L i s a K l e y pa s Ušklíbl se koutkem úst a jeho výraz zvlídněl. Opatrně pustil jednu moji ruku. „Zavři oči a dovol mi, abych tě vedl.“ Mačkala jsem mu prsty a snaživě cupitala za ním. Po několika krocích jsem klopýtla a přepadla mě panika. Okamžitě mě chytil kolem ramen a přitiskl k sobě, ale závrať mě neopouštěla. „Bože můj,“ zadrmolila jsem nešťastně. „Já sebou vážně praštím.“ „Neboj, nepustím tě.“ „Zvedá se mi žaludek.“ „Klídek. Stůj a nech zavřené oči.“ Aniž mě pustil, sáhl do saka a vytáhl kapesník. Cítila jsem, jak mi jemně tiskne měkkou látku k čelu a tvářím. „Jsi jen trochu vynervovaná, to je všechno,“ zamumlal. „Až ti klesne tlak, bude ti hned líp. Dýchej!“ Odrhnul mi z obličeje pramen vlasů. „Nic se neděje,“ domlouval mi. „Nedopustím, aby se ti něco stalo.“ Připadal mi neotřesitelný jako skála. Cítila jsem sílu, která z něho vyzařovala. Začala jsem se uklidňovat. Opřela jsem se mu dlaněmi o hruď a soustředila se na rytmus jeho dechu. „V těch šatech ti to moc sluší,“ pochválil mě tiše a opatrně mi prohrábl nový účes. „A tohle se mi líbí.“ Se zavřenýma očima jsem vzpomínala, jak mi té osudné noci bořil prsty do vlasů a zakláněl mi hlavu, zatímco mě líbal na krk. Ucítila jsem pohyb jeho paže, jako by na někoho gestikuloval. „Co to děláš?“ zasípala jsem. „Z výtahu právě vystoupil můj bratr Jack se svou ženou.“ „Nevolej je sem,“ prosila jsem. „Ella s tebou bude sympatizovat. Sama na téhle podlaze zamrzla, když byla těhotná, a Jack ji musel odtud odnést.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205361