99
pravděpodobné bylo, že se o to přičinili lékaři v blázinci. I tak mu něco ve zdeformované paměti zůstalo. Místo New Yorku popisoval jakýsi Nieuwe Amsterodam, kam jako chlapec utekl z domova v Mexico City, a při popisu budov bostonského ústavu se zdálo, že přibližuje poněkud jiný svět. Na druhé straně však získal dobré talmudské vzdělání. Svět středověkých ješiv existoval v budoucích USA nezávisle na sekulárním židovském světě, který znal on. Každý se svým způsobem pohybuje ve vlastním světě, říkal si proto, a o svém poslání před Carlem zpočátku nemluvil. Bebek tehdy začínal být tím, co dnes. Přesto si ke stavbě své vily nevybral tu zátoku kvůli láci pozemku. To místo na břehu Bosporu, kde byla původně plovárna, se zalíbilo hlavně Lýdii. Bylo daleko od přelidněného, špinavého a páchnoucího centra, které nemohla vystát. V otomanské říši, kde dvě třetiny žen všeho věku chodily na veřejnosti zahalené až po oči, se zbývající třetina žen z vyšších společenských vrstev napodobující evropské zvyky nemohla na společné pláži objevit ani v plavkách. Na soukromé pláži, jakkoliv malé, se mohla Lýdie ukazovat dokonce nahá. Nejen manželovi, dětem, Sofii a Carlovi, ale mohla si užívat potěšení z výhledu, který poskytuje mužům na palubách proplouvajících bárek a výletních lodí. Stížnosti kapitánů a dalších námořníků, kteří se na tu chvíli těšili, se daly spočítat na prstech. Eliahu jí zálibu v sebepředvádění neměl nijak za zlé. Každému člověku najdete někde hrb, a ten její byl alespoň dobře viditelný. Také si nedokázal představit jinou ženu, jež by i s dětmi následovala manžela do přelidněné, špinavé a páchnoucí minulosti a nakonec se s ní sžila, a to jen proto, že manžel vsadil celý život na hazard. Když ostatně počátkem devadesátých let došlo k uvolnění přísných zákazů a byly otevřeny společné plovárny, zájem o nahou ženu na břehu opadl. Vystudovala v San Francisku výtvarnou školu, jenomže výtvarné umění tehdy a dnes, o víc než čtyři sta let dříve, to byl velký rozdíl. Tvorba třírozměrných holografických objektů neměla s barbarským nanášením fyzických barev na našepsované plátno mnoho společného. První pokusy zvládnout techniku, při nichž se jí nanášené barvy smíchávaly do hnědozelené, připomínající barvu pleti jejího manžela, ji na dlouhou dobu odradily. Pak se zapsala do malířského kurzu, a když se naučila s barvami nakládat, propukla její vášeň naplno. Stěny jejich vily postupně pokrývala plátna s motivy Bosporu, ledňáčků a vzpomínek na rodné San Francisko a Boston.
CIGAN_2 Piano live_sazba_FINAL.indd 99
18.2.2015 11:22:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204997
100
Odvrátil pohled od lodí na hladině Bosporu a spočinul pohledem na hezounkém obličeji Kemala Atty. „Pošlu s vámi svého nejstaršího syna,“ rozhodl se najednou. „A až ho zasvětíte do svých povinností, postarám se, aby převzal váš úřad.“ Atta nejdřív zfialověl, potom vyskočil od stolu a převrhl za sebou židli. Celý se třásl a bělmo jeho očí bylo pokryté krvavými skvrnami. Carl po celou dobu mlčky konzumoval rybičku za rybičkou, takže si dokonce i Eliahu přestal uvědomovat jeho přítomnost. Připomnělo mu ji až cvaknutí pojistky odjištěného revolveru. „Uklidněte se, Kemale. Nenechal jste mne domluvit. Měl byste se, člověče, vystříhat alkoholu. Přece si nechcete zkrátit svůj mladý život? Pane vrchní,“ obrátil se k číšníkovi, který přiběhl na pomoc, „postavte pánovi židli, prosím. Udělalo se mu nevolno.“ Atta se zhroutil na přistavenou židli. Do sinalého obličeje se mu vracela barva. Carlův revolver zmizel v podpažním pouzdře a zakrylo ho sako. „Kde jsem to vůbec skončil?“ zeptal se rada, jako by se nic nepřihodilo. „Že váš syn převezme můj úřad,“ připomněl mu Atta. „A vy jste se domníval, že to je výraz mého nevděku?“ Atta zmateně přikývl. „Z vlastní zkušenosti,“ pokáral ho Ismail paša, „byste měl vědět, že nejsem nevděčný. Jestliže mám ale zařídit vaše povýšení, očekávám od vás, že zaučíte náhradníka. Je tak těžké pochopit chod mých myšlenek?“ „Ne, můj vznešený pane,“ odvětil nejistě Atta. „Navíc bych od vás rád slyšel, jaké povýšení by se vám zamlouvalo. Co byste rád?“ „To myslíte vážně?“ „Nejsem zvyklý mluvit do větru.“ „Co takhle generál policie s titulem paši?“ navrhl Kemal. „Proč ne,“ řekl Ismail paša. „Když si to přejete, podniknu všechny nutné kroky. Ale ještě bych si to rozmyslil, být vámi. V Istanbulu nikdy nebudete svým pánem ani jako generál policie. Osobně jsem se domníval, že by vám lépe sedělo, kdybyste byl jmenován egyptským místokrálem.“ „Selim paša se těší vynikajícímu zdraví,“ namítl Kemal. „Vysocí hodnostáři neodcházejí do ústraní kvůli zdraví, to víte sám nejlépe.“
CIGAN_2 Piano live_sazba_FINAL.indd 100
18.2.2015 11:22:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204997
101
„Ale potom bych měl vyšší hodnost než vy.“ „Vidíte, na to jsem nepomyslil,“ usmál se Eliahu. „Ale vždycky je dobré mít vlivné lidi nahoře. Člověk nikdy neví, kdy je může potřebovat.“ „To je svatá pravda,“ přitakal horlivě policejní šéf, „na mne se můžete spolehnout.“ „Vidíte, jak rychle jsme se dohodli, když se nenecháte ovládat hněvem.“ Musil se nutně setkat s Leo Altschulem, a od toho odvisely všechny další kroky, které pak podnikne. Horší to bylo s rozhodnutím, že s Kemalem Attou pošle do Egypta nejstaršího syna. Neměl ve zvyku rozhodovat o dětech bez jejich souhlasu a hlavně bez předběžného souhlasu jejich matky. Pro jejich děti byl svět, z něhož přišly, mlhavou minulostí. Doma byly v tomto světě. Když někdy zavedl řeč na Boston, narážel na jejich podvědomý odpor, především u Aristotela, který si jako nejstarší musil pamatovat nejvíc. Poté, co zavezli Attu do hotelu, se Eliahu posadil na přední sedadlo vedle Carla a řekl: „Dal bys mi cigaretu?“ Carl mu s potěšením nabídl jednu ze svých kamelek a další si vyklepl z krabičky rovnou do díry mezi černými vousy. Pak oběma zapálil a chvíli mlčky kouřili. Carl zamyšleně nastartoval. „Proč si vlastně přejete, aby s ním Aristoteles zítra odletěl?“ „Aby neoddělal Lea Altschula.“ „A až se Altschul zase vrátí do Egypta?“ „Pak už žádné pak nebude. Altschul se do Egypta nevrátí.“ „Takže na těch pár dní, než odtamtud profesor odletí, potřebujete mít v Egyptě spolehlivého člověka,“ konstatoval Carl. „Proč nepošlete mě?“ „Lidé jako Atta jsou vězni svých představ. Takovým pitomostem, jako že se stane egyptským místodržitelem a já pro svého nezdárného syna hledám zajištěné místo policejního šéfa, uvěří spíš.“ „Nebudete paní Lýdii znervózňovat tím, že tam Aristotela posíláte navždy, že ne?“ zeptal se Carl starostlivě. Eliahu odtrhl pohled od vrcholků lip a cypřišů nad střechami vil lemujících silnici a otočil se k šoférovi: „To je moudrá poznámka, Carle.“ „Ucho je moudřejší úst,“ odvětil Carl.
CIGAN_2 Piano live_sazba_FINAL.indd 101
18.2.2015 11:22:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204997