nejlepší kámoši rip
Právě když Rip odzátkoval další pivo, otevřely se síťové dveře, v nich se objevil Hank a mžoural proti zářivě oranžové kouli klesající k obzoru. Za Hankem stála Grace a postrkovala ho ven. „Co se děje?“ zajímal se Rip. „Běž k tatínkovi!“ poručila Grace. Síťové dveře se zabouchly. „Hej, kámo,“ začal Rip, vzal Hanka za teplou dlaň a jemně ho odtáhl ode dveří. „Máma vypadá rozčileně.“ Máma vypadá pěkně nasraně, pomyslel si ve skutečnosti. „Jsou, jsou tady brouci?“ zeptal se Hank a propátrával terasu očima napuchlýma od pláče. „Hele, brácho,“ vybídl ho Rip, „pojď sem a koukni na ten úžasný západ slunce.“ Hank se šoural k němu jako nesmělý tučňáček. „A co komáři?“ „Žádní komáři,“ ujistil ho Rip a snad posté uvažoval, jak jenom Hank přežije v tom velkém zlém světě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204340
prořezávání zoubků
99
„Tati?“ „Co se děje?“ zeptal se Rip, když si všiml, že má Hank zdvižené obočí a třese se mu brada. „Jsem smutný,“ zašeptal Hank rozechvěle. „Pročpak, zlatíčko?“ zeptal se ho Rip a rozcuchal mu vlasy, husté a černé jako Graceiny a nejspíš i jako vlasy celých generací Choů před ní. „Protože maminka se vztekala na mámu Tiff.“ „Aha, chápu,“ přitakal Rip a v duchu si poznamenal, že musí říct Grace, aby se uklidnila. Koneckonců tohle jsou jeho přátelé. „Maminka určitě jenom řekla nějakou hloupost.“ „A taky mi bylo po tobě smutno, tati.“ Rip měl pocit, jako by ho praštili do břicha. Chtělo se mu vletět do domu, padnout před Grace na kolena a prosit ji, aby mu dala další miminko, aby si tak prodloužil, byť jen o pár let, to vědomí, že ho někdo potřebuje. Přitáhl Hanka k sobě, objal ho a vdechoval vůni jablečného šamponu, který pro svého chlapečka (sám!) vyrobil, dokud Hank nevyjekl: „Auvajs, tati!“ Zvedl Hanka a přehodil mu zavalité nožky přes zábradlí. Hank ztuhl a chytal se Ripa kolem krku. „Neboj se, tatínek tě drží.“ Ovinul paži synovi kolem pasu. „Vidíš?“ Hank se uvolnil a podíval se dolů, jak mu nožky klimbají nad masivními balvany, z nichž byl vybudován dvojitý vlnolam. Příležitostně na skaliska vyšplíchla vlna a zanesla pěnu až na Hankova bosá opálená chodidla. „Jéééé, tati,“ hihňal se Hank, „je to ledový.“ Narůžovělé světlo při západu slunce zdůrazňovalo Hankovu jemnou krásu, andělský obličej a zrůžovělé tvářičky,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204340
100
julia fierro
zkrabatělou pusinku se stále rozevřenými rty a husté řasy, jež Rip zároveň miloval i nenáviděl, neboť ho kvůli nim na ulici zastavovali cizí lidé a vykřikovali: To je ale krásná holčička! Řasy chlapec neměl po Grace a rozhodně ani po něm, ovšem Rip v tu chvíli nesnášel sám sebe jako ostatně pokaždé, když podobnou připomínkou zničil okamžik plný lásky. Hank není jeho. Je Grace a anonymního dárce spermatu číslo 73LH80. Nehybná vodní hladina se zčeřila a na pozadí rudnoucího nebe se objevila stříbrná šipka. Ripovi uvízl dech v hrdle. Vynořila se další a pak další, až se vzduch těsně nad modrou vodou mihotal blyštivými rybkami vyskakujícími z vody. „Tati! Viděls to? Viděls to?“ „To je školka kouzelných rybek,“ prohlásil Rip a zamrkal. „Tati, dívej se! Uteče ti to!“ křičel Hank, položil teplé dlaně vonící arašídovou pomazánkou Ripovi na neholené tváře a otočil mu hlavu k vodě. „Jasně, kámo, jasně.“ Rip se zasmál a rázem si byl jistý, že ryby byly vyslány a jejich tanec secvičen jen pro něj a jeho syna. Ta stará děvka Štěstěna se na něj zase jednou usmála. Zaslechl, jak se se skřípotem otevřely síťové dveře, a když se otočil, viděl, jak na terasu vyšel Tiffanin snoubenec Michael. Měl na sobě ošoupanou černou motorkářskou bundu, jejíž cvočky se na slunci zářivě leskly. Za ním se vyhrnula Harper. Hank vykřikl s neskrývaným vzrušením: „Hááper, viděli jsme kouzelné rybky! Skákaly a mrskaly se.“ Harper byla v herní skupince pro Hanka jediným možným parťákem a Rip věděl, že jejich přátelství se zrodilo z nutnosti. Jenom Harper se dokázala soustředit na pasivní činnosti, které Hank miloval, třeba na kreslení, malování nebo výrobu náhrdelníků z obilných kroužků či sušených
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204340