ORANŽOVÁ JE NOVÁ ČERNÁ
bohužel neměla. Když jsem si zpětně uvědomila, proč jsem u Rochelle byla tak ve střehu, připadala jsem si najednou jako totální pitomec. Celý život jsem chodila do školy, randila i pracovala s černochy a černoškami, ale jakmile jsem na jednu narazila tady, cítila jsem se ohrožená a byla jsem si téměř jistá, že mi chce něco ukrást nebo mi něco provést. Rochelle byla ve skutečnosti jedna z nejlaskavějších a nejvlídnějších osob, se kterými jsem se ve vězeňském táboře setkala. Byla hluboce zapálená pro církev a kýčovité romány. Styděla jsem se za své prvotní myšlenky a zařekla jsem se, že už nikdy víc nebudu rasistickým pitomcem. Potkávala jsem teď spoustu nových lidí, ale přesto jsem si vyhradila extra čas, který jsem chtěla trávit s Annette. Když jsem se stěhovala z cely do buněk sekce B, rezignovaně fňukala: „Teď už tě nikdy neuvidím.“ „Annette, to je přeci směšné, prakticky budu jen několik metrů od tebe.“ „Jo, to už jsem zažila… Každá, která se přestěhovala do buněk, už na mě pak neměla čas.“ Annette byla nucena po celý svůj pobyt zůstat v cele kvůli svým zdravotním problémům. Slíbila jsem jí, že se za ní občas zastavím v cele číslo 6, abych ji pozdravila nebo abychom si zahrály ve společenské místnosti karty. Z té její hrací partičky jsem už byla ale vyloženě znuděná a nebyla jsem ochotná s nimi trávit tolik času jako dřív. Možná bych se mohla naučit hrát piky. Vypadalo to, že u této hry si hráči užili o poznání více zábavy než u souboru společenských her, které hrály ženy kolem Annette. Natalie měla u všech obyvatelek buněk bloku B zasloužený respekt. Vzhledem k tomu, že jsem jí jakožto spolubydlící nepůsobila žádné potíže, zdálo se, že respektuje i ona mě. Navzdory své rezervovanosti a odstupu, který si držela, oplývala suchým, ale bystrým smyslem pro humor. Ginger Solomonová, její nejlepší kamarádka pocházející také z Jamajky, ji neskutečně doplňovala. Natalie byla Jin, zatímco Ginger její Jang: byla vznětlivá, hlasitá a dělala šaškárny. Slečna Solomonová byla taktéž fantastická kuchařka. Když si mě s Natalií dostatečně prokleply, rozhodly 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204897
ORANGE IS THE NEW BLACK
se, že mi přinesou talíř své speciální sobotní večeře, což bylo pěkně ostré kari, tajně připravené v kuchyni. Při zvláštních příležitostech dokázala Natalie obstarat i placku naan. Mimo jídelnu bylo možné si vlastní jídlo zpracovat výhradně ve dvou veřejných mikrovlnných troubách umístěných v malé kuchyňce poblíž buněk; jejich obsluhu měli na starost výhradně zaměstnanci, kteří neustále (a s velkou radostí) hrozili jejich zrušením. V těchto mikrovlnkách vznikaly nejrůznější pozoruhodné pokrmy, připravované nejčastěji Hispánkami nebo karibskými ženami. Byla jsem ohromena, jaké speciality zvládly vytvořit, s přihlédnutím k omezeným zdrojům potravin – k dispozici byly především nějaké nezdravé pochutiny, vakuované kuře, makrely, tuňák a příležitostně čerstvá zelenina, kterou se někomu povedlo ukořistit v jídelně. Kukuřičné lupínky se daly rozmačkat s vodou na kaši, čímž se proměnily v delikátní tortilly – moje nové oblíbené vězeňské jídlo. Ojediněle se objevila i nějaká cibule, samozřejmě tajně, takže musely kuchařky bedlivě hlídat dozorce, aby nic neucítili a nenachytali je. Ať už moje spoluvězeňkyně tímto způsobem připravovaly jakékoli jídlo, vždy vonělo jako jídlo připravované s láskou a péčí. Slečna Solomonová vařila bohužel jen v sobotu. Díky vězeňské dietě jsem shodila už čtyři a půl kila – v rámci této diety jsem mohla mít játra, sterilované fazole a ledový salát v libovolném množství! Když jsem přišla do vězení, vypadala jsem tak akorát na svých třicet čtyři let, ne-li starší. Ty měsíce předtím, než jsem po tom všem konečně opravdu nastoupila k výkonu trestu, jsem své deprese utápěla ve vínu a zajídala je vším možným nezdravým jídlem, které patří k newyorskému standardu; nyní jsem své nejpříjemnější chvíle zažívala při osamocených pochůzkách na chladném vzduchu a při zvedání činek v tělocvičně. To byly jediné chvíle, kdy jsem se cítila alespoň trochu svobodná a jako někdo, kdo má svůj život ve vlastních rukou. Jedna z výhod bydlení v buňkách bylo to, že jste si mohli vybrat ze dvou koupelen. Obě byly vybavené šesti sprchami, pěti umyvadly a šesti 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204897
ORANŽOVÁ JE NOVÁ ČERNÁ
toaletními mísami. To bylo ale jediné, čím si byly podobné. Buňka, ve které jsme s Natalií bydlely, se nacházela vedle koupelny, které jsem s oblibou říkala Pekelná tlama. Dlaždice měly různé odstíny šedé, sprchové hadice byly zrezivělé a z plastových sprchových závěsů byly už jen jakési cáry. Zdaleka ne všechny záchodové dveře šly zavřít. Nic z toho ale ještě z této koupelny nedělalo Pekelnou tlamu. Byli to škůdci, kvůli kterým byla tato koupelna vhodná tak nanejvýš k rychlému vyčurání nebo vyčištění zubů. Během teplejších měsíců, kdy země nebyla zmrzlá, se ve sprchách objevovaly malé černé larvy svíjející se na kachličkách. Nebylo možné se jich nijak zbavit, i když je pravda, že vězeňkyně, které měly na starost úklid koupelen, neměly k dispozici příliš mnoho vhodných čisticích a dezinfekčních prostředků. Z larev se později vylíhly protivné malé mušky. To bylo znamení, že takhle koupelna byla branou přímo do pekla. Sprchovat jsem se chodila do koupelny na druhé straně bloku B, která hraničila s blokem A. V porovnání s Pekelnou tlamou vypadala jako lázně. Byla v nedávné době zrekonstruována a laděna do odstínů béžové. Příslušenství bylo nové. Světla svítila lépe. Celkový stav byl nesrovnatelně lepší, ačkoli sprchové závěsy byly stejně mizerné. Sprchování byl hotový rituál. Bylo nutné vzít si s sebou pokaždé všechny své věci – šampon, mýdlo, žiletku, žínku a všechno ostatní, co kdo potřeboval. To vyžadovalo buď se hodně ve svých potřebách uskromnit, nebo si pořídit nějakou toaletní taštičku. Některé ženy měly nelegálně háčkované tašky, některé zase síťované nylonky z vězeňské kantýny; jedna měla dokonce velký růžový nepromokavý pytel. Nenašla jsem odvahu se zeptat, odkud ho má, ale zřejmě ho už kdysi dávno ulovila ve vězeňské kantýně nebo ho sem dostala nějakou nelegální cestou. Ráno a večer byla ve sprchách špička a v důsledku toho také nedostatek teplé vody. Lépe jste udělali, pokud jste se šli vysprchovat odpoledne nebo vpodvečer. Do sprch nebylo povoleno chodit po desáté hodině večerní, kdy se zhasínalo. To mělo odradit vězeňkyně od myšlenek na večerní sex v soukromí sprch. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204897