Celá popletená a otupělá bolestí a nemocí si však uvědomila až později to, co Van již dávno věděl. Ten den byl 8. říjen, den jejích patnáctých narozenin.
14 Plán mého otce překročit hranice do Mexika poblíž El Pasa vzal za své, když si kdosi v nemocnici dal dvě a dvě dohromady poté, co uprchli bez placení. Netrvalo dlouho a rozpoznali v nich zmrzlinovou nevěstu a uprchlého manžela. Ve večerních zprávách mluvili o tom, že pár se na útěku pravděpodobně chystá překročit hranice u El Pasa. Jednotky střežící hranici, ať už to byli američtí pohraničníci, nebo místní policie, mezi sebou soupeřili v tom, kdo dříve pár na útěku polapí. Vanův otec byl rozhodnut nenechat to zajít tak daleko. Byl v San Francisku v době Vanova opětovného útěku s Judy a domů do Indiany se vracel s těžkým srdcem. Když se u jeho dveří objevili dva pánové v oblecích a zamávali na něj svými odznaky, nebyl vůbec připraven. „Rádi bychom vám odposlouchávali váš telefon,“ informoval jeden z mužů Earla, který neměl jinou šanci než souhlasit. Farář je uctivě vyslechl. Vysvětlili mu, jak odposlouchávání funguje. Když s prací skončili, nasedl Vanův otec se slzami v očích do auta a zamířil do domu svého pastora. Najednou potřeboval jako farář rovněž duchovní pomoc. Poté, co se vyzpovídal, dovolil pastor Earlovi použít jeho telefon. Earl kontaktoval rodinu v Jižní Karolíně. Informoval je, že se Van dostal do pěkného průšvihu a je na útěku. „Šiřte tu 9 8 | Z O D I A C : N E J N E B E Z P E Č N Ě J Š Í Z E V Š E C H Z V Í Ř A T
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204893
zprávu dál,“ řekl. „Pokud se Van a to děvče ukáže, zaplatím vám za jakoukoli pomoc, která jim bude poskytnuta.“ Mezitím v Texasu, bez možnosti jiné volby, můj otec souhlasil s vypsáním šeku komukoli, kdo ho a jeho těhotnou manželku, jak ji nazýval, sveze do Mississippi. Nebylo to těžké, neboť Judyin stav vzbuzoval sympatie. Earlův bratr Rufus, poté co se k němu zpráva donesla, nebyl vůbec překvapený, když se Van a Judy, hladoví a neupravení, zjevili u něho doma v Meridianu ve státě Mississippi. Souhlasil s tím, že páru dočasně vypomůže. Jeho zchátralá farma se rozkládala na několika hektarech v lesích mimo město. V půli listopadu klesaly teploty k sedmi stupňům Celsia, ale v domě nebylo topení, pouze litinová kamna na dřevo a pár topných těles rozmístěných kolem. Jako záchod sloužila venkovní latrína a Judy se v šestém měsíci těhotenství musela často trmácet do zapáchajícího viklavého přístřešku. „Chci domů,“ řekla Judy Vanovi hned první noc jejich pobytu zde, když se snažila udělat si pohodlí na žmolkovitém gauči, který pro ně Rufus rozložil. „Přestaň fňukat a lež klidně,“ řekl Van. „Máme štěstí, že můžeme být tady. Aspoň jsme v bezpečí.“ Judy to takhle neviděla. Třebaže jim Rufus dovolil schovat se u něj, nebyl tou myšlenkou vůbec nadšený. Obával se, že sousedé zjistí, že přechovává ve svém domě uprchlíky, a v jednom kuse jim připomínal, co všechno kvůli nim podstupuje. Earlovi slíbil, že se o ně postará. Neslíbil mu však, že jim bude pobyt nějak zpříjemňovat. „Když chcete jíst, musíte si jídlo ulovit sami,“ řekl Vanovi. „Nemůžu živit všechny zatracené příbuzné.“ „Můžeš jít se mnou,“ řekl Van Judy. „Naučím tě, jak lovit.“ Z m rzl i n o v á l á s k a | 9 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204893
„Ne,“ vykřikla Judy. „Nechci, abys něco zabíjel.“ „Chceš jíst? Tak pojďme.“ Van popadl pušku zpoza dveří, ujistil se, že je nabitá, a zamířil ven s Judy v patách. „Jednoduše zamíříš a vystřelíš,“ řekl a umístil jí pušku na rameno. „Já nechci,“ prosila Judy a v očích se jí zaleskly slzy. „Zastřel to pitomý zvíře. Jen zamiř a zmáčkni spoušť,“ řekl Van. Jednou vystřelila, předala mu zbraň a snažila se ukrýt své chvějící se ruce tím, že si začala třít rameno v místech, kde ji zpětně kopla zbraň. Sledovala v hrůze, jak se z křovinatého porostu vynořila veverka a jak na ni Van zamířil a vystřelil. „Podívej se,“ řekl a vítězoslavně ukazoval Judy zkrvaveného hlodavce. „Jedna rána. A bylo po ní.“ Judy se na ni nechtěla dívat, ale Van jí držel veverku blízko u obličeje a pak se smál, když se jí zvedl žaludek. Při večeři ho Judy prosila, aby ji nenutil veverku jíst, ale Van na tom trval, tón jeho hlasu neuznával jakoukoli výmluvu. Judy si vložila maso do úst a snažila se nepozvracet. Dítě v břiše ji každým dnem tížilo víc a víc. Judy váhavě následovala Vana do lesů a modlila se, aby nezastřelil další zvíře. Vanova kulka však vždycky našla svůj cíl. O tři týdny později se Van rozhodl, že je čas jít dál. Judy nemohla být šťastnější. Ten Van, kterého viděla v lesích, nebyl ten okouzlující muž, kterého znala. Takového Vana neměla ráda. Rufus jim dal pár peněz a starou rodinnou skříňku, do které si mohli zabalit věci. Van si ji pamatoval ze svého dětství.
1 0 0 | Z O D I A C : N E J N E B E Z P E Č N Ě J Š Í Z E V Š E C H Z V Í Ř A T
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204893