„Není tu chladno? Ten barák, to starý kino je koukám celý nasáklý vlhkem, který ho jednou rozboří… musí to bejt těžký, tady…“ koktá cirkusák, neví, jak dál. Holka zamrká, byla by ráda, aby ji považoval za něco důstojnějšího: „Já makala v bordelu… ještě nedávno, ale udělala sem průser, tak sem skončila tady,“ vysvětlí a myslí si, že dědek rozumí, že je na ulici předčasně, a ne proto, že pro bordel by byla už stará nebo ne dost dobrá. Cirkusák to sice nepochopí, ale tváří se vstřícně: „Aha. Sem si myslel, že v tom bude něco takovýho.“ Holka se skoro rozzáří: „Že jo!“ a poposedne a rukou si ulízne vlasy: „Guláš k večeři, zní lákavě… ale to já nemůžu, von pasák jezdí po městě, kontroluje nás, a kdyby mě tu neviděl… a já za tu dobu neměla žádný prachy… chápete… tak to by bylo blbý… von není zlej… někdy jo… ale stará se… se vo nás stará.“ Cirkusák chápavě přikyvuje a najednou jí téměř skočí do řeči: „Já se taky celej život staral… vo zvířata v cirkuse.“ A kandelábr nad nimi vesele zabliká. 39 Když jsem zajížděl k plácku před sokolovnou, všiml jsem si malého červeného auta odstaveného před parkem, bylo mi trochu povědomé, ale nemohl jsem se upamatovat. „Tak se jim na to v tý televizi vyser, ne?“ hulákal stopař, když jsme vcházeli do hostinského sálu. Okamžitě jsem začal litovat svou neprozíravost zapřádat s ním řeč o práci. Posadili jsme se ke stolu. Bratranec se rozhlížel… a přestal, až jeho pohled ulpěl v rohu, kde podle prašných obrysů stávaly ještě nedávno hrací automaty. Očividně tady nebyl poprvé. Strčil jsem před něj jídelní lístek: „Tady máš herní plán, jo?“ Sotva nás zpozoroval kulatý hostinský, odložil hadr, kterým otíral hliníkový pult kolem dřezu, a vyrazil k nám, přitiskl břicho na stůl a natáhl k nám krátké, kýtovité ruce. Podali jsme mu lístky a řekli objednávky. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205420