se měli rádi jak jí toho tátu rozmlouvala a já dušinka pipinka jsem se tuším vdala jen proto abych co nejdřív zmizela z domu možná jsme se měli rozejít ale my dva jsme se vzali hubeňoučké děvče co běhávalo za tatínkem do vinohradu co se tak rádo dívalo na mámu jak se češe a voní nazpaměť znám všechny její šaty i voňavky teď chodím s ní a malou dcerkou po ulicích a občas jí některé z nich připomenu zajdeme na hřbitov a poléváme babičku a tatínka já jdu potom k hrobu dubovského faráře dlouho tam stojím vím jak kdysi pomáhal tatínkovi když se vrátil z kláštera i mojí babičce Jolance možná ho doopravdy milovala a já sama přece taky ale o tom později vítr fouká a zabředává do stromů projdeme kolem Franty tátových bratrů Lojzi, Joži a Šaňa — trubka — který říkával že někdy máš zahrát jen ten jeden jediný tón možná se od tebe v životě očekává jen ten jeden tón a když ten jeden dodrbeš jako by sis život dojebal a za mě v noci zpívá ten jezevec to je můj tón a nikdy nezní falešně Pán Bůh leckoho z nás čas od času navštíví a poklepe po rameni a kromě toho Franta prý říkával co trefit jelena ale trefil jsi už myš?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205447