Dostal tři a půl roku ve státní věznici v Ringe, ale svého kamará da, nebo lépe řečeno spolupachatele, neprozradil.“ Konrad Simonsen se podivil: „Copak v uplynulých letech nikdo neprováděl rutinní kontro lu, jestli do registru nepřibyl někdo s devíti prsty? To znásilnění přece není promlčené.“ Komtesa vylovila z desek fotokopii. Bylo těžké se k nim do stat, protože jí v cestě seděl Klavs Arnold a neměl kam uhnout. Nakonec musel vstát a zvednout židli rukama, což vypadalo ko micky, ale nikdo se nesmál. Komtesa zlostně hodila papír na stůl. Všichni hned poznali klasický blanket s otisky prstů. Všech deset políček bylo plných, ale při bližším pohledu bylo patrné, že otisk levého malíčku se hodně liší od normy. Komtesa jim to vysvětlila: „Nějaký nebetyčný pitomec na policii v Odense použil pro sejmutí otisku pahýl Frodeho malíčku a centrální evidence to bez protestu vložila do databáze.“ Arne Pedersen dal ťuknutím do spánku najevo, co si o tom myslí. Pak přišel se spásným návrhem, který měl někoho napad nout hned na začátku. „Nemohli bychom se přesunout k Simonovi? Začínám trpět klaustrofobií, a až bude Malte na notebooku procházet jeho ži votopis, nemáme šanci to všichni vidět.“ Komtesa se rozhlížela, jako by si nedostatku místa všimla až teď, a usmála se: „Výborný nápad. A při té příležitosti bychom si mohli dát pět minut pauzu, došla bych si pro kafe a pro ovoce.“ Když jde o přestávky, pět minut v dánštině běžně znamená slabou půlhodinku, a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Konrad Simonsen dorazil jako poslední. Tenhle zlozvyk si vypěstoval v průběhu let na základě egoistického, ale většinou opodstatněné ho předpokladu, že bez něj porada stejně nezačne a on si alespoň ušetří čekání. Na šéfovském místě v čele konferenčního stolu teď seděl Malte Borup, což bylo správně, protože nyní se měl výkladu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204666