Ošetření a konzervace výrobků Po dokončení práce z drátů bez povrchové úpravy bývá zapotřebí brusný papír na kov nebo ocelový či mosazný kartáč. Naprosto spolehlivým způsobem je pískování, tedy obrušování prudkým proudem abraziva v uzavřeném prostoru. Odstraní se tak veškeré nečistoty i známky koroze. Dráty ztratí lesk, což nemusí být z estetického hlediska na škodu, ale samozřejmě se nezabrání jejich rezavění, pokud budou vystaveny vlhkosti. Aby k tomu nedošlo, používají se různé způsoby konzervace. Staří dráteníci znali tzv. černění, proces, který lze uplatnit i dnes. Spočívá v ponoření rozžhaveného železného drátu do oleje (nebo naopak lze naolejovaný výrobek opálit nad ohněm), přičemž uvolněný uhlík spolu s mastnotou vytvoří povrchovou konzervační vrstvu. Existují i některé další podobné postupy, které patří do rejstříku konzervátorů a restaurátorů kovů. Při tanátování se dráty natírají pětiprocentním roztokem taninu (třísloviny) v lihu a vodě, menší výrobky se mohou ponořit. Po oschnutí se na nich vytvoří ochranná vrstva. Jednodušší je potírání olejem, přičemž nejvhodnější je běžný jedlý olej, nanášený pečlivě malým štětečkem nebo kartáčkem do každého ohybu. Olej zaschne a vytvoří tak ochranný film, aniž by změnil původní vzhled a barvu drátů. Některým druhům výrobků svědčí patinování. Jednoduchý starý recept doporučuje smíchat trochu černého krému na boty (cca 100 g), lžíci oleje a lžičku grafitu. Výsledný produkt v podobě pasty se pak nanáší malým kartáčkem, nechá až 48 hodin zaschnout a přeleští se. Tento způsob se používá pouze na jinak neupravený povrch drátů. Drátované výrobky lze také natírat olejovými barvami nebo bezbarvým lakem. Dnes už se tento způsob téměř nepoužívá, protože na rozdíl od minulosti jsou k dispozici dráty v různých barvách a s patřičným leskem, které konzervační zásah nepotřebují. Luxusní výrobky ruských drátenických dílen z počátku 20. století bývaly pozlacené či postříbřené, velké dílny měly i své vlastní provozy na cínování či niklování. I dnes někteří dráteníci využívají možnost galvanického pokovení, které se provádí ponořením dokonale očištěného předmětu do lázně, kde dochází působením elektrického proudu k zlacení, stříbření, platinování, niklování, zinkování či Mušle, Ludmila Pichlová, k efektnímu chromování. 2004, v. 45 cm, chromováno
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205029
Drátenické techniky Základem drátenické techniky bylo a stále je ruční ohýbání, spojování, vázání a proplétání drátů. Pájené či svařované spoje představují porušení technologické čistoty, které většina dráteníků odmítá, pokud není součástí výrobku plech. Drát jako velmi tvárný materiál umožňuje zároveň využívání technologických postupů známých z jiných řemeslných oborů, například přírodních pletiv (zejména košíkářství nebo pletení ze slámy). Širokou škálu možností nabídly dráteníkům také textilní techniky. Běžně se například vyskytuje technika šité krajky (smykovací úplet). A naopak, dráty obohatily tvorbu textilních uměleckořemeslných oborů, zhotovují se z nich náročné paličkované krajky, mohou být materiálem pro tkaní, pletení či háčkování, případně drhání (macramé).
Listy z kalendáře, Iva Prošková, 2010, paličkovaná krajka
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205029
ZÁKLADY DRÁTENICKÉ TECHNIKY Spojování drátů Pro nastavení nebo spojení dvou drátů lze použít stočení. Oba konce se přiloží k sobě a navzájem zkroutí – podélně nebo kolmo k drátu. Častěji se volí podélný spoj, vhodný i ke zkroucení tří drátů, které se musí držet Stáčení tří drátů tak, aby dohromady tvořily tvar rozevřeného trychtýře. Vázání je způsob pevného obtočení dvou silnějších drátů slabým vázacím, a to buď v jednotlivých bodech, anebo v délce několika centimetrů. Konce silných drátů lze před ovázáním zploštit kladívkem. Spojení někoProvazování lika drátů vedle sebe je možné zajistit provazováním vázacím drátkem. Tento způsob se často používá jako dekorační prvek. Silnější dráty se obvykle spojují za očka nebo za spirálky, které jsou zároveň ozdobným prvkem. Očka se vytvoří pomocí kleští s kulatými čelistmi na koncích drátů, zaklesnou se do sebe a teprve potom uzavřou. Také je možné navléknout připravené očko na rovný konec druhého drátu a stisknout kleštěmi. Pokud se nechá očko volně, vzniká pohyblivý kloubový spoj.
Spojení spirálkami
Pro nastavování drátů během práce se kromě techniky stočení používá také zdvojování, kdy se nový drát jednoduše jen přiloží. Tento způsob je vhodný v místech křížení nebo kroucení, zejména u výpletů. U tenkých drátů není takové nastavení téměř vidět.
Ohýbání Kromě prostého ohýbání v ruce se používají i různé pomůcky. Obloučky lze vytvářet ohnutím drátu přes kulatou, kovovou nebo dřevěnou tyčku, případně dvě tyčky stejných nebo různých průměrů. Pravidelná oblá vlnovka se zhotovuje na kleštích s kulatými čelistmi. Drát se zachytí a ohne kolem jedné čelisti a následně kolem druhé. Výsledkem je tvar velkého S, který se znovu jedním obloučkem nasune na čelist a kolem druhé čelisti se ohne další oblouček. Tak lze vytvořit libovolně dlouhou vlnovku.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205029