, šéfiku, to jsem tě parádně dostal, co? A on nemoh nic dělat, jen tam ležet a představovat si, jak se v noci plíží k jeho posteli a vrazí mu ukradenou vidličku vší silou do krku. To by ho naučilo. Sladkohláska občas přišla k nim do pokoje, zavřela za sebou dveře na chodbu, posadila se a řekla jim Nikomu ani muk, vrchní je na válečný stezce, tady jsem aspoň v bezpečí se svejma dvěma slepejma bábama. Bóže, já jsem vyplivaná; tak co, kluci, co je novýho? A Huhla David ihned vyrukoval s nějakou vtipnou hláškou jako, copak asi dělala včera v noci, že se nevyspala a nemohla si odpočinout, načež se spolu začali chechtat, až Johnseymu připadalo, jako by se proti němu spikli. A nenáviděl Huhlu Davida víc než kdy předtím Eugena Penrose, Dermota McDermotta a Packieho Collinse, i než toho městskýho gaunera, co mu rozkopal obličej, nebo kterýhokoliv ze školních frajerů, který se mu kdy posmívali. Proč sem jenom musel přijít a takhle mu vypálit rybník? Sladkohláska byla dřív jeho radost a potěšení; jemu svěřovala vtípky, smávala se s ním, tohle není fér. První pořádnou ženskou, která kdy Johnseymu něco zašeptala do ucha, a ty její slova mu jako elektrický náboje běžely po krku dolů, do rukou, do koulí a po nohou až do konečků prstů, tak tu mu teď přebírá nějakej odpornej ukecanej tlučhuba. Johnsey a Huhla David prohlídli ten samej den. Huhla David se to ráno probudil a prones Šmarjápano, ty jseš škaredější, než jsem čekal, hele, povídám, že jseš ještě škaredější, než jsem čekal, hele, hele, šéfiku, mně se z toho derou slzy do očí, ha ha ha ha ha, a Johnsey tam jenom bezmocně ležel, slepě koukal směrem, odkud 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205699
bučel ten bejk, a myslel si Tak to je konec, on se teď na ni podívá, hned se do ní zamiluje a odnese si ji v náručí jako Richard Gere v tom filmu, kde je pilot u námořnictva nebo co a má děsný problémy s jedním černochem a odjede pak na motorce do tý fabriky, kde pracuje ta pěkná holka, tak Huhla David zrovna tak zvedne Sladkohlásku do náruče a ponese ji přes chodbu a sestřičky, doktoři, i těch pár pacientů, co tam budou, všichni se zastavěj a začnou tleskat, smát se, radovat a volat sláva, jen Johnsey tady zůstane sám s tou semetrikou vrchní, zvadlýho ptáka bude mít přilepenýho k noze a za fáčema ho budou tlačit veliký miminčí slzy. No vida, tak už vám ten otok docela splasknul, to jsou ty protizánětlivý prášky, úplně to opadlo, no nemáte štěstí, že jste na mým oddělení? Já dávám tu nejlepší medicínu, ha ha ha. A na to její novej mazlíček Huhla David prohlásí: Ha ha ha, vy jste teda číslo, to teda jo. Řeknu vám ale jednu věc, ten otok na obličeji mi sice splasknul, ale začal se mi dělat na jiným místě, hned jak jste vešla do dveří, ha ha ha. A Sladkohláska: Vy nestydo jeden, ha ha ha, a jen tak z legrace dělá, že se na něj jako zlobí. Ten má teda drzost, tenhle Huhla David, ten je voprsklej, takový sprostý řeči a ona se tomu ještě směje, nečekali byste, že mu řekne, aby tu nevymáchanou klapačku zavřel? Ale drzý sprosťáci se všude protlačej první, říkával tatínek a měl pravdu. Potom Sladkohláska řekla A pokud jde o vás, tak vám podle karty dneska sundaj ty obvazy nadobro, jestli si to doktor Hovnokulky ještě nerozmyslí, a on si najednou uvědomil, že mluví na něj, a vykoktal A, a, aha, šmankote, tak to je skvělý, a ona hned odběhla jako vítr, žádný vtípky a legrácky pro něj neměla, nesmála se s ním jako předtím s Huhlou Davidem. Řeknu ti jednu věc, šéfiku, ten hlas nás nešidil, je to teda pěknice, možná ji příroda až trošku moc obdařila 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205699
v oblasti pozadí, ale to už k Irkám patří, ne, ha ha ha! Však za chvíli uvidíš sám. No není to sranda, že s tou slepotou končíme oba ve stejnej den? Válčili jsme spolu ale jako slepí bratři dost dlouho. Je to stejně fajn mít kámu, jako jseš ty. Pššt, už se vrací, tady ji máme, Tak co, drahoušku, copak nám nesete? Kdy už sundáte tady našemu malýmu Johnseymu ty obvazy? Proč jenom já musím celej den čumět na ten jeho děsnej ciferník, ještě že tu mám vás, vy mi ten hroznej úděl značně odlehčujete, ha ha, jen počkejte, až se on podívá na mě, to vás bude prosit, abyste mu ty oči zase honem rychle zafáčovali, ha ha ha, hlavně abyste tady u toho prosím vás byla, až doktor Hovnokulky vykoná to slavný odhalení, nebo ten chudák tady upadne do mdlob, ha ha ha, jako když se vylíhne kuřátko a myslí, že co vidí první, je jeho matka, aby se pak nechtěl jít kojit z prsu doktora Hovnokulky, ha ha ha, hele, šéfiku, slyšels to, povídám, že… Nebylo to tak zlý, bejt slepej. Hlavně když člověk věděl, že to není navždycky. Kdyby to bylo napořád a člověk by přitom nebyl upoutanej na lůžko, tak to by určitě bylo dost nešikovný. Ale takhle mu ta tma přinášela úlevu; věci se děly kolem něj, ale on se jima nepotřeboval zabejvat, nemusel myslet na to, jestli má udělat tohle, jít tamhle, nebo říct tamto. Dokud byl slepej a nemoh vstát z postele, moh spokojeně zapomenout na celou tu záležitost kolem svejch polí, který jsou teď součástí nesmírně cenného pozemkového portfólia, jak to podle Unthanků nazval realitní makléř Martin Doherty u nich v pekařství. Až se mu ty oči dočista uzdravěj, tak už ho v týhle oáze útěchy bude držet jenom ta trubička v pinďouru, kterou mu určitě vyndaj, jakmile bude schopnej vyskočit z postele a vyčůrat se sám. Představte si, že je možný mít život tak dokonale 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205699