Abhorsenka - zlom 12.6.2006 12:30 Stránka 102
Mnoho dlouhodobých obyvatel Smrti ztrácelo schopnost řeči a mohl jim ji navrátit pouze Dyrim, zvonec řeči. „Mo...hu...“ zachroptěla Mareyn. „Co ode mě chcete, paní?“ „Jsem nástupkyní Abhorsenky,“ prohlásila Lirael a její slova jako by se rozezněla po celé Smrti a přehlušila slabý hlásek v její hlavě, který chtěl říct: „Jsem dcera Clayrů.“ „Chci se zeptat, jak jsi zemřela a co víš o muži jménem Nicholas a jámě, kterou vykopal,“ pokračovala. „Spoutala jste mě svým zvoncem a já musím odpovědět,“ skřehotala Mareyn a v jejím hlase nezaznívala žádná emoce. „Ale jestli smím, chci vás požádat o laskavost.“ „Požádej,“ odpověděla Lirael a vrhla pohled na Nezbednou Fenku, která pobíhala za Mareyn jako vlk za ovcí. Fenka si všimla, že se dívá, zavrtěla ocasem a začala běhat opačným směrem. Očividně si pouze hrála, ačkoli Lirael nechápala, jak se může tady ve Smrti chovat tak lehkovážně. „Nekromant z jámy, jehož jméno se neodvažuji vyslovit...“ začala Mareyn. „Zabil mé druhy, ale zasmál se a nechal mě odplazit, i když jsem byla raněná, s příslibem, že mě jeho služebníci najdou ve Smrti a přinutí mě sloužit mu. Mám pocit, že se tak děje, a navíc mé tělo nebylo spáleno. Nepřeji si vrátit se, paní, ani sloužit takovému netvorovi. Prosím vás, abyste mě poslala dál, tam, kde mě žádná síla nebude moci přinutit k návratu.“ „To samozřejmě udělám,“ přitakala Lirael, ale při Mareyniných slovech jí projela vlna strachu. Pokud Hráz dovolil Mareyn odejít, pravděpodobně ji nechal pronásledovat a ví, kde spočívá její tělo. To mohlo být v této chvíli střeženo a navíc by bylo docela snadné postavit ve Smrti hlídku, která by vyhlížela příchod Mareyniny duše. Hráz – nebo jeho služebníci – by se právě v této chvíli mohli blížit Životem i Smrtí... Zrovna když nad tím Lirael uvažovala, Fenka nastražila uši a zavrčela. O vteřinu později Lirael zaslechla, jak ochabl hukot První brány a rozhostilo se ticho. 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204742