a vlastně jsem rád. Je lepší zapomenout, je lepší myslet si, že není mrtvá. Když si na to vzpomenu, udělá se mi zle.“ „To si dokážu představit,“ říkám a chvíli přemýšlím. „Kdy ti vaši většinou volali? Měli jste nějaký systém, třeba určité dny v týdnu?“ „Máma volala každý den před večeří, vždycky mezi tři čtvrtě na šest a za pět minut šest. U táty si nevzpomínám, že by mi někdy volal.“ „To musí být hodně zvláštní,“ říkám a na chvíli zmlknu. „Tessie se daří dobře. Venčím ji, ale mám pocit, jako by s ní nikdo nechodil ven. Nechce se hnout ze dvorku, ale jakmile dojdeme na konec příjezdové cesty, je v pohodě.“ „Je tam neviditelný plot,“ říká Nat. „Asi jo — je skvěle vycvičená. Ze dvorku odejde, jen když silně zatáhnu za vodítko. Musím ji skoro přeprat, aby se mnou šla.“ „To proto, že jí ten plot dá elektrický šok.“ „Jaký plot?“ „Ten neviditelný plot, vždyť to sakra říkám,“ opakuje Nat. „On opravdu existuje?“ Nat si ztrápeně povzdychne. „Tessie má na obojku malinkou krabičku, to je vysílač. Když ji bereš dál než na dvorek, musíš jí ho sundat, jinak dostane elektrickou ránu. I když ji někam vezeš autem, tak jí to musíš sundat.“ Podívám se na obojek — krabička je viditelná na první pohled. Nat pokračuje: „V prádelně na zdi vedle alarmu je větší krabička, kterou se neviditelný plot ovládá. Návody k ní i k dalším věcem jsou v šuplíku pod mikrovlnkou.“ „Jak to všechno víš?“ „Nejsem žádnej retard. Vždyť v tom domě bydlím celej život.“ „On je tady alarm? Já jsem zrovna koupil bezpečnostní zařízení.“ „Je, ale skoro ho nepoužíváme, protože se jednou omylem spustil a všechny to hrozně vyděsilo.“ Zašátrám v kapse, jestli tam mám paragon z obchodu. „Musím zadat nějaký kód, když to chci zapnout nebo vypnout?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204665
„Všechno je v tom návodu,“ říká Nat. „Přečti si ho.“ „Tak jo,“ říkám. „Už musím jít,“ říká Nat. A já si v duchu umiňuju, že mu musím zase brzy zavolat, třeba zítra ve tři čtvrtě na šest.
Ashley se mnou nemůže mluvit, říká mi její spolubydlící. Prý
je na školní ošetřovně, protože ji bolí v krku. Volám zdravotní sestře. „Proč jste mi nedali vědět?“ říkám. „Kdo jste?“ ptá se sestra. „Její strýc,“ říkám nevěřícně. „Strýcům nevoláme, jenom rodičům.“ „Poslyšte,“ říkám a chystám se jí to pěkně nandat, „to jste asi o dva tři kroky pozadu…“ V tu chvíli kočka vedle mě vydáví chuchvalec chlupů a já jen říkám sestře, že zavolám zítra, že bych rád mluvil s Ashley a ať ji ode mě pozdravuje. „Jste na seznamu kontaktních osob?“ slyším ji ještě, ale už jsem zmáčkl tlačítko pro ukončení hovoru.
Uklízím chuchvalec a málem se z toho pozvracím. Když houbičkou a sodou drhnu koberec, pes i kočka se na mě soucitně dívají. Jakmile jsem hotov, pošlu Ashley z Janina účtu na Amazonu několik knížek. Je to super jednoduché — Jane má v počítači uložený seznam dárků. Pár jich vyberu a kliknu na ikonu „poslat Ashley“. Plácnu se přes kapsu a utratím pár dolarů za dárkové balení. „Ať je ti brzy líp,“ píšu do zprávy. „Moc tě zdraví Tessie (tvůj pes) a tvoje kočka alias výrobce chuchvalců.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204665
Chvíli poté se ozve kovové cinknutí poštovní schránky na dveřích, což vyplaší Tessie. Freneticky se rozštěká a otvorem propadne další lístek: ZÍTRA TO PŘIJDE. „Ano,“ říkám Tessie. „Zítra to přijde a já budu připraven.“ Zazvoní mi mobil a já sebou cuknu. „Haló?“ „Vy jste bratr George Silvera?“ „Kdo volá?“ „Doktor Rosenblatt ze Srubu,“ říká a název Srub vysloví tak, jako by to byla nějaká tajná šifra. „Dovolal jste se mi na mobil.“ „Nevolám nevhod?“ „Skoro vás neslyším. Zavolejte na pevnou linku, jsem u George doma.“ Běžím do Georgeovy pracovny a zvednu telefon, který právě začal vyzvánět. Stojím na nesprávné straně stolu, takže mám v zorném poli Georgeovu židli, knihovničku a cenovky na zadní straně fotorámečků. „Mám se na to posadit?“ „Jak je libo.“ Obejdu stůl a sednu si na Georgeovu židli, takže teď vidím na fotky. Jane. George a Jane. Jane s dětmi. Tessie. A nakonec Tessie, George, Jane a děti. „Je vám známo, že by váš bratr někdy utrpěl úraz hlavy, otřes mozku, kóma nebo nějakou nehodu kromě té poslední, ke které tu mám pár poznámek?“ „O ničem nevím.“ „Nějaké nemoci jako meningitida, revmatická horečka, ma lárie nebo neléčená syfilida?“ „Pokud vím, tak ne.“ „Užívání návykových látek?“ „Co k tomu říká on?“ Zavládne podivné ticho. Pak se doktor ozve znovu: „Je vám známo, jestli váš bratr užívá drogy?“ „Užívá léky na všechno možné.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204665