K O L O N I E WA L D N E R 5 5 5
stropě, z odkud visely čtyři obrovské řetězy. Umístili ho přímo nad motor DKA118, a aniž by ztráceli čas, ukotvili motor pomocí řetězů, pomalu ho oddělili od obrovské rampy připevněné k podlaze a jemně nadzvedli. Mezitím doktor Sommer a jeho pomocník vešli do kontrolní kabiny, aby řídili experiment odtamtud. Sommer se podíval na Helmuta a Schutze. „Pracovali jsme na tom dlouho. A teď se podíváme, jak to funguje.“ Dělníci motor přemístili doprostřed místnosti, kde zůstal zavěšený pouze na řetězech, a odešli druhými dveřmi na opačné straně kontrolní kabiny. Žárovky v místnosti perfektně osvětlovaly všechno, co se dělo uvnitř. V třetí kabině, nalevo od kontrolní kabiny, se televizní a filmový štáb UFA chystal nafilmovat tuto událost v systému 3D, který byl vyvinut v Německu před válkou a umožňoval tvořit takzvané Raumfilme (prostorové filmy). Helmut si vzpomínal, že viděl dva třicetiminutové filmy v tomto formátu. Jeden se jmenoval Tak skutečný, že se ho můžeš dotknout a druhý Šest dívek na víkend. Byl to historický okamžik a jakékoliv propagandistická snaha byla oprávněná. Tento motor mohl rozhodnout o vítězství a porážce. Místnost už byla prázdná a motor tiše visel, jako by čekal na rozkaz. Bylo k němu připojeno několik kabelů, které vedly z místnosti ven a odtud mu přiváděly energii potřebnou k provozu. Doktor Sommer otočil ze své šéfovské židle kontrolním kolem naproti sobě a zmáčkl několik spínačů, které při uvedení do chodu trochu zapraskaly. Televizní obrazovka vpravo umožňovala vidět motor z jiného úhlu. Doktor Max Mockel sledoval data prostřednictvím jakéhosi dálnopisu, který chrlil tištěné informace. Se zájmem je pročítal a zapisoval do sešitu, který měl při sobě. Najednou motor velmi jemně, sotva slyšitelně zabzučel a začal se elegantně zvedat. Prostřednictvím kontrolního kola ho doktor Sommer bezpečně vedl, což naprosto všechny ohromilo tak, že zůstali hledět v němém úžasu. Zdálo se neuvěřitelné, že se něco tak těžkého pohybuje tak elegantně. Řetězy visely bez jakékoli námahy vedle motoru, který už byl téměř na úrovni jeřábu u stropu. Sommer motorem jemně otočil a ten prakticky nevydal žádný 98
koloniePoKor.indd 98
2/13/13 4:11 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204955
T E S T Y V E N K L ÁV Ě D I G N I D A D
zvuk, což bylo zvláštní, nereálné. Schutz pohlédl na Helmuta a pokýval hlavou. Doktor Mockel se podíval na několik vytištěných dat, pak je porovnal s obrázky na televizní obrazovce a obrátil se k Sommerovi. „Myslím, že můžeme přistoupit k fázi dvě, doktore Sommere.“ „Výborně, doktore Mockele. Začněme tedy.“ Sommer zmáčkl knoflík a všechny řetězy najednou motor pustily. Nepohnul se ani o píď, když se osvobodil z řetězů. Bylo to neuvěřitelné představení. Doktor Sommer mistrně nechal motor létat po celém prostoru, nahoru, dolů, doprava a doleva atd., bez jakýchkoli potíží. Nakonec ho navedl kolmo k rampě a nechal pomalu klesat, až motor zaujal počáteční polohu a zlehka se posadil. Tento manévr doprovázel ohlušující potlesk. Všichni Sommera zahrnuli gratulacemi. Atmosféra byla nabitá absolutní radostí. Podařilo se jim to! Helmut osobně blahopřál doktorovi a jeho týmu. „Chci, abyste věděl, doktore Sommere, že to, co jste tady se svým týmem udělal, tak daleko od naší vlasti, je základem našeho vítězství, protože tento výjimečný vynález nám umožní přístup k novým revolučním zbraním, které naši nepřátelé nebudou schopni porazit.“ Někdo přinesl láhve výborného chilského vína a Helmut navrhl, aby si všichni připili. „Na našeho vůdce Adolfa Hitlera a za Velké Německo! Sieg Heil!“ Tým filmařů UFA se také přidal k této události a přípitku. Jejich vedoucí Simon Wittig byl radostí celý bez sebe. „Nikdy jsem netočil něco tak výjimečného! Tyto obrázky budou pro náš lid a genialitu našeho rozvoje něčím převratným. Díky, doktore Sommere!“ Po přípitku zavládla během několika minut mezi přítomnými uvolněná atmosféra. Helmut chtěl vědět, jak odvezou filmový materiál do Německa, a že on by chtěl samozřejmě kopii, aby ji mohl ukázat svým pracovníkům v Kolonii Waldner 555. Také se o to zasloužili. „Tyto filmové záběry vyvoláme tady v Chile a uděláme několik kopií. Jednu z nich pro vás a váš tým,“ odpověděl Wittig. 99
koloniePoKor.indd 99
2/13/13 4:11 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204955
K O L O N I E WA L D N E R 5 5 5
„To je v pořádku, bylo to tak plánováno a mám potvrzení a schválení od Ministerstva propagandy v Berlíně. My se vracíme s celým týmem za týden na palubě ponorky.“ Helmut si usrkl vína. „Bezvadně, my tady budeme ještě tři dny.“ Wittig přikývl. „Za dva dny budu mít nahrávku vyvolanou a budu mít kopii. Už mám část týmu ve Viña del Mar, kde na tom pracují a mají všechno připraveno. Nemůžeme se již více zdržovat.“ Doktor Sommer požádal Helmuta o rozhovor v soukromí. „Čekám na vaše zprávy,“ řekl Helmut Wittigovi. Pak se otočil k doktorovi. „Motor funguje, poslední úpravy už byly provedeny a zbývá už jen jeho instalace v jedné z diskovitých lodí. Hovořím o tom, abychom měli připravený první stroj na operační úrovni v lednu 1944 a montáž v polovině téhož roku. Jak to vidíte?“ Helmut myslel na harmonogram, který mu Sommer předložil. „Vždyť víte, že máme pořád stejný problém, doktore: čas. Führer na nás neustále tlačí, abychom měli operační výsledky co nejdříve. V rámci priorit výzkumu má tento motor maximální přednost. Pokud můžete odevzdat operační prototyp v prosinci, tím líp. Však víte.“ Helmut ubral na tónu, když viděl Sommerův výraz. „Vím, doktore Sommere, že jste ve svém oboru nejlepší vědec na světě, a víte, že se do vaší práce nevměšuji, nejen vzhledem k mé technické neznalosti, ale také proto, že by to bylo jenom na překážku pro vás a váš tým a ztráceli byste vzácný čas. Já jsem jen koordinátor, nic víc.“ Sommer souhlasně přikývl. „Můj tým a já jsme vám, hauptsturmführere Langerte, vždy byli vděčni, že jste nám nechal při práci naprostou volnost, a pokusím se, aby byl operační prototyp v provozu na konci roku. Nebudu před vámi skrývat, že je to velmi obtížný cíl a že můj tým je na pokraji vyčerpání, ale chápeme, že je to naše povinnost vůči vlasti. Pokud nedojde k nějaké významné nehodě, učiním všechno pro to, abychom toho dosáhli. Budu vás informovat, nedělejte si starosti.“ Helmut stiskl ruku, kterou mu doktor podal. „Děkuji za váš slib, doktore Sommere. Vím, že to dokážete.“ 100
koloniePoKor.indd 100
2/13/13 4:11 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204955