L iba Š vrčinová -C unnings : H imálajský deník za rukáv, že ne, že mám počkat. Nevím hned proč, dojde mi to až za chvíli. Stařenka zbystřila za druhou stranou mostu karavanu zopkio, pořádně naložených. S těmi se potkat uprostřed visutého mostu není radno. Tak čekáme, až přejdou, teprve pak jdeme my. Nebýt jí, tak jsem měla o jeden moc zajímavý zážitek navíc. Ve vesnici Toktok se před námi otvírá úplně nová scenérie, hora Thamserku. Její hřeben tvoří hranici Národního parku Mt. Everest. Thamserku je impozantní štít s obrovskou rýhovanou ledovou stěnou. Má „jen“ 6608 metrů, ale je technicky náročná. Zlezená byla teprve nedávno, dvěma Francouzi a dvěma Šerpy. Další impozantní hora hned vedle je Kongde Ri. Dělám fotky a zrovna včas, o deset minut později se přiženou mraky a vrcholy jsou zakryté. Jdeme úbočím velké stráně, celé pokryté zídkami „mani“ a všude kolem jsou spousty modlitebních vlajek. Jeden obrovský balvan má modlitby vytesané jen z poloviny, tak vidím výrobní proces. Celý balvan se natře na bílo, pak se černým uhlem předkreslí obrysy písmen a kámen se v prostoru mezi písmeny otesá pryč. Takto písmena zůstanou v reliéfu a bílá. Kolem balvanu je postavené vratké lešení z bambusu. Musí to být otrocká práce, ale modlitba údajně prospívá k blahu jak kameníka, tak poutníka a pak i toho, kdo za práci platí. Ve vesnicích si musím dávat větší pozor na cestu. Jsme v území Šerpů, pod silným vlivem buddhistické kultury. Téměř každá vesnice má uprostřed cesty vysoký sloup, zvaný „čotar“. Na hrbolatém chodníku dávám pozor, kam šlapu a nedívám se nahoru. Což je chyba, vysoko na sloupu je něco jako česká májka, ale ve tvaru lampionu, zbarvená stejně jako modlitební vlajky. Je nutno tyto sloupy obcházet stejně jako mani balvany, aby byly po mé pravé ruce. Jinak to přináší smůlu a pohoršuje místní lidi. Sangye vybírá čajovnu na horním konci vesnice. Máme pěkný pokojík, úplně nahoře. Slibují na ceduli horkou sprchu, také je to první sprcha, která má vedle malou převlékárnu. Konečně někdo myslel. Běžně tu postaví sprchu jako malý hajzlík, s dveřmi, které se otvírají přímo ven na chodník. Ve sprše si není ani kam pověsit suché prádlo, ani ručník. Člověk řeší logistický problém, jak to udělat, aby se osprchoval, ale oblečení mu zůstalo suché. Vylézt ven nahý nepřipadá ve zdejší kultuře v úvahu. Podlaha ve sprše je cementová a voda sotva vlažná. Optimisticky si šamponuji vlasy, přesně v tom okamžiku se voda mění na ledovou. Teď už není
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205326