Zvířata a zejména psi jsou vlastně vyslanci dobré vůle. Nejvíce je to patrné u psů používaných při canisterapii. Po tragickém krveprolití v Newtownu v Connecticutu v prosinci 2012 přiváželi na místo neštěstí speciálně vycvičené psy z celé země, aby pomáhali místním obyvatelům a zejména dětem ze základní školy. O půl roku později uspořádali obyvatelé Newtownu „Den díků“, aby dali najevo svou vděčnost. Shromáždění se zúčastnilo padesát psů (a mnohem více jejich majitelů a místních). Jeden z rodičů vyprávěl, že jeho dcera prožívala po střelbě krušné chvíle. „Ale když mluvila o psech, které vídala každý den ve škole, celá se rozzářila.“318 Velmi dojemný vztah se zrodil mezi jednou dívenkou a psem z terapeutické skupiny. Krátce po tragických událostech se ve škole Sandy Hook konala vánoční besídka, na níž devítiletá Emma Wishneski potkala psa jménem Jeffrey. Jeffrey prožil ně jaký čas v psím útulku v New Yorku a dostal přezdívku „pozoruhodně mírumilovný pitbul“. Když ho Emma uviděla, byla to láska na první pohled, a ti dva se od sebe nehnuli během celé vánoční besídky. Od té doby se pravidelně setkávají a hrají si spolu. „V té době byla ještě pořád hodně přecitlivělá a cítila se dobře jenom tehdy, když seděla vedle něj,“ řekla Emmina matka. „Je silný a mám dojem, že Emma si vedle něj připadá v bezpečí.“ Po těchto událostech začala Emma cvičit jejich ro dinného psa jménem Jedi (který také pocházel z útulku) pro canisterapii. „Emma se před onou událostí smávala jako sluníčko a já mám pocit, že jsme ten její úsměv vídávali mnohem častěji, ale rozhodně ji neopustil,“ řekla její matka. „Když je s Jeffreyem, usmívá se pořád.“319 Zvířata nám pomáhají, abychom byli lepšími lidmi. Velice často nám ukážou, jak ze sebe dostat to nejlepší. Do všeho strkají nos (doslova) a vždycky velmi dobře vidí svět, který po važujeme za samozřejmost a kterým obvykle ve spěchu proběh neme na cestě k lepšímu životu, k němuž nikdy tak úplně ne dospějeme. Alexandra Horowitzová ve své knize On Looking:
98
HUFFINGTON_zlom-final.indd 98
12.3.2015 13:40:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205340
Eleven Walks with Expert Eyes (O dívání: Jedenáct procházek s bystrýma očima) píše o vidění světa různýma očima. Jeden pár očí patří jejímu psu, který ji inspiroval k tomu, aby spatřila „neuvěřitelnou podívanou i v obyčejných věcech“.320 Výraz „majitel domácího mazlíčka“ naznačuje existenci jisté hierarchie, na jejímž vrcholu stojí člověk. Jenže ve skutečnosti, jak píše John Grogan v knize Marley a já: „Člověk se od psa mů že naučit ledacos, i od takového cvoka, jako jsme měli doma my. Marley mě naučil probouzet se každý den s nespoutanou chutí do života a radostí, užívat si každý okamžik a následovat své srdce. Naučil mě ocenit prosté věci – procházku lesem, čerstvý sníh, krátké zdřímnutí na zimním slunci. Jak stárl a začínalo ho pobolívat tělo, naučil mě, jak je důležité neztrácet optimismus ani tváří v tvář nepříjemnostem. Hlavně mě poučil o přátelství, sebeobětování a především o neselhávající věrnosti.“321 Romanopisec Jonathan Carroll to vyjádřil slovy: Psi jsou malí andělé, a nemyslím to jako hloupý vtip. Milují nás bezpodmínečně, odpouštějí okamžitě, jsou nejvěrnější kamarádi, udělají cokoli, aby nás potěšili, a tak dále. Pokud bychom některé z těchto vlastností připisovali člověku, řekli bychom, že je mimořádný. Kdyby měl všechny tyto vlastnosti, považovali bychom ho za anděla. Ale protože je to „jenom“ pes, řekneme, že je roztomilý nebo legrační, a to je všechno. Avšak když se nad tím zamyslíte, jakých vlastností si u člověka nejvíce vážíme? U psa je častokrát vídáme každý den – a tak jsme si na ně zvykli, že jim nevěnujeme žádnou pozornost.322
Psi jsou nepřekonatelní ve své schopnosti oplácet a vracet. Ra dost a potěšení, s nímž se nám odevzdávají, jsou pro nás patrně tím největším ponaučením. Stejně jako naše zvířata, také my jsme naprogramováni k navazování vztahů, ke komunikaci a k lásce. Ale na rozdíl od nich nám do toho vstupují jiné věci – žárlivost, nejistota, podrážděnost, hněv. Zvířata nám neustále
99
HUFFINGTON_zlom-final.indd 99
12.3.2015 13:40:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205340
pomáhají vracet se k tomu, co nás dělá lidmi. Jsou to chlupaté podoby našeho lepšího já. Lepší než ekonomické ukazatele: index skutečné spokoje nosti Změřit spokojenost sice není snadné, ale myšlenka, že spokojenost a štěstí by měly být součástí našeho usilování a celostátního dialogu, není nijak nová. Už v úvodu jsem se zmínila o tom, že „usilování o štěstí“ je zakotveno v Prohlášení nezávislosti jako jedno z nezcizitelných práv, jimiž nás obdařil Stvořitel. Peter Whoriskey z The Washington Post se ve svém článku zamýšlel nad snahami některých států – včetně Francie, Velké Británie a Spojených států – měřit skutečnou pohodu a spokojenost svých obyvatel.323 Jak uvádí Whoriskey, představu o tom, že úspěšnost státu by se neměla měřit jen ekonomickými ukazateli, nezapomenutelně formuloval Robert F. Kennedy v roce 1968: Zdá se, že jsme až příliš často a na příliš dlouho upustili od osobní dokonalosti a hodnot lidského společenství v zájmu pouhého shromažďování věcí. Náš hrubý národní produkt, (…) pokud podle něj chceme posuzovat Ameriku, (…) zahrnuje znečištění ovzduší, reklamy na cigarety a sanitky odvážející raněné lidi z dálnic. (…) Ale hrubý národní produkt nezapočítává zdraví našich dětí, kvalitu jejich vzdělání nebo potěšení z jejich her. Nezahrnuje krásu naší poezie nebo pevnost našich manželství, inteligenci naší veřejné debaty nebo poctivost našich úředníků. Neměří náš důvtip ani naši odvahu, naši moudrost ani naše studium, náš soucit ani naši oddanost vlasti. Zkrátka řečeno, měří všechno kromě toho, kvůli čemu stojí za to žít.324
V roce 2008 zahájil tehdejší francouzský prezident Nicolas Sar kozy iniciativu pod vedením nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze a Amartyi Sena, jejímž cílem bylo
100
HUFFINGTON_zlom-final.indd 100
12.3.2015 13:40:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205340