3
Vrozené anomálie hlavy a krku
Obr. 3.4 Cysta ve valekule epiglotis
Obr. 3.5 Cysta aryepiglotické řasy
Obr. 3.6 Subglotická cysta
Obr. 3.7 Cysta na pravé hlasivce
Obr. 3.8 Vyklenutí pravé vestibulární řasy (sakulární cysta) 86
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205071
Anomálie hrtanu
Obr. 3.9 Sonograficky se zobrazují (saku lární cysta) dvě spojené cysty
Obr. 3.11 Schematické znázornění saku lární dvojité cysty hrtanu (průřez štítnou chrupavkou)
3
Obr. 3.10 CT: vpravo v hrtanu vedle intu bační kanyly je projasnění s denzitou cys tického charakteru, na přední stěně krku je maličká cysta
Obr. 3.12 Schéma vnitřní (1) a vnější la ryngokély (2) (průřez štítnou chrupavkou)
Vnitřní laryngokéla se projeví vyklenutím vestibulární řasy dovnitř hrtanu (podobně jako sakulární cysta), ale jen při křiku, fonaci a pláči (obr. 3.12). Vyklenutí je vyplněné na rozdíl od cysty vzduchem. Dítě tvoří vestibulární hlas, proto má chraplavý hlas, zřídka může mít dýchací potíže. Diagnózu stanovíme laryngofibroskopem. Vnější laryngokéla vzniká, pokud dilatovaný sakulus prolabuje přes membrana hyothyreoidea a vydouvá se na vnějším krku vedle hrtanu z jedné nebo z obou stran (obr. 3.12). Měkké vyklenutí se objevuje při křiku a pláči. Diagnostika je možná CT vyšetřením (obr. 3.13). Od sakulární cysty se odlišuje tím, že laryngokéla v klidu není přítomna, pouze při pláči a křiku, cysta je trvalá. Léčba vrozené laryngokély je vyčkávací, většinou zmizí věkem. 87
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205071
3
Vrozené anomálie hlavy a krku
Obr. 3.13 Vnitřní laryngokéla vpravo
3.2.4 Anomálie cartilago cuneiformis Templer et al. popsali raritní anomálii hrtanu u kojence se stridorem, vrozenou zvětšenou chrupavku cartilago cuneiformis spolu s poddajnou epiglotis. Tato zvětšená chrupavka, která je kraniálně od arytenoidu, zapadala do hrtanu a vyvolávala stridor (138). Uvádí se, že anomálie této malé chrupavky hrtanu vzniká z poruchy vývoje 6. branchiálního oblouku a bývá spojená s ankyloglosií a makroglosií (14).
3.2.5 Hamartom hrtanu Hamartom je vývojová anomálie pozůstávající z nadměrného růstu původní zralé tkáně v jeho lokalitě. Je extrémně vzácná, dosud je publikovaných 30 případů v literatuře (112). Termín hamartom zavedl Albrecht a popsal tuto anomálii jako nádoru podobnou malformaci. Obsahuje tkáně, které se normálně nacházejí v orgánu, ze kterého vycházejí (4, 63), ale při vývoji se abnormálně spojily (5). Hamartom je většinou neopouzdřený se špatně definovaným okrajem (63, 124), ale může být také opouzdřený, připomínající polyp (35, 124). Histologicky rozlišujeme dva typy hamartomů: 1. mezenchymové, tvořené z mezodermálního tkáně bez epitelové složky a 2. epitelové, tvořené epitelem nebo žlázovými elementy, často smíšené i s mezodermální tkání (81, 124). Histologickým vyšetřením se zjistí různé tkáně: fibrózní a myxoidní pojivové tkáně, hladké svalstvo, nervy, cévy, tuková tkáň, chrupavka a epitelové složky (skvamózní epitel a mukózní žlázky) (124, 146). Hamartom se může projevit už u novorozence stridorem (153) a dyspnoe. V literatuře jsou dva případy novorozenců, kteří zemřeli, a pitva dokázala hamartom hrtanu 88
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205071