Dostal tři a půl roku ve státní věznici v Ringe, ale svého kamará da, nebo lépe řečeno spolupachatele, neprozradil.“ Konrad Simonsen se podivil: „Copak v uplynulých letech nikdo neprováděl rutinní kontro lu, jestli do registru nepřibyl někdo s devíti prsty? To znásilnění přece není promlčené.“ Komtesa vylovila z desek fotokopii. Bylo těžké se k nim do stat, protože jí v cestě seděl Klavs Arnold a neměl kam uhnout. Nakonec musel vstát a zvednout židli rukama, což vypadalo ko micky, ale nikdo se nesmál. Komtesa zlostně hodila papír na stůl. Všichni hned poznali klasický blanket s otisky prstů. Všech deset políček bylo plných, ale při bližším pohledu bylo patrné, že otisk levého malíčku se hodně liší od normy. Komtesa jim to vysvětlila: „Nějaký nebetyčný pitomec na policii v Odense použil pro sejmutí otisku pahýl Frodeho malíčku a centrální evidence to bez protestu vložila do databáze.“ Arne Pedersen dal ťuknutím do spánku najevo, co si o tom myslí. Pak přišel se spásným návrhem, který měl někoho napad nout hned na začátku. „Nemohli bychom se přesunout k Simonovi? Začínám trpět klaustrofobií, a až bude Malte na notebooku procházet jeho ži votopis, nemáme šanci to všichni vidět.“ Komtesa se rozhlížela, jako by si nedostatku místa všimla až teď, a usmála se: „Výborný nápad. A při té příležitosti bychom si mohli dát pět minut pauzu, došla bych si pro kafe a pro ovoce.“ Když jde o přestávky, pět minut v dánštině běžně znamená slabou půlhodinku, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Konrad Simonsen dorazil jako poslední. Tenhle zlozvyk si vypěstoval v průběhu let na základě egoistického, ale většinou opodstatněné ho předpokladu, že bez něj porada stejně nezačne a on si alespoň ušetří čekání. Na šéfovském místě v čele konferenčního stolu teď seděl Malte Borup, což bylo správně, protože nyní se měl výkladu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204666
ujmout on. Přesto se nejprve omluvil. Konrad Simonsen využil příležitost k poznámce: „Mohl bys nám prosím tě podat zkrácenou verzi? Podrobno sti bychom si přečetli, až budeme mít víc času.“ Student souhlasil, nic jiného ani nepřipadalo v úvahu, jak nabroušeně poznamenala Paulina Bergová. Všichni dělali, že to neslyšeli, jako obyčejně, když překročila míru slušnosti, a Malte Borup honem začal. Frode Otto se narodil v roce 1960 v Næstvedu, kde také vy rostl. Po skončení základní školy šel do učení na svářeče, roku 1982 získal výuční list a ve stejném roce se přestěhoval do Kodaně, do Sydhavnu. Pevné zaměstnání jako svářeč nikdy nezískal, ná sledujících deset let se pohyboval po různých městech v Dánsku, například Odense, Køge a Kodani. Zapletl se do nejrůznějších kriminálních aktivit lehčího ražení jako podvody, přechovávání pašovaného zboží, několik vloupání, krádeže aut, ale až na tu bankovní loupež ve Strueru policie nic většího neodhalila. Mezi lety 1993 a 1995 seděl ve vězení a v roce 1997 byl odsouzen za násilné přepadení v Assensu. Od roku 2000 je zaměstnaný na kolleløském panství a zřejmě nic nezákonného neprováděl, víme jen o jeho účasti v hospodské rvačce v roce 2005, za kterou do stal tři měsíce podmíněně. Jeho jediným známým koníčkem je zápas, byl členem nejrůznějších zápasnických klubů podle toho, kde zrovna pobýval. V roce 1987 se mu podařilo dostat se ve své kategorii až do finále národní soutěže. Konrad Simonsen k tomu dodal: „Mluvil jsem o něm s Adamem Blixen-Agerskjoldem a jeho paní…“ Paulina Bergová ho nenechala domluvit: „Jeho manželka se jmenuje Lenetta, Lenetta Blixen-Ager skjoldová. Mluvil jsi s Lenettou Blixen-Agerskjoldovou a jejím mužem o Frodem Ottovi.“ Komtesa ji s úsměvem podpořila: „Paulina má pravdu, Simone.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204666
Klavs Arnold a Arne Pedersen na sebe pohlédli a obrátili oči v sloup. Konrad Simonsen máchl rukou, jako by odháněl mouchu, a začal ještě jednou od začátku. Uvedl formálně obě jména a zdů raznil, že pořadí bylo zvoleno náhodně. Pokračoval: „Frode Otto pravidelně jezdívá první víkend v lichých měsí cích, tedy v lednu, březnu a tak dále, do Kodaně. Nebo to aspoň tvrdil. Prý na návštěvu k sestře, jenže problém je v tom, že žádnou sestru nemá. Odjíždí vždy v sobotu odpoledne nebo vpodvečer a vracívá se v neděli zhruba ve stejnou dobu. Takhle to chodí, co si Lenetta Blixen-Agerskjoldová a její muž pamatují. Zajímalo by mě, kam jezdí a co tam dělá, takže až příště vyrazí na návštěvu k sestře, budeme ho sledovat…“ Naznačil rukama ve vzduchu uvozovky a navázal: „…což bude za nějakých osm dní, pokud správně počítám. Kdo si to vezme na starost?“ Klavs Arnold rychle uvažoval. Sobotní výlet s Paulinou se ne konal, protože lesník nakonec nemohl, a domluvili se na novém termínu, čtvrtém květnu, což byl právě den, kdy měl jet Frode Otto do Kodaně. Ale jedna věc byla dopoledne a druhá odpoledne, takže by měl bez problému stihnout obojí. Přihlásil se a poznamenal: „Pachatelé znásilnění se většinou nespokojí s jedinou obětí, pokud je policie nechytí, nemohly být i další?“ „Přesně. Na to se podíváš ty, Komteso. Projdeš všechny ne objasněné případy znásilnění od doby, kdy mu bylo osmnáct, to znamená od roku 1978. Zkus taky zkontrolovat jeho dovole né, mám tu e-mail od Adama Blixen-Agerskjolda s přehledem prázdninových pobytů Frodeho Otta, na které si vzpomíná, ale to určitě nebude všechno. Paulino, ty s tím Komtese můžeš po moct, jestli chceš.“ „A jestli nechci, tak co bych mohla dělat jiného?“ „Můžeš pomoct Arnemu, ten se bude snažit dostat něco z Fro deho bývalých spoluvězňů, nebo Klavsovi, až se bude poptávat po těch zápasnických klubech.“ „Nemohla bych dostat vlastní úkol?“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204666