To všechno se odehrává v zásadě proto, že ono svrchované světlo nenalézá zmíněné duše připravené ke spojení s Bohem, a proto nejprve proniká tyto duše očistným způsobem. Když pak je toto svrchované světlo očistí, tehdy je začíná pronikat osvěcujícím způsobem, a tak je pozdvihuje k dokonalému sjednocení s Bohem. Proto musím říci, aby se tyto duše opravdu zaradovaly nad tak nesmírnou důstojností, k níž je Hospodin právě pozvedá. Ať tedy tyto duše opravdově doufají v samého Pána, jak to činil svatý Job, jehož Hospodin ponořil do stejného rozpoložení. Job nepřestával doufat, že po zakoušení přehlubokých temnot opravdu dojde k patření na světlo. Ještě předtím, než uzavřu toto mé povídání, bych se velmi rád dozvěděl, pročpak vlastně se ona zmíněná duše denně nepřibližuje ke svátostnému stolu? Buďte tak dobrý a vyřiďte má přání všeho dobrého celému společenství a předejte stonásobně rozmnožené pozdravy otci Paolinovi. Ať se za mne všichni modlí, já se za ně rovněž budu modlit. Přijměte také od všech našich společných známých co nejupřímnější přání všeho nejlepšího. Bratr Pio
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204765
XVII Jakmile se pustím do modlitby, ihned cítím, že mým srdcem proniká živoucí plamen lásky
Máme před sebou list, v němž se otec Pio konečně odhodlal k tomu, aby popsal onen plamen, který ho proniká a naplňuje živoucí láskou. Světec z Gargana v tomto listu sděluje, že tento plamen je velice jemný a slastný a že s sebou nepřináší bolest. Mladý kapucínský kněz je nucen používat řeč symbolů, která je vhodná k tomu, aby člověk vypovídal o tom, co je ve své nejhlubší podstatě nevypověditelné a druhému nesdělitelné. Ano, otec Pio není s to přímo popisovat, co v něm působí jeho nebeský Ženich, a tak používá dobře známého příkladu. Světec z Gargana se nachází v podobné situaci jako malý pasáček, který se dostane do královského paláce. To, co tam zakusil, však není schopen popsat odpovídajícím způsobem ostatním malým pasáčkům, kteří podobnou zkušenost sami nikdy neudělali. Boží sebedarování je výhradní záležitostí Nejvyššího, a tak ho dokáže plně vnímat jenom ten, komu se Hospodin sám opravdu vnitřně daruje.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204765
Pietrelcina, 26. března 1914 J.M.J.D.F.C. Můj nejdražší otče, náš Pán ať je stále ve Vašem srdci a ať Vás stále posvěcuje. Je tomu už pět měsíců, co jsem Vám poslal svou poslední relaci týkající se aktuálního stavu mého ducha. V těchto posledních pěti měsících mi dobrotivý Pán velmi mocně pomohl svou milostí. Pán obdařil velmi velkými věcmi tuto duši. Připadá mi, že s pomocí těchto velkolepých obdarování můj duch v mnohém učinil nemalý pokrok k lepšímu, o čemž se nyní chystám rozhovořit. Jemu ať za to vzdají všichni tvorové trvalou chválu a ať mu všichni bez ustání dobrořečí! Jakmile se pustím do modlitby, ihned cítím, že mým srdcem proniká živoucí plamen lásky. Tenhle plamen nemá rozhodně nic co do činění s plameny tohoto nízkého světa. Jedná se o velmi jemný plamen, jenž je velmi slastný a jenž taví, aniž by působil jakoukoli bolest. Tenhle plamen je tak slastný a tak skvostný, že duch nad tím zakouší velké zalíbení. Duch je sycen takovým způsobem, že rozhodně po něm neztrácí touhu. Můj Bože! Je to pro mne nanejvýš úchvatná záležitost, kterou asi dokážu pochopit až tehdy, když dojdu do nebeské vlasti. Tahle touha rozhodně nebrání tomu, aby duše okoušela nasycení. Tahle touha také duši stále jaksi zjemňuje. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204765