klacíky. Psů odmítajících běhat. Štěňat potácejících se na nejistých tlapkách. Starých psů vstávajících roztřeseně na všechny čtyři. Št’astných psů. Smutných psů. Hladových psů. Vypasených, ospalých psů. V mysli jí pableskovala spousta a spousta dalších obrazů, až měla pocit, že zahlédla každého psa, který kdy žil. A Výsadní symboly se jí pořád zběsile hnaly hlavou. Už dávno ztratila ponětí, v jaké fázi je, které znaky mají následovat — a zlaté světlo bylo příliš jasné na to, aby viděla, jak velká část vyslance je hotova. A přesto znaky proudily dále. Uvědomila si, že nejenže neví, který znak je na řadě — neznala dokonce ani znaky, které jí procházely hlavou! Do vyslance se z ní linuly podivné, neznámé symboly. Mocné znaky, které jí lomcovaly tělem a prudkostí svého pohybu jí vytláčely z hlavy všechno ostatní. Zoufale se snažila otevřít oči, podívat se, co znaky dělají — ale zář ji nyní oslepovala a spalovala. Pokusila se vstát, nasměrovat proud znaků do stěny nebo na strop. Ale připadalo jí, že se jí tělo odpojilo od mozku. Všechno sice cítila, ale nohy a ruce se jí nechtěly pohnout, jako by se snažila probudit z poslední fáze snu. A znaky dále tekly a potom jí do nosu vnikl strašlivý, nezaměnitelný zápach Volné magie a tu pochopila, že se něco příšerně, úděsně nepovedlo. Pokusila se vykřiknout, ale z úst jí nevyšla ani hláska, linuly se z ní Výsadní symboly, vyskakovaly jí ze rtů ke zlatavé záři. Výsadní symboly jí dále vylétávaly i z prstů a vznášely se jí v očích, rozlévaly se jí v slzách, které se při pádu k zemi měnily na páru. Tělem, slzami a tichým křikem jí proudilo stále více znaků. Rojily se v ní jako nekonečné hejno jasných motýlů, vehnané do zahradní branky. Ale zatímco se tisícovky znaků vrhaly do jasu, sílil i zápach Volné magie a uprostřed zlaté záře se slilo 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204569