ruku. Překvapilo ho, jak moc je silná. Musel napřít veškerou svou sílu, aby ho neprošpikovala. „Hele,“ řekl Walter. „Máme problém.“ „Jo,“ řekl Felix. „Já vím.“ „Ne tenhle. Tenhle problém.“ Felix zvedl oči od dítěte. Na plácek přicházeli slepci. Přicházeli z každé postranní uličky. Tiše a pomalu, s hůlkami ve výši kolen. „Jsou jich spousty,“ řekl Walter. „Co budeme dělat?“ „Můžeš je zkusit převést přes silnici,“ navrhl Felix. Všechny cesty ven byly obsazené a přicházeli stále noví a noví nevidomí. Kruh kolem Felixe a Waltera se pomalu stahoval. Walter popadl kus větve a docouval k Felixovi. „Tohle nezvládneme.“ „Asi ne,“ řekl Felix, sevřel holčičku do náručí a zvedl ji do výšky. Jemně jí vypáčil nůž z rukou. Walter se na něj podíval. „Chceš ji vzít jako rukojmí? To by mohlo vyjít. Ukaž jim ji a řekni, že jestli se nezastaví, tak ji zabijeme!“ „Myslím, že něco jim ukazovat je celkem zbytečná práce. Jsou slepí.“ „Tak jim to řekni!“ Felix zvedl holku do výšky. „Hele! Držím jako rukojmí malou a vážně roztomilou slepou holčičku. Koukejte se zastavit, nebo jí něco udělám!“ Nikdo tomu nevěnoval velkou pozornost. V kapse se Felixovi zase rozdrnčel mobil. „Jak chcete. Zabiju ji!“ Podíval se po slepcích. Žádná reakce. Bylo jim to úplně jedno. Opatrnými kroky se k nim blížili. Felix jí přiložil nůž ke krku. „Myslím to vážně!“ Šli dál. Felix sekl nožem a z ramene holky začala téct krev. „Už ani krok!“ Ani tohle nezabralo. „Jsme v prdeli,“ řekl Walter. „Jasně,“ řekl Felix, „tohle tedy nezabralo.“ Pomalu postavil krvácející holku zase zpátky na zem. Slepci se stále blížili. Felix se řízl do dlaně. „Škoda, že jsem takový trouba a vůbec jsem se na podobnou situaci nepřipravil,“ řekl zamyšleně. „A to jsem se s tímhle už setkal, takže by bylo logický, abych měl něco v záloze. Ale to já ne. Jsem idiot.“ Walter znejistěl. „Ty sis něco...?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205122
„Já? Ani náhodou,“ řekl Felix a přitiskl dlaň na krvácející ránu slepé dívky. „To by bylo na mě moc rafinovaný, ne?“ Dav se zarazil. „Co se děje?“ zeptal se Walter opatrně. „Všichni jsou propojeni,“ řekl Felix. „Takže stačí se dostat k jednomu...,“ mrknul na malou holku. „Dobře, ale co s nima děláš? Tenhle trik znám, napojil jsi je na sebe... ale my nechceme, aby byli nesmrtelní!“ „To ne,“ uznal Felix. Jeden ze slepců pustil svou hůlku a rozhlédl se kolem. „Já... já vidím!“ Holka ve Felixově náručí přestala být jako natažená pružina. Oči jí zářily jako halogenové bod’áky. Felix ji pustil a holka se hned rozběhla pryč, fascinovaná novými možnostmi. „Hosana!“ zaburácel Felix spokojeně. „Vracím zrak, uzdravuji malomocné, léčím vředy a tady kolega křísí mrtvé! Dejte mi nějakou vodní hladinu, at’ si můžu zaběhat. Spasitel se vám vrátil!“ „Jak jsi to...?“ I ostatní slepci se začínali šokovaně ohmatávat, rozhlížet se kolem, zjišt’ovat, že sice nevědí, kde jsou, ale že je jim to celkem jedno. „Myslím, že bych měl být vážně prohlášený za svatého,“ uznal Felix. „Myslím, že nadále bys mě měl oslovovat Velký vezíre. Vždycky jsem chtěl mít vlastní sektu. Vlastní sektu nebo zlatého retrívra. Ještě jsem se nerozhodl.“ „Tohle...“ Felix vyskočil na lavičku a málem upadl. „Jděte a již nehřešte! No tak... kšá, kšá! Spasitel chce mít chvíli pohov!“ Rozhození ex-slepci sice stále netušili, co se děje, ale bylo jim jasné, že bude lepší se v tom nešt’ourat. Pomalu se rozcházeli a na Felixe raději nikdo ani nepromluvil. Felix jim blahosklonně žehnal. Promluvil teprve, když zmizel poslední. „Doved’ mě ke kruhu.“ „Co? Proč?“ „Proč asi. Vidím úplný kulový.“ Walterovi to došlo. „Tys jim dal svůj zrak? Tys na ně přehodil své oči?“ „Ovládalo to slepce. Takže pokud by nebyli slepí, veškerá páka by zmizela. Jak prosté, drahý Waltře.“ Felix se chytil Waltera za rameno a následoval ho. „A jelikož byli všichni provázaní... ale to už jsem říkal.“ „To bylo...,“ začal Walter. „Geniální? Brilantní? Úžasné?“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205122
„Ty ses vážně nechal oslepit?“ „Zbláznil ses? Je to jen na chvilku, funguje to jen na omezený dosah. Proto jsem je odsud tak hnal. Chci, aby byli co nejdál, než se to vrátí do normálu. Jsme u kruhu?“ Walter na něj zůstal zírat. „Takže o ten zrak zase přijdou?“ „Jo, jasně.“ V dálce zaskřípěly brzdy a rozlehl se zvuk nárazu a drceného plechu. A pak znova. „Řekl bych, že už to začalo,“ řekl Felix a dal si ruku před obličej. „Jo, už trochu vidím. Můžeme se do toho pustit.“ * * * Jezdci se řítili na koních. Koně i jezdci byli stejně zpěnění. Za nimi utíkal Vincenc a vztekle řval: „Hej! Vrat’te se! To není fér!“ Zastavil se. „Kurva. Zrovna když to začala být zábava.“ Momentálně Vincenc vypadal, jako by dělal sbírku krevních vzorků všech dávných obyvatel. Kolem krku měl obtočená něčí střeva jako šálu a už dávno vzdal snahu vyplivnout všechny ty kousky zvířecích i lidských vnitřností, které se mu dostaly do úst. Nosní dírky měl slepené krví, a tak musel dýchat pusou. Jeho oblíbené kulaté lenonky byly rozbité. „Kurva,“ zopakoval ještě jednou zklamaně. Pole vypadalo jako po bitvě. Těla mužů a zvířat ležela všude kolem. Většina to už měla za sebou, někteří na tom ještě usilovně pracovali. „Kurva.“ Pak pokrčil rameny. „Tak bych se měl asi pustit do práce.“ Otráveně se šoural zpátky k svatyni a každou chvíli se ohlížel zpátky k lesu. Třeba bude mít štěstí a přijde druhá vlna. * * * Klaudie pomalu ztrácela vědomí. Nebylo to zase tak hrozné. I ta děsivá bolest v plicích už povolovala. Ještě chvíli a všechno bude v pohodě. Kus šuplíku zabodnutý do slepcovy ruky se jí chvěl před očima. Ruka se mužovi netřásla, musela se třást ona. Podívala se dolů. Nohy, vznášející se pár centimetrů nad podlahou, sebou škubaly, jako by dostala zásah elektrickým proudem. Jako když ve filmech někoho věší. Třesou se mu nohy, povolí vnitřnosti...
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205122