Kostýmek Jackie Kennedyové (Ukázka, strana 99)

Kapitola 8 Kate potřebovala horkou koupel, na dlouho se naložit do vany, ale koupelna nebyla moc útulná. Pára zaplnila malou bílou místnost, do ráje bylo daleko. Hvězdy, které viděla oknem, zůstávaly ve výklenku. Neuměla si představit, co si paní Brownová pomyslela, když šla na pánský záchod. Patrickův dar na usmířenou jí ještě zhoršil náladu. Byl zastrčený pod dveřmi. Uvnitř velké obálky z manilského konopí byla Yeatsova báseň, kterou Patrick krasopisně opsal na krémový pergamenový papír sytým černým inkoustem. Nikdy předtím nikdo pro Kate takovou úžasnou věc neudělal. „Kéž bych měl nebem vyšívané šaty, protkané zlatým a stříbrným světlem.“ Kate si na Yeatse nevzpomněla od základní školy, kdy jednu z jeho básní musela umět nazpaměť. Vybrala si právě tuto, protože byla krátká, i když tehdy jí připadala příliš dlouhá. „Protkané“ bylo jen podivné slovo pro vyšívané. Jakmile udělala zkoušky, všechno to zapomněla.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204894

NICOLE MARY KELBYOVÁ

„Položil jsem své sny k tvým nohám, našlapuj jemně, neboť šlapeš po mých snech.“ Teď ty verše nemohla dostat z hlavy. Za Katiným oknem klopýtali lidé z hospod domů. „Položil jsem své sny k tvým nohám.“ William Butler Yeats jako způsob omluvy. Takovou věc by udělal jen Patrick Harris. „Našlapuj jemně, neboť šlapeš po mých snech.“ Katin ráj byl opravdu daleko. Nebyla tu žádná látka vyšívaná zlatým a stříbrným světlem. Vodovodní potrubí vedlo od podlahy ke stropu, odkryté a rezavé. Natřená litinová vana se loupala.

A přesto tu byl Yeats a jeho nádherná vize světa; byla v tom jakási útěcha.

Kate chtěla jen na chvilku zavřít oči, ale usnula. Pak spala dál, skoro pod vodou. Vzbudil ji zajíkavý a pištivý smích zvenku za oknem. Maggie šla domů, pozdě a trochu opilá, s velkým Mikem.

Kate vyskočila ze studené vany. Celá se třásla a nemohla přestat.

Její tenký koupací plášť z froté byl cítit modřidlem a byl naškrobený. Byl drsný na omak. Oblékla si ho, pevně ho zavázala a sedla si na otlučenou podlahu koupelny.

Holá žárovka, flekaté stěny a neustále naříkající rezavé roury – to je můj život, pomyslela si. Život pod mraky. Náhle nevypadal krásný a roztrhaný, ale pouze roztrhaný. Tehdy se Kate rozhodla, že kaliko Coco Chanel zkopíruje, ještě než ušijou kostým. Nebylo hotové, ale bylo jí to jedno. Jestli to Dámy zjistí, mohla by dostat výpověď. Zničí-li nešťastnou náhodou kaliko, může dostat výpověď. Ale ušít Maggie růžový kostýmek, to bylo neodolatelné pokušení. Ten růžový kostýmek představoval opravdové umění. Ne kopii kopie. Síla talentu, pomyslela si.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204894

KOSTÝMEK JACKIE KENNEDYOVÉ

Kate neměla mnoho času. Uklidila pracovní stůl tak, že dlaní smetla jedny věci přes druhé. Vzala si bílé bavlněné rukavice, ty, které vždy používala při práci s jemnými látkami. Vyhrnula si rukávy starého koupacího pláště.

Coco Chanel vždycky pracovala v kostýmku s kloboukem a perlami, řekly jí kdysi Dámy, ale Kate neměla tolik času, aby se tím zabývala. Dámy již krabici od Coco Chanel otevřely a zase ji zalepily jedním proužkem celofánové pásky. Kate pásku opatrně odlepila.

Mušelínové kaliko bylo ještě zabalené v bílém hedvábném papíře s reliéfním jménem Coco Chanel a logem CC, na krabici byla vosková pečeť. Bude-li Kate velmi opatrná, nikdo nepozná, že krabici otevřela. Šetrně vyndala kaliko z obalu. Pečeť se nerozlomila.

Dobře. Skvěle. Perfektně.

Nemohla uvěřit, že má opravdu v rukou kaliko Coco Chanel.

V salonu Chez Ninon nikdy předtím nedostali přesnou repliku díla Coco Chanel; bylo v tom cosi hlubokého. Mělo to jistou důstojnost. Kate teď věděla, že její kopie kalika nebyla jen blízká laciná imitace. Je to šílené, pomyslela si. Cítila se neuvěřitelně hrdá na to, jak úžasnou věc vykonala. Ale pochopila také, že Jackie okamžitě pozná, že Katino úsilí byla jen imitace. Byla přeci jen velmi dobrou zákaznicí Coco Chanel.

V kaliku zůstala slabá pižmová vůně růží a cigaret. Mušelín měl velmi specifickou váhu a barvu staré slonoviny. Coco Chanel zřejmě měla vlastní mušelín vyrobený právě pro buklé. Byl sestehován zlatou nití. Protkané, pomyslela si Kate. Když držela Chanel v rukou, uvědomila si, že není nic jiného než cvičená opice. Používal-li návrhář určitý steh, používala ho také. Svinul-li určitým způsobem límec, udělala to také. V salonu Chez Ninon jste dělali cokoli, jen aby oděv vypadal „pravý“. Ale nakonec byla kopie, kterou jste zhotovili, přesně stejná. Dokonce ze stejného materiálu a stejným 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204894