„Já se jmenuju Alobar.“ Objal ji paží a chytil do dlaně její levé ňadro. Bylo těžké a pohupovalo se mu pod rukou, jako kdyby bylo plné šťávy. Jako meloun. Nebo řepa. „Tráva je tady měkká, Kudro.“ „Žíněnka je měkčí. Nemám ve zvyku souložit v trávě jako zvíře.“ „No, tak si na to budeš muset zvyknout. Chci říct, jestli se máš znovu narodit jako hmyz…“ „Dej pryč tu ruku, prosím. Jsem vdova a ani tě neznám.“ Úsměv zmizel a nedalo se říci, zda se stáhl zpátky do její hlavy nebo odletěl směrem k ledové pokrývce Ču-mu-lang-my. „Znáš mě dost dobře,“ odtušil Alobar. Neochotně pustil saténový kokos. Zdálo se mu, že to v něm zašplouchalo. „Copak jsi sem do hor nepřišla za mnou?“ „Ne tak docela. Když jsem byla ještě malá, řekl jsi mi, že chceš tady v Himálaji najít mistry, kteří si podmanili smrt. Když jsem utekla, neměla jsem kam jít, a napadlo mě, že se budu muset vydat do Kalkaty a stát se tam ženou špatné pověsti, jenže napřed jsem se rozhodla, že se po těch mistrech podívám sama. Tehdy jsi byl na mě hodný a ten slib, který sis na mně vynutil, mě také přiměl k tomu, abych se nepodrobila satí. Na tuhle částečně bezectnou stezku jsem se vydala tak trochu kvůli tobě. Ale nenechám si od tebe rozmluvit i zbytek ctnosti, co v sobě mám.“ „Tvrdím, že pokud není být naživu ctností samo o sobě, nemá žádná jiná ctnost smysl.“ „Je to sice nechutné, ale já mám opravdu radost, že setrvávám tady, ve světě iluzí.“ Obrátila se k němu. Úsměv se vrátil, oba je tím překvapil a okamžitě se zase bez rozloučení vytratil. „Pověz mi, Alobare, jsou ti lámové, s nimiž tady žiješ, skutečně těmi mistry, jaké jsi hledal? Svěřili ti tajemství věčného života?“ „Mhm? Tedy, totiž, abych tak řekl… nejsem si jistý. Ehm…“ „Co tím chceš říct? Jsou, nebo nejsou? Řekli ti to, nebo ne? Mně připadají jako buddhističtí mniši, a tam, odkud přicházím, umírají buddhisté stejně jako každý jiný.“ Alobar vstal a chvíli se díval na hory. Vypadaly jako bílý plaňkový plot kolem srubu věčnosti, i když Alobar o nich smýšlel úplně jinak. Snad si je představoval jako skladiště plná hromových pantů, součástek zemětřesení a zaprášených blesků; možná v nich viděl /103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205449