Rothschildova flaška (Ukázka, strana 99)

pokračovala Viktorie, „a aby se to nepletlo, tak ještě dušená telecí líčka s bramborovou plackou a ra­gú z listového špenátu a minipatizonu a na závěr byl po­dáván fondant z hořké čokolády, skořicové želé s jedlým zlatem, jogurtová zmrzlina s citrónem a jablkový kompot ochucený calvadosem… Jedlý zlato! O tom sem v životě neslyšela…“ pronesla užasle Viktorie a ne­věřícně kroutila hlavou. „Poslouchej dál, to je taky dobrý… Během večeře Zeman podle Babiše vzpomínal na své minulé politické časy a vyprávěl vtipné his­tor­ky. ,Bavíme se dobře,‘ poznamenal Babiš ve chvíli, kdy na několik minut setkání opustil. O večeři jako o pří­jem­ném setkání mluvili také Štěch a Hamáček.“ „Načež…“ řek sem Viktorii, „se odebrali spolu s ostatními, kromě Babiše, kterýho jedlý zlato vždycky tro­chu prožene, do přilehlé zámecké zahrady, kde hráli s ko­ zatými hradními dámami na slepou bábu… Já už ta­dy nebudu ani hodinu, Viktorie, balíme!“ prohlásil sem a za­čal pod postelí hledat svůj kufr. Viktorie se ke mně tiše přidala a za pár dní už sme stáli ve frontě na Le­tiš­ti Václava Havla v Praze.

■ „Nevíte, co s námi teď bude?“ otočila se na mě nějaká starší paní, co stála přede mnou. No, starší… prostě tak v mejch letech byla. „Teď nás čeká rentgen,“ vysvětloval sem jí.

saBaCh-Flaska_zlom-final.indd 99

99

19.4.2015 20:32:55

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205297

„Rentgén?“ vytřeštila na mě oči. „Ale dyť já byla na rentgénu docela nedávno… u doktorky Kalvachový!“ Uniformovaný chlápci se na letištích tvářej všelijak, ale mile jen málokdy. Stálo by za to napsat nějakou Baladu o očích celníkových, a možná, že se do toho jednou pustím osobně. Teď jeden z nich pokejval prstem na tu nebožačku přede mnou a pak stroze ukázal na pás, kam se dávají příruční zavazadla. „Podržel byste mi tu tašku?“ otočila se na mě celá roztřesená, a než sem se na cokoliv zmoh, začala se ne­motorně drápat na ten pás. „Ještě že jsem si vzala kal­hoty…“ usmála se na mě, „v sukni bych tuhle gym­ nastiku nezvládla…“ a pak už se jen s žuchnu­tím sva­li­la na záda. „Počkejte!“ zvolal sem a chytil ji za ruku. „Co to pro­boha vyvádíte?! Copak vy ste eště nikdy neletěla le­tadlem?!“ Pás se zastavil. Přistoupil k nám chlápek z celní kont­ro­ly a celou tu dobu, co sem pomáhal tý paní, která letěla kamsi do neznáma – pravděpodobně za svejma vnoučkama, který eště nikdy neviděla –, jen stál a rozčileně zíral. „Vy patříte k ní?“ zeptal se mě přísně. „Ne,“ řek sem. „A kdybych patřil, tak co?“ „Abyste se nedivil…“ procedil vztekle mezi zuby.

Vik­torie mě chytla chlácholivě za ruku a stoupla si

saBaCh-Flaska_zlom-final.indd 100

100

19.4.2015 20:32:55

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205297

spo­lu se mnou do jedný přímky, aby mu naznačila, že sme na to teď už dva. „Ta paní asi potřebuje pomoct,“ vzdychnul sem si, „prostě neví, jak to tu chodí…“ „A vy to víte?“ povídá mi ten namyšlenej pa­nák a pak se obrátil na tu ženu: „Co jste tím myslela, ma­dam?“ a upřeně jí zíral do očí. „Já nic nemyslela…“ „Proč to neberete jen jako takovou srandu, která se pro­stě stala?“ řek sem a otráveně se rozhlíd po ostatních. „Tady ten pán…“ ukázala na mě, „říkal, že nás čeká rentgén…“ a v tu chvíli se můj soucit s touhle zma­te­nou ženštinou změnil v rozhořčení, protože mi bylo jasný, že i když nerada, tak ze mě dělá něco jako spolupa­cha­te­le, a tohle já nemám zapotřebí, aby mě někdo zatahoval do svejch trablů. „A vy jste jako kdo?!“ zeptal se mě s hranou zvědavostí celník. „Já?“ „Já snad?!“ „To je jak u blbejch…“ řek sem Viktorii, ale řek sem to pořádně nahlas. „Teď vy, pane!“ ukázal na mě celník, a jen sem prošel rámem, tak sem začal pískat, a znovu za rám, a tam sem se jen zmateně šacoval, protože do košíčku sem dal i drobný, i klíče a hodinky, a fakt už sem nevěděl, co

saBaCh-Flaska_zlom-final.indd 101

101

19.4.2015 20:32:55

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205297