XXI Veškerý žal svého srdce vylévám jedině před Ježíšem
List byl napsán v situaci, kdy otec Pio prožíval hluboký žal, neboť se o něm šířily strašlivé pomluvy, jako by byl nějakým pekelníkem. V jeho postoji je třeba podtrhnout několik prvků ukazujících jeho spiritualitu. V první řadě světec bez obav vyjadřuje své rozhořčení nad tím, co se kolem něj odehrává. Předkládá tedy představenému pravý stav věci a hájí svou dobrou pověst. Míra rozhořčení je ale zároveň dokonale v souladu s vyváženou svatostí, takže nikoho neobviňuje a ani nedává najevo pomstychtivost. Otec Pio projevuje velkou důvěru v Ježíše Krista. Konečně se podřizuje svému představenému, který má poznat pravý stav věcí a vyslovit rozhodné slovo. Ač se v daném okamžiku nacházel uprostřed strašlivé bouře, světec si uchovával ducha svaté poslušnosti a pokory, která je hlubokým uznáním pravdy o sobě.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204831
San Giovanni Rotondo, 18. května 1926 I.M.I.D.F.C. Můj nejdražší otče,1 Ježíš ať stále panuje jako svrchovaný Král v našich srdcích a ať je pořád s námi prostřednictvím své milosti, která nad námi bdí! Velmi ctihodný otec Bernardino2 mi předal Váš list. Dovedete si zřejmě představit, že obsah tohoto dopisu strašlivě zranil mé srdce. Cítím opravdu, jako kdyby mi někdo čtvrtil duši, cítím se zdrcen v takové míře, že prostě už nemohu dále. Můj otče, jak strašlivé pomluvy Vám to o mně napsali, přestože dobře věděli, že lžou, dokonce s chutí pomlouvají a špiní!3 Tak toto je ta vděčnost, které se mi dostává za to, že jsem obětoval celý svůj život posvátné službě. Jmenované osoby si nikdy 1 Jedná se o otce Bernarda d’Apicella, občanským jménem Antonio Mazza (1883–1937), který v letech 1925–1937 zastával úřad provinčního ministra bratří kapucínů. 2 Jedná se o otce Bernardina ze San Giovanni Rotonda (1878–1949). 3 Otci Bernardovi d’ Apicella, který pobýval v provinční kurii ve Foggii, došly falešné poplašné zvěsti o situaci v konventu San Giovanni Rotondo. Z uvedeného důvodu nabyl dojmu, že je jeho povinností, aby bezprostředně zasáhl. Proto také napsal list adresovaný otci Piovi. List nese dataci 16. května 1926. Sotva deset dnů předtím sám otec Bernardo popsal velmi pochvalně situaci v konventu v San Giovanni Rotondu: „Mohu dosvědčit, že otec (tj. otec Pio) i v těchto dvou měsících (tj. v březnu a v dubnu) ve všem přesně zachovával pravidla řeholního života. Vzhledem k jeho osobě se neodehrálo nic zvláštního ani neobvyklého...“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204831
nedovolily přistoupit k mé zpovědnici před uplynutím osmidenní lhůty. Musím rovněž jasně říci, že jsem s nimi při jiných příležitostech nerozmlouval. Takže není pravda to, co je Vám falešně podsouváno v dané záležitosti. Pouze v případě Niny Campanileové platí, že jsem jí řekl pár slov navíc. Stalo se to ale z důvodu čiré lásky a ze soucitu, protože je velmi nemocná a téměř je zbavena užívání rozumu. Udělal jsem to proto, že jsem měl určité výčitky svědomí, když mi to živě připomenul její ošetřující lékař. Ta ubožačka ztratila téměř všechen sluch. Proto jsem ji musel zpovídat v sakristii. Jestliže tato osoba kvůli svému stavu blízkému šílenství chodí po městě a roznáší nesmyslné zvěsti, jakou na tom nesu vinu já a jakou vinu má tahle ubožačka? Od profesora Emmanuela 4 sám dobře víte, jak jsem se k němu poprvé zachoval. Nyní, podruhé, jsem se k němu rozhodně nechoval lepším způsobem. Chtěl jsem se dokonce nějak vyhnout tomu, abych vyslechl jeho zpověď. Neřekl jsem mu ani slovíčko. Že jsem ho vyhnal z kostela, kde se zastavil? To přece není mým úkolem. A z jakého důvodu bych to vlastně měl učinit? Pokud se jedná o to, že mi lidé líbají ruce, když se nacházím ve zpovědnici, pak Bůh dobře ví – vědí to také velmi dobře všichni ti, kdo přicházejí do našeho kostela –, kolikrát jsem takové lidi okřikl. Když to nebylo k ničemu, jakou na tom nesu vinu? Měl bych ty lidičky snad 4 Jedná se o pana Emmanuela Brunatta.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204831