Tak jako se sestra cítí dobře sama se sebou, měla by se cítit také na svém pracovišti, kde by v ideálním případě měla vládnout družná atmosféra. Leč není každý den posvícení! Na tom, aby bylo, je třeba pracovat. Konflikty je nejlepší řešit hned a přímo, omluvit se v případě chyby je umění, nikoliv ponížení. Na druhé straně není nutné trvat na omluvě těch, kteří, jak se domnívám, se na mně nějak provinili. Umanutostí si nic nevydupu, spíš se dostanu do trapně komické situace. Když zjistím, že mám před sebou osobu, která odmítá uznat svou chybu, své provinění, a ještě to vše balí do závojů ctnosti, bylo by marněním mé vzácné energie i mého vzácného času, kdybych se ji pokoušel napravit. Pařez zůstane pařezem aneb Kdybys osla do Paříže vedla, komoně z něj neuděláš. Velký český básník Vladimír Holan sbíral spolu s Františkem Halasem lidovou poezii. Společně vydali její sbírku pod názvem Láska a smrt – to jsou dvě nejvážnější témata života. Holan kdysi napsal surrealistickou novelu Lemuria, v níž otiskl také jednu z lidovek, kterou vám doporučuji použít pro časté příležitosti, kdy se setkáte s pitomcem.
Každý moudrý má nač pomysliti, kdyby ho pobídlo hovno v zápas jíti. Porazíš-li je, co z toho budeš míti, a pakli ono tebe porazí, hned do lázně musíš jíti. Druhou oblastí, v níž čerpáme jistoty a do které investujeme, je rodina. Milé sestry, věnujte se jí! Věnujte jí lásku a péči, dejte jí vše, co potřebuje, stejně jako do ní přinášejí vklady další její členové. Vztahy potřebují kultivaci, zalévání, opatrování, jinak chřadnou. Z pomyslného časového koláče dejte rodině větší díl, než dáváte práci. Viděl jsem stokrát víc rozpadlých
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204476