Lincolnův mýtus (Ukázka, strana 99)

13

KALUNDBORG, DÁNSKO 23:00 Salazar si večeři užíval a radoval se, že se mu Cassiopeia po všech těch letech zase vrátila do života. Když mu před pár měsíci zatelefonovala, bylo to překvapení, ale velice milé.

Stýskalo se mu po ní. Vždyť byla jeho první láska – žena, kterou si chtěl vzít za manželku.

Jejich vztah ale bohužel skončil. „Neklapalo by nám to,“ řekla mu. „Miluju tě. To přece víš.“ „Já tě mám taky moc ráda, ale... úplně se neshodneme.“ „Víra by nás neměla rozdělovat.“ „Jenže rozděluje,“ opáčila. „Ty věříš z hloubi duše. Kniha Mormonova je pro tebe svátost. Na každém kroku se řídíš Slovem moudrosti. Já to respektuju. Ale ty respektuj, že pro mě tolik neznamenají.“ „Naši rodiče byli zbožní stejně jako já.“ 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205064

LINCOLNŮV MÝTUS „A já nesouhlasila ani s nimi.“ „Takže pohrdneš hlasem srdce?“ „Radši se rozejdeme jako přátelé, než se mi zprotivíš.“ V jednom měla pravdu. Víru opravdu stavěl nade všechno. Žádným úspěchem nelze vynahradit selhání doma. Tak kázal David O. McKay. Pouze manželé a manželky jednající ve vzájemném souladu dosáhnou života věčného na nebesích. Chová-li se jeden z nich bezbožně a hříšně, bude spása odepřena oběma. Manželství je pouto, které muže a ženu svazuje navěky. Rodina ve světě vezdejším je odrazem rodiny v nebi. Oba manželé musejí být naprosto oddáni víře. „Je mi moc líto, že jsi ztratil ženu,“ řekla Cassiopeia.

Oženil se necelý rok po jejich rozchodu. Vzal si krásnou dívku z Madridu, zrozenou a vychovávanou ve stejné víře a oddaně kráčející po cestě vytyčené proroky. Pokoušeli se o děti, ale bezúspěšně; podle doktorů byl problém zřejmě na její straně. Salazar to omezení přijal jako Boží vůli. A pak, před čtyřmi lety, zahynula při autonehodě. I její smrt přijal jako Boží vůli. A snad i jako znamení, že má vykročit jinou cestou. A nyní se znovu vynořila tahle nádherná, vzrušující žena z jeho minulosti. Další znamení? „Muselo to pro tebe být hrozné,“ dodala a Salazar si jejího soucitu vážil. „Věrně na ni vzpomínám. Nezapírám, že mě ta ztráta dodnes nepřebolela. Proto jsem si asi nehledal novou ženu.“ Na okamžik zaváhal. „Ale dovol, abych se zeptal – provdala ses?“ Zavrtěla hlavou. „Ne. Smutné, co?“ Treska, kterou měl před sebou na talíři, byla výtečná a Ca­s­ siopeii zřejmě garnáty také chutnaly. Všiml si, že si neobjednala víno a dala přednost minerálce. Sám by se alkoholu vyhnul, 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205064

STEVE BERRY i kdyby nedodržoval přísný náboženský zákaz. Byl odjakživa přesvědčen, že pod jeho vlivem lidé říkají a dělají věci, kterých později litují, a tak po něm nijak neprahl.

Cassiopeia vypadala úchvatně.

Tmavé vlasy jí ve vlnách spadaly na ramena a rámovaly tenká obočí, výrazné lícní kosti a lehce orlí nos, které si pamatoval. Snědá pleť byla pořád hladká a jemná jako přírodní mýdlo, šíje oblá a vznešená, hodná antické bohyně. Vyzařovala z ní smyslnost tak klidná a přesvědčivá jako by byla dílem choreografa.

Skutečná kráska z nebes. „Láska je stálá, neselhávající hodnota, jež nás dokáže povznést nad zlo. Je základem evangelia. Je jistotou domova. Je strážcem života komunity. Je majákem naděje v neklidném světě.“ Salazar si to uvědomoval.

Byl rád, že na něj anděl dohlíží.

Nikdy nezklame. Vždycky má pravdu. „Na co myslíš?“ zeptala se Cassiopeia.

Přitahovala jeho pozornost jako magnet. „Že je nádherné být zase s tebou, třeba i jen na pár dnů.“ „Musí zůstat jen u pár dnů?“ „Vůbec ne. Ale vzpomínám si na náš poslední rozhovor tenkrát před lety, kdys mi dala jasně najevo, jak smýšlíš o naší víře. Měla bys vědět, že jsem se nezměnil.“ „Zato já ano, jak už jsem řekla.“ Čekal na vysvětlení. „Nedávno jsem udělala něco, co jsem v mládí nikdy nedělala.“ Zadívala se mu do očí. „Přečetla jsem si Knihu Mormonovu. Slovo od slova. Když jsem dočetla, uvědomila jsem si, že všechno, co v ní stojí, je pravda.“ 100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205064