Je však také neposkvrněnou Matkou projevu života. Je odpradávna zrozenou dcerou Boží a současně neposkvrněnou Matkou potomka Člověka, Pannou, Pramatkou, Duší lidí. Pro poutníka je velmi důležité vnímat všechny aspekty vnitřně. Nehodnotit a neposuzovat je podmínkou pro uvědomění si jednotnosti boží i přesto, že uvádím slova rozdílná. Nasnadě mohu popisovat Bohyni jako dceru, pannu, matku, což evokuje rozdělenost stejně jako zrození, ale ve skutečnosti jde o proces uvědomění a ne o fyzický rozklad. Uvědom si, poutníče, jednotu. Vše je v jednom celku Božím, alespoň prozatím. V mnoha tradicích se sice popis panny dochoval, ale lidé se ve výkladu ztratili vzhledem k používání času a k fyzickým - hrubohmotným představám. Rozum nedokázal přijmout, že by matka mohla být pannou, když lidské dítě prochází ženským tělem. Z tohoto rozkolu vznikala dogmata nebo fantaskní pohádky, v kterých se časem ztratil prvotní význam. Z cesty se stala představa zázraku a za zrakem zůstala tma. A to až do doby, než byla mnohými přijata doktrína v podobě Marie panny. Nemysli tedy, poutníče, na hrubohmotné tělo a vzpomeň, co víš o duši. Je-li duše čistá, všechno kvítí kvete, je-li nečistá, uvadá. Tak je to i s Pannou. Je-li čistá, vznáší se jako pírko, není-li, těžká jako kámen padá k zemi. A zde je vysvětlení, proč v mnoha pohádkách chce drak nebo jinak ztvárněná odvrácená strana pannu. Proč zrovna pannu? A proč zrovna drak? A proč se často mluví o zlu? ~ 98 ~
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204344