BILLYHO SKRYTÝ TALENT
Měsíc před Halloweenem nás navštívil Ben Avery, školní psycholog. V rámci okrskového hodnocení a zařazení zadával výkonnostní testy a Wechslerův inteligenční test všem zvláštním žákům zařazeným do omezeného režimu, což se týkalo dětí v mé třídě. Takže to znamenalo, že Ben s námi pobýval čtyři dny. Nebyla jsem všemi těmi testy nijak nadšená. Jejich přesnost ovlivňovala celá řada faktorů, například kulturní rozdíly nebo socioekonomické faktory, takže mi připadaly jako ztráta času. Byla bych mnohem radši, kdyby se na ty čtyři dny někdo Benova formátu do naší třídy nějak zapojil a ne se zavíral do kabinetu se standardizovanými testy. Ale neměla jsem na vybranou, takže si Ben volal děti jedno po druhém a odváděl je pryč. První dva dny se zabýval Shanem a Zanem a výsledky byly bohužel přesně takové, jak jsem očekávala. Shane dosáhl IQ 71 a Zane 69 – oba byli přesně na hranici mentální retardace. Oba měli vážné potíže se čtením. Zaneova schopnost rozeznávat tvary a písmena byla dokonce ještě ve stadiu před čtením. Shane teprve začínal rozeznávat abecedu a několik jednoduchých slov. V počtech byli o něco lepší, ale jen o fous. Ben pak se mnou strávil hodně času a probírali jsme, zda by bylo moudré přeřadit je do třídy pro mírně retardované děti, protože podle něj by to lépe odpovídalo jejich potřebám. Až na to jejich nezvladatelné chování. Nakonec jsem měla pocit, že by bylo lépe, kdyby zůstali u mě. Jesse a Billy, kteří pocházeli z vážně zanedbaného socioekonomického prostředí, si v učení nevedli o mnoho lépe, takže Shane a Zane nebyli žádnou zátěží pro aktivity, které jsem se třídou mohla dělat. Další den byla řada na Jessem a ten si přece jen vedl lépe, než jsem čekala. Ve standardním testu IQ dosáhl 109 bodů, což byl průměr. Bylo
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204808
to však v kontrastu s jeho čtenářskými dovednostmi. Výkonnostní test v tomto ohledu ukázal úroveň prvé třídy, což odpovídalo jeho práci ve třídě. Ben dalším testováním odhalil vážnou slabinu ve sluchovém zpracování a vizuální integraci, takže jsme pak s Benem odpoledne dlouho hovořili o poruchách učení a o tom, jak Tourettův syndrom, jímž Jesse trpí, může ovlivnit jeho studijní dovednosti. Napadlo mě, že bych se mohla více soustředit na nalézání způsobů, jak Jessemu učení usnadnit. Už jsem za své učitelské působení pracovala se spoustou dětí s poruchami učení, takže jsem se rozhodla, že půjdu domů a proberu se materiály, které tam možná mám a které by mi mohly pomoci určit, jaký je čtenář a které jeho smysly jsou silnější. Doufala jsem, že bych tak mohla vylepšit jeho studijní výsledky, aby se přiblížily jeho schopnostem. Z Billyho se jako obvykle vyklubal mimořádný případ. „Nebudete tomu věřit,“ řekl Ben, když toho dne po vyučování vešel za mnou do třídy. Seděly jsme s Julií u jednoho stolku a psaly přípravy. Obě jsme zvedly hlavu. Ben po nás mrskl Billyho inteligenčním testem jako házecím talířem. Točil se vzduchem v hladkých spirálách skoro dva metry, než jsem ho chytila mezi dlaně. Obrátila jsem papír a položila ho na stůl. Verbální skóre: 145 Výkonnost: 142 Standardní škála IQ: 142 „Děláte si legraci,“ řekla jsem, když jsem to viděla. „Jak znám Billyho, nejspíš podváděl,“ ozvala se Julie. „No, neviděl jsem, že by měl v rukávu nějaký tahák,“ odpověděl Ben. „Neměl na dlani napsaného nic jako ‚Definice katakomby je…‘“ „Katakomby?“ podivily jsme se s Julií současně. „Tohle přece nemůže být náš Billy,“ namítla Julie. „Mám pocit, že v naší třídě nikdy nedopsal ani jeden úkol.“ Ben řekl: „V tom klukovi je rozhodně skrytý talent.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204808
Já si spíš pomyslela něco o únosu mimozemšťany. Přitáhla jsem si k sobě přehled výsledků a přečetla si ho. Tohle bylo opravdu velké překvapení. Zvlášť u chlapce, který byl ve všem pozadu a nikdy neprojevil ani náznak nějakých studijních sklonů. Ale… čím víc jsem o tom přemýšlela… tímhle se hodně vysvětlovalo. Jen jsme si toho nevšimli, protože jsme to nehledali. Plynuly dny, pak týdny. Přišel Halloween a v naší třídě jsme ho s chutí oslavili. Všichni měli kostým, kromě Gwennie, které to celé lezlo na nervy. Shane přišel jako Spiderman a Zane by se měl asi nazývat Spiderman II, protože měl úplně stejný kostým. Jessemu vyrobila babička docela roztomilý kostým černobílého psa, takže se dostavil s dlouhýma převislýma černýma ušima našitýma k čelence a s lesklým černým čumákem namalovaným přímo na nose. Myslela jsem, že má být Snoopy z kresleného seriálu, a pochválila jsem ho za ten nápad, ale nakvašeně mi sdělil, že ne, že je „prostě pes“. Billy se rozhodl pro roli odpovídající jeho naturelu a přišel oblečený jako rudý ďábel. Jelikož byli kluci ještě pořád divocí, neodvažovala jsem se uspořádat opravdovou halloweenskou párty, jaké měli v jiných třídách. Místo toho jsem připravila malé sáčky plné cukroví a hned po odpolední přestávce jsme si dali sušenky a punč. I tak to ale byl spíš zmatek než zábava. Jelikož děti byly změnou v zavedené rutině příliš rozčilené, měli jsme tu spoustu rvaček, pláče, křiku, jekotu a chvilek na „klidové židli“, a nakonec se Gwennie pozvracela na kobereček ve čtenářském koutku, protože se přejedla cukroví. Přesto jsem byla ráda, že jsme párty uspořádali. Bylo by nám líto, kdybychom ji neměli. Pak přišel listopad a s ním dlouhé, šedivé dny se zataženým nebem a studeným poryvy větru. Celou tu dobu jsem nemohla Venus dostat z hlavy. Pořád jsem se dívala na zeď u hřiště a napůl čekala, že jim tam uvidím. A napůl v to doufala. Ale nezahlédla jsem ji tam. Zmizela tak dokonale, jako by byla jenom přelud, který jsem zahlédla první den při příchodu do školy. Dva z jejích bratrů dál chodili do školy. Oba byli ve vyšších třídách a oba docházeli na intenzivní doučování, takže když se ve sborovně
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204808